Nový portál Vatikánského rozhlasu

„Li smantal Kajvaltike toj lek – Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši“ (Žl 19/18,8): tak začíná žalm, který jsme slyšeli. Pánův zákon je dokonalý a žalmista vypočítává všechno, co tento zákon působí v tom, kdo mu naslouchá a uskutečňuje ho: občerstvuje duši, nezkušenému dává moudrost, působí radost srdci, osvětluje oči (srov. Žl 19/18,8-9).

Toto je zákon, který lid Izraele obdržel z Mojžíšových rukou; zákon, který měl pomáhat Božímu lidu žít ve svobodě, ke které byl povolán. Zákon, který chtěl být světlem pro jejich kroky a provázet putování Božího lidu. Lidu, který zakusil otroctví a despotismus faraóna a který zakoušel utrpení a špatné zacházení, dokud Bůh neřekl „dost!“, dokud Bůh neřekl „už ne!“. Viděl jsem útlak, slyšel jsem křik a poznal jeho úzkost (srov. Ex 3,9). Tam se ukazuje tvář našeho Boha, tvář Otce, který trpí bolestí, špatným zacházením a křivdami, jež zakoušejí Jeho děti. A Jeho Slovo, Jeho zákon se stává symbolem svobody, symbolem radosti, moudrosti a světla. Zkušenosti, skutečnosti, jež nachází ozvěnu ve výrazu, jenž se rodí ze vznešené moudrosti, která se odedávna v těchto zemích pěstovala a v Popol Vuh (Kniha rad – mayská mytologie) říká: „Úsvit se náhle rozprostřel nad shromážděnými kmeny. Tvář země byla zahojena sluncem“ (33). Pro národy, které mnohokrát putovaly různými temnotami dějin, nastal úsvit.

Tato věta vyjadřuje touhu žít ve svobodě, přání, jež má příchuť zaslíbené země, kde útlak, špatné zacházení a degradace nejsou platnou měnou. V srdci člověka a v paměti mnohých našich národů je vepsána touha po zemi a čase, ve kterém je opovržení překonáno bratrstvím, nespravedlnost přemožena solidaritou a násilí zrušeno mírem.

Náš Otec nejenom sdílí tuto touhu. On sám ji vzbudil a probouzí, když nám dává svého Syna Ježíše Krista. V Něm nalézáme solidaritu Otce, který putuje po našem boku. V Něm vidíme, jak se onen dokonalý zákon stává tělem, tváří a dějinami, aby doprovázel a podporoval Jeho lid; stává se Cestou, stává se Pravdou, stává se Životem, aby temnoty neměly poslední slovo a úsvit se nad životem Jeho dětí nepřestal rozprostírat.

Mnoha způsoby a mnoha formami měla tato touha být zrušena, mnoha způsoby měla být duše umrtvena, mnohými formami hodlali uvést do letargie a uspat život našich dětí a mládeže, když našeptávali, že se nic nemůže změnit anebo se nesmí snít. Tváří v tvář těmto formám pozvedá svůj hlas také stvoření: „Tato sestra (matka země) protestuje proti zlu, které jí působíme svým nezodpovědným užíváním a zneužíváním dober, která do ní vložil Bůh. Vyrůstali jsme s představou, že jsme jejími vlastníky a vládci, kteří mají právo ji vykořisťovat. Násilí, které tkví v lidském srdci zraněném hříchem, se projevuje i v příznacích nemocí, které nacházíme v půdě, vodě, ovzduší a u živočichů. Proto se mezi ty chudé, kteří jsou nejopuštěnější a nejvíc týraní, řadí i naše utiskovaná a devastovaná země, která »sténá a trpí« (Řím 8,22)“ (Laudato si´, 2).

Problém životního prostředí, který zakoušíme, a jeho lidské kořeny se dotýkají nás všech (srov. tamt., 4) a interpelují nás. Nemůžeme se tvářit jakoby nic tváří v tvář jedné z největších ekologických krizí dějin. V tom můžete mnohému naučit nás i celé lidstvo. Vaše národy, jak uznali biskupové Latinské Ameriky, se dovedou harmonicky vztahovat k přírodě, kterou respektují jako „zdroj obživy, společný dům a oltář lidského sdílení“ (Dokument z Aparecidy, 472). Nicméně, mnohokrát byly vaše národy systematicky a strukturálně nechápány a vylučovány ze společnosti. Někteří považovali vaše hodnoty, vaši kulturu a vaše tradice za podřadné. Jiní očarováni mocí, penězi a zákony trhu jim odňali půdu anebo svými díly způsobili její znečištění. Jak tristní! Jak velice by nám všem prospělo zpytovat svědomí a naučit se říkat: odpusť. Odpusťte bratři! Dnešní svět, deptaný kulturou smrti, vás potřebuje!

Dnešní mládež vystavená kultuře, která se pokouší potlačit veškeré bohatství, charakteristiky a rozdíly kultur zavedením homogenního světa, potřebuje, aby moudrost jejích předků nezanikla. Dnešní svět uchvácený pragmatismem se potřebuje znovu naučit hodnotě nezištnosti!

Slavíme jistotu, že „Stvořitel nás neopouští, nikdy ve svém plánu lásky nečiní krok zpět a nelituje, že nás stvořil“ (Laudato si´, 13) Slavíme, že Ježíš Kristus nadále umírá a vstává z mrtvých v každém skutku, který prokazujeme tomu nejmenšímu z našich bratří. Povzbuzujme se nadále, abychom byli svědky Jeho Umučení a Jeho Vzkříšení ztělesňováním „Li smantal Kajvaltike toj lek – Hospodinova zákona, který je dokonalý a občerstvuje duši“.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie