Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. V rámci Svatého roku milosrdenství je dnešní den vyhrazen připomínce novodobého otrokářství. Odhaduje se, že na světě žije v otrockých podmínkách asi 21 milionů lidí; jsou to oběti nucených prací, prostituce dalším forem zneužívání. Jejich věznitelé si zajišťují příjem 32 miliard dolarů ročně, s kterým se umísťují v lukrativních ilegálních aktivitách na třetí místo, za obchod s narkotiky a se zbraněmi. Obětí těchto zločinů se často stávají uprchlíci, kteří se v nelidských podmínkách snaží absolvovat cestu přes Středomoří, říká don Aldo Bonaiuto z komunity Papeže Jana XXIII.:

„Nesmíme zapomínat na toto množství lidí, z velké části mladých a nejmladších, kteří odcházejí ze svých zemí na africkém kontinentě a snaží se dostat do Evropy v naději na lepší život, na život bez válek, terorismu, hladu a bídy. Tato naděje je pak nakonec zklamána, když jsou přinuceni pracovat za pár drobných, aby mohli složit peníze a přepravit se přes Středozemní moře.“

Odhaduje se, že jen v Itálii je sexuálně zneužíváno 50 – 70 tisíc žen, převážně cizinek. Za poslední dva roky se jejich počet zvýšil čtyřikrát, vysvětluje don Giampiero Palmieri, farář od sv. Frumenzia v Římě, z oblasti, kde je prostituce na denním pořádku:

„Řešením je vzít vážně, že ještě dnes jsou na našich ulicích ženy nucené k prostituci. Naše zkušenost říká, že mezi nimi nenajdete žádnou dívku, která by nebyla znásilněna, okradena a ponižována. Přestože většina z nich klientům tvrdí, že nejsou k ničemu nucené, že jsou svobodné a že jim tahle práce vyhovuje, ve skutečnosti tomu tak není. Nám vyprávějí podstatně jiné příběhy.“

Nezletilí, kteří přijíždějí do Itálie bez doprovodu, se často vzdalují z regulérních přijímacích struktur ještě dříve než dosáhnou 18 let. Každý rok jich mizí asi 5 tisíc. Většinu z nich pohltí struktury práce na černo, organizované komunitami z jejich domovské země. Mluví sestra Paola Arosio z Centra Pedra Arrupeho:

„Z jedné strany jsou pod tlakem, aby posílali peníze domů, a na druhé straně najít v práci v Itálii je těžké pro každého. A pro ně, kteří mají jen minimální vzdělání a neorientují se v prostředí, je získání práce téměř nedosažitelné. Nejsnazší je pro ně připojit se ke svým krajanům. Znamená to, že se nepokoušejí o integraci, při které by se naučili italsky, chodili do školy a snažili by se najít regulérní práci a ne živořit za euro na den,“ říká italská řeholnice.

(job)