Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Zítra, v neděli 5. září, Svatý otec blahoslaví v Loretu během mše svaté tři členy katolické akce. Jan Pavel II. se vydá na svou již 144. cestu po Itálii, aby se zúčastnil národní poutě Italské organizace, Katolické Akce, do Loreta. Svatý Otec dorazí na toto známé Mariánské poutní místo ráno v 9 hodin 30 minut vrtulníkem z Castel Gandolfa. Poté bude sloužit mši svatou, během níž prohlásí za blahoslavené tři služebníky Boží, kteří byli svou činností spojeni s Katolickou Akcí. Jsou to katalánský kněz, Pedro Tarrés y Claret a dva italští laici, Alberto Marvelli a Pina Suriano. Na závěr mše svaté povede Svatý otec modlitbu ?Anděl Páně.? Večer se vrátí do Castel Gandolfa. V následucjích minutách vám přinášíme portrét služebníka Božího Pedra Tarrese y Clareta.

Pedro Tarres y Claret

Pedro Tarrés y Claret se narodil 30. května 1905 v Manrese, v provincii Barcelony, patřící do Catalánska ve Španělsku. Jeho otec Francesco Tarrés Puigdellivol a matka Carmen Claret Masats, byli věřícími a vzornými rodiči, kterým se narodili ještě dvě dcery, Francesca a Maria. Pedro byl pokřtěn 4. června ve farnosti Panny Marie Karmelské.

Kvůli práci otce, který byl mechanikem, se musela rodina velice často stěhovat (do Badalony, Matara, Barcelony). V Badaloně byl 31. května 1910 biřmován. Navštěvoval společenství otců Scolopiánů, kde 1. května 1913 přijal první svaté příjímání. V roce 1914 se celá rodina vrátila do Manresy a v tomto městě začal Pedro studovat u jezuitů.

Dospívající Pedro měl velice veselou a otevřenou povahu, byl velice milý ke svým rodičům a svým dvěma sestrám, miloval přírodu, byl rozjímavý, byl mystikem s poetickou duší. Často pomáhal v lékárně u pana Josefa Balaguera, který ho povzbuzoval v jeho studiích.

Poté, co získal stipendium, mohl pokračovat v dalších studiích na koleji sv. Ignáce. Další stipendium, které získal zásluhou některých lékařů, kteří si mladíka velice cenili, mu umožnilo studovat medicínu na universitě v Barceloně. Od roku 1921 bydlel v Gracii, v lidové čtvrti, kde navštěvoval oratoř sv. Filipa Neriho a stal se duchovním synem otce Jaume Serra (1922?1936).

S vroucím apoštolským nadšením se zapojil do Federace Mladých Křesťanů. Federace byla Katolickou akcí, jak se o ní tenkrát vyjádřil papež Pius XI.: modlitba, studium, poslušnost místní hierarchii - to byly její hlavní sloupy. Pedro Tarrés byl aktivním členem Katolické akce. Tajemství duchovního života členů spočívalo v oddanosti Eucharistii a v lásce k Boží Matce.

V červenci 1925 zemřel jeho otec a o něco později měla jeho matka úraz, který ji navždy oslabil.

V Monistrolu de Calders, o vánocích 1927, se souhlasem svého duchovního vůdce složil slib čistoty.

V roce 1928, poté co promoval na lékařské fakultě (s vynikajícími výsledky), se odstěhoval natrvalo do Barcelony. Mezitím vstoupily jeho sestry do kláštera sester Neposkvrněného početí. Po dohodě se svým přítelem dr. Gerardem Manresou, založil Pedro v Barceloně sanatorium ? kliniku Naší Paní Milosti.

Během lékařské praxe vynikal láskou a zbožným životem; nikdy neztratil svou nakažlivou radost, která mu dovolovala navázat se svými pacienty přátelský ohleduplný vztah.

