Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Evangelium této neděle nám vypráví – v podání sv. Lukáše – o povolání prvních Ježíšových učedníků (Lk 5,1-11). Dochází k němu v běžném kontextu každodenního života. Na břehu Genezaretského jezera je několik rybářů, kteří po noci marné práce bez úlovku propírají a ukládají sítě. Ježíš vstoupí na loďku jednoho z nich, Šimona zvaného Petr, požádá jej, aby trochu odrazil od břehu, a začíná kázat Boží slovo lidem, kteří se v hojném počtu shromáždili. Když domluví, řekne Petrovi, ať zajede na hlubinu a rozhodí sítě. Šimon už Ježíše znal a měl zkušenost se zázračnou mocí jeho slova, proto mu odpovídá: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě“ (v. 5). A tato jeho víra není zklamána: sítě se totiž naplní takovým množstvím ryb, že se téměř trhají (srov. v. 6).
Když rybáři vidí takto mimořádnou věc, jsou naplněni nesmírným úžasem. Šimon se vrhne Ježišovi k nohám a říká: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ (v. 8). Ono zázračné znamení jej přesvědčilo, že Ježíš není pouze obdivuhodný Mistr, jehož slovo je pravé a mocné, ale že je Pán, že se v něm zjevuje Bůh. A tato blízká přítomnost probouzí v Petrovi silné vědomí vlastní ubohosti a nehodnosti. Ze své lidské perspektivy má za to, že mezi hříšníkem a Svatým musí být jistá vzdálenost. Ve skutečnosti však právě jeho hříšnost vyžaduje, aby se od něho Pán nevzdaloval, stejně tak jako se lékař nemůže vzdálit od nemocného.
Ježíšova odpověď Šimonu Petrovi je povzbuzující a rozhodná: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi“ (v. 10). A galilejský rybář opět dává tomuto slovu důvěru, opouští všechno a následuje Toho, kdo se stal jeho Mistrem a Pánem. A stejně tak učinili také Jakub a Jan, Šimonovi společníci v práci. Taková je logika, kterou se řídí Ježíšovo poslání a poslání církve: jít hledat, „lovit“ muže a ženy, ne kvůli proselytismu, ale proto, aby byla všem skrze odpuštění hříchů navrácena plná důstojnost a svoboda. Toto je v křesťanství zásadní: šířit obnovující a nezištnou Boží lásku, v postoji přijetí a milosrdenství ke všem, aby každý mohl najít Boží vlídnost a plnost života. Na tomto místě myslím zejména na zpovědníky. Oni jsou ti první, kdo mají předávat Otcovo milosrdenství, následovat Ježíšův příklad, tak jak to dělali také dva svatí bratři, otec Leopold a otec Pio.
Dnešní evangelium se na nás naléhavě obrací s otázkou: dokážeme se skutečně svěřit Pánovu slovu? Nebo se necháváme odradit svým selháním? V tomto Svatém roce milosrdenství jsme povoláni, abychom těm, kdo se cítí být před Pánem jako nehodní hříšníci sražení vlastními chybami, řekli Ježíšova slova: „Neboj se“. „Otcovo milosrdenství je větší než tvoje hříchy! Daleko větší! Neboj se....“ Kéž nám P. Maria pomáhá, abychom stále více chápali, že být učedníky znamená vkládat svá vlastní chodidla do stop zanechaných Mistrem, do stop božské milosti, jež obrozuje život pro všechny.
Přeložila Johana Bronková
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
