Vatikán.
Nová synodní aula hostí třídenní mezinárodní konferenci Papežské rady pro pastoraci ve zdravotnictví, na kterou se sjelo více než šest set účastníků ze šedesáti zemí světa. Teologové, lékaři, vědci, diplomaté i právníci se zamýšlejí nad pojmem
salus, který označuje spásu, ale také zdraví a blahobyt. Druhým tématem je přijetí, které jde vstříc člověku v rámci celé planety. Vycházejí přitom z poslední encykliky papeže Františka
Laudato si´, ale také z učení Jana Pavla II., jehož encyklika
Evangelium vitae byla publikována před dvěma desetiletími.
“V Evangelium vitae můžeme najít ustavují prvky této „kultury spásy“, tedy: přijetí, soucit, pochopení a odpuštění. Jsou to běžné Ježíšovy postoje vůči zástupům lidí, které k němu denně přistupovaly – nemocní všeho druhu, veřejní hříšníci, posedlí ďáblem, lidé na okraji společnosti, chudí a cizinci. (…) Takovými postoji se ještě dnes může, či spíše má vyznačovat pastorace ve zdravotnictví: „Přecházejí totiž od péče o život bratra (ať příbuzného nebo spoluobčana, přistěhovalce nebo obyvatele Izraele) až k pohostinné péči o cizince a dokonce k tomu, že je třeba milovat i nepřítele“ ( Evangelium vitae, 41) Je zvláštní, že právě tyto lidi ponechává současná kultura odpisu stranou, že nemají cenu. Co to znamená? Kultura odpisu není z Ježíše, není křesťanská“.
Blízkost člověku – ovšem skutečná, nikoli jen hraná blízkost, podotkl papež – však nestrhává pouze národní, sociální a náboženské bariéry. Odmítá také pouhé hledisko prospěchu, které lidi v bohatých i chudých zemích soudí pouze podle jejich společenské a ekonomické užitečnosti.
“Příbuzným postojem je takzvaná „medicína na přání“, která se stále více šíří v bohatých zemích. Vyznačuje se vidinou věčného mládí a hledáním fyzické dokonalosti za každou cenu. To pak vede k odpisu čehokoli, co není „výkonné“, co obtěžuje a ruší, anebo je prostě ošklivé.“
Péče o bližního s sebou neodkladně nese zodpovědnost vůči „společnému domu“ a stvoření, připomenul dále Svatý otec. Také tato konverze srdce k „evangeliu stvoření“ však předpokládá zájem o lidskou důstojnost, chudé, vyděděné, nemocné a trpící lidi. Stávejte se jejich hlasem a mějte zejména na paměti ty národy, na které nejtíživěji dopadají škody vyvolané ničením životního prostředí, vyzval na závěr.
“Když mluvíme o škodách na zdraví, které vyvolalo zhoršené životní prostředí, překvapuje mne velký počet nemocných, zejména dětí, které potkávám na generální audienci anebo ve farnostech. „Má vzácné onemocnění. Nevědí, co mu je“, říkají mi rodiče. Tato vzácná onemocnění jsou důsledkem nemoci, kterou jsme způsobili životnímu prostředí. A to je vážné!“
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