18. července 1936 se Pedro Tarrés uchýlil do kláštera na Monserratu na duchovní cvičení, ale ta byla za několik dnů přerušena národním povstáním ? alzamiento nacional. Pedro se odebral na Prefekturu, kde dosáhl policejní ochrany kláštera před zuřivostí anarchistů. Při odchodu do Barcelony, kde hledal útočiště, často nosil potají svaté přijímání lidem, kteří byli pronásledovaní členy rudé milice. Sám se zachránil útěkem před prohlídkou v jeho domě.

V červenci 1938 musel nastoupit jako lékař do vojska republikánů. Pro jeho odvahu a oddanost si pro něho vojáci vyžádali u vojenského velitele povýšení. Část svého času věnoval studiu latiny a filosofie, jako přípravu na budoucí kněžská studia a nikdy se nestyděl dávat najevo svou víru.

V lednu 1939 se z fronty vrátil domů. 26. ledna 1939 se Barcelona vzdala národnímu vojsku. Po novém zapojení do normálního života pokračoval dále ve své lékařské práci, rozvíjel aktivity v Katolické akci a připravoval se na vstup do semináře v Barceloně, který se uskutečnil 29. září 1939.

V roce 1941, což byl rok smrti jeho matky, mu bylo uděleno 20. prosince 1941 podjáhenství a 22. března 1942 přijal svěcení jáhenské. Na kněze byl vysvěcen 30. května 1942. 3. června 1942 ho biskup jmenoval kaplanem na faře sv. Štěpána Sesrovile. V roce 1943, byl na přání biskupa vyslán na papežskou universitu v Salamance, kde 13. listopadu 1944 získal licenciát teologie.

Po návratu do Barcelony zastával různé pastorační aktivity: v Katolické akci byl diecézním asistentem mladých, byl duchovním rádcem v ženském centru a v centru mládeže spadající pod farnost sv. Vicenta de Sarriá (1944), byl kaplanem komunity a koleje sester Františkánek Neposkvrněného početí P. M. (1945).

Samozřejmě, že během jeho nesčetných apoštolských činností, jimž se věnoval, vyvstaly občas i obtíže, kvůli kterým trpěl, ale které se snažil vyřešit svým evangelním postojem lásky, rozvahy a duchovní síly, a tím se kříž stal pramenem dobra při jeho apoštolátu. 17. listopadu 1945 zaznamenal do svého diáře, že se cítil ponořen v oceánu apoštolátu, o kterém tak snil, s tím samým zapálením a nadšením, jaké cítil ještě jako laik pro Federaci. Před svou smrtí vyjádřil své nadšení pro apoštolát, když řekl: ?Jsem synem dělníků. V nebi budu hodně pracovat pro vás za všechny!?

Mimo jiné byl jmenován také: poradcem a členem laických oblátů benediktinů a Unie zpěváků Monserratu ? starých členů pěvecké klášterní skupiny (1946), dále byl ředitelem Díla Navštívení Panny Marie, což byla činnost, zaměřená na získání materiální a duchovní pomoci pro chudé nemocné (1947); stál se farářem farnosti sv. Anny (1949); byl poradcem Katolické školy sociálních nauk v Barceloně (1949); byl zpovědníkem v semináři (1949); byl diecézním delegátem Ochrany ženy (1949); byl duchovním vůdcem v nemocnici sv. Magdaleny, kde se nacházely ženy v terminálním stadiu života, do kterého je dovedla prostituce anebo extrémní morální chudoba. Pedro Tarrés zanechal nesmazatelné a blahodárné stopy v těch, kteří se s ním setkali.

17. května 1950 mu byla provedena biopsie, jejíž výsledem bylo zjištění nádoru. Během nemoci se Pedro Tarrés zcela odevzdal do Božích rukou a nabídl svůj život za posvěcení kněží. Zemřel ve svých pouhých 45ti letech, 31. srpna 1950, na klinice, kterou založil.

Pohřeb se konal na hřbitově v Montjuic. 6. listopadu 1975 byly jeho ostatky převezeny na faru sv. Vicenta ze Sarria, kde se nachází dodnes.

Zpracovala: Marta Kratochvílová

(RaVat)