Vatikán.
Kdypak jste asi naposledy vytáhli z poštovní schránky dopis, navíc psaný rukou? Papeži Františkovi je takových dopisů doručena více než tisícovka týdně. Šéfredaktor jednoho z nejčtenějších italských časopisů
Famiglia Cristiana navštívil vatikánský úřad, který korespondenci pročítá a třídí. A ve své dnešní (4.1.2016) reportáži Alberto Bobbio svým třem milionům čtenářů vysvětluje, že dopisy tu rozhodně v koši nekončí. Naopak, nic se neztrácí a vše se pečlivě archivuje, včetně lístků, které lidé vhazují do papamobilu. A tam, kde pisatel uvedl adresu, také vždy přijde odpověď.
Korespondeční úřad působí při státním sekretariátu Svatého stolce a kdysi to bývalo ospalé pracoviště, popisuje italský novinář. Avšak ve chvíli, kdy svět objevil mimořádnou empatii papeže Františka, objem korespondence se zdvojnásobil. Nyní v porovnání s minulostí přichází dopisů desetkrát až patnáctkrát více. Obsahují nejenom prosby, nýbrž mnohem častěji rady, jak řídit Petrovu bárku. Z jazyků vede španělština následovaná italštinou. Ručně psané stránky od autorů nejrůznějšího stavu vyžadují zkušeného čtenáře a přirozeně velkou dávku ohleduplnosti, nemluvě o samozřejmém uchování listovního tajemství. Třídění a četbě korespondence se věnuje tým dobrovolníků, který doplnil původní personál. Skládá se z maminek, ale také řeholnic a kněží. Ráno se dopisy otevírají a rozdělují nejprve podle jazyků, poté podle témat a kategorií pisatelů. Nad nejsložitějšími z nich se pak schází celá skupina zaměstnanců společně, zvažuje vhodné rady a kontaktuje příslušná místa v diecézích, farnostech a Charitách. To vše na přání papeže Bergoglia, který se pravidelně přichází informovat, zda se odpovídá opravdu všem.
Úřad papežské pošty je pro Františka jedním z nejdůležitějších v římské kurii. Navštívil jej krátce po nástupu na Petrův stolec a zahájil zde hojně citovanou kuriální reformu malou sémantickou revolucí. Dopisová požehnání nyní nepodepisuje „Summus Pontifex“, tedy „Nejvyšší velekněz“, nýbrž „papež František“. Každý týden skončí několik nejdůvěrnějších dopisů na jeho pracovním stole v Domě svaté Marty. O odpovědi zde rozhoduje papež sám – buď pisateli zatelefonuje, anebo vrátí dopis zpět do úřadu s přesným návodem k dalšímu nakládání.
Nejvíce dopisů píší děti, které k nim často přikládají výkresy, koláže, hadráčky a plyšáky. Jejich výroky nutí k úsměvu i dojímají k slzám. Dětské dopisy shromáždila televizní novinářka Alessandra Buzzettiová (Letterine a Papa Francesco, Gallucci Editore), zatímco papežovy odpovědi vyjdou na jaře ve Spojených státech amerických péčí jezuity Antonia Spadara, ředitele časopisu Civiltá Cattolica. Kdo ví, zda předčí dětskou vynalézavost. Dětští pisatelé totiž s naprostou samozřejmostí zvou papeže k noclehu i na svačinu či na návštěvu farnosti. „Na katechismu často slavíme mši a jako kněz bys byl skvělý!“, píše jedna holčička. Jiný chlapec zase papeži doporučuje, aby se oblékal jako svatý František a pro větší názornost vložil do obálky panáčka ve františkánském hábitu a s dřevěným křížem, píše dnešní Famiglia Cristiana.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
