Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Dobro, které člověk činí, není výsledkem kalkulu a strategie, ani výsledkem genetických daností či sociálních podmíněností, nýbrž je plodem ochotného srdce a svobodné volby směřující k pravému dobru,“ řekl František v audienci pro účastníky plenárního zasedání Papežské akademie pro život, které se tentokrát věnuje otázce ctností v etice.

„V Bibli je srdce nejen orgánem, v němž sídlí city, ale také orgánem duchovních kvalit, rozum a vůle, vycházejí z něho rozhodnutí, myšlení a jednání. Moudré volby, otevřené pohybu Ducha svatého, zasahují také srdce. Rodí se v něm dobré skutky, ale také pochybení, když odmítáme pravdu a podněty Ducha svatého. Srdce je zkrátka syntézou lidství vytvarovaného rukama samotného Boha (srov Gn 2,7), na něž jeho Stvořitel pohlíží s jedinečným zalíbením (srov. Gn 1,31). Do lidského srdce Bůh vlévá svou vlastní moudrost.“

Některé kulturní směry dnes neuznávají tuto stopu Boží moudrosti ve stvoření ani v člověku. Lidská přirozenost je tak redukována na pouhou matérii, s níž je možné nakládat podle nejrůznějších plánů, dodal papež František.

„Naše lidství je však jedinečné a v Božích očích převzácné! Proto první přirozenost, kterou musíme uchovávat, aby přinášela plody, je právě naše lidství. Musíme mu dodávat čistý vzduch svobody a oživující vodu pravdy, chránit je před jedem egoismu a lží. Z úrodné půdy našeho lidství pak bude moci vyrašit velká rozmanitost ctností.“

Poznamenal papež k tématu zasedání Papežské akademie pro život. Ctnost, jak říká Katechismus katolické církve, dovoluje člověku nejen konat dobré skutky, ale dávat ze sebe to nejlepší. Nejde o obyčenou zvyklost, nýbrž o postoj vždy znovu obnovovaný volbou dobra. Jako takový je nejvyšším projevem lidské svobody, vysvětloval dále František. Naopak srdce, které se vzdaluje dobru, ztrácí orientaci a hrozí mu, že bude zaměňovat zlo za dobro a naopak, dodal:

„Ctnosti se vytrácejí a na jejich místo snadno nastupuje hřích a posléze neřest. Kdo stane na tomto kluzkém svahu, upadne do morálních omylů a začíná být utiskován stále rostoucí existenciální úzkostí. (...) Čím více je srdce nakloněné egoismu a zlu, tím obtížnější je jeho proměna. (...) Tento jeho stav nedokáže změnit síla teorií ani sociální nebo politické reformy. Jedině dílo Ducha svatého může reformovat naše srdce, pokud s ním spolupracujeme: Bůh sám totiž přislíbil svou milost tomu, kdo ho hledá a kdo se k němu obrací „celým srdcem“.

Papež František zdůraznil, že oblasti etiky nestačí normy. Vědecké poznání a technické nástroje schopné podpořit lidský život v situaci, kdy je slabý, dnes nechybí. Co však někdy chybí, je lidskost, řekl Svatý otec. Dobré jednání totiž není správnou aplikací etických poznatků, nýbrž předpokládá skutečný zájem o křehkého člověka.
František proto vybízel, aby univerzity ve svých programech braly v potaz význam této připravenosti srdce a mysli:

„Vybízím rovněž ředitele zdravotnických a vědeckých institucí, aby jejich zaměstnanci považovali za součást své kvalifikované služby také její lidské rysy. Ti, kdo se věnují ochraně a podpoře života, ať ukazují především jeho krásu,“

Stejně jako církev totiž neroste proselytismem, nýbrž přitažlivostí (Evangelii gaudium, 14), je možné účinně podporovat a chránit lidský život pouze tehdy, pokud známe jeho krásu, vysvětlil Svatý Otec. Současná kultura si dosud uchovala všechny předpoklady k tomu, aby potvrdila, že člověk je hodnotou, kterou je nezbytné hájit. Lidské myšlení a jednání, často ohrožované morální nejistotou, mají formovat ctnosti, pěstované v neustálém rozlišování a ukotvené v Bohu, zdroji všech ctností.

“Zde bych rád zopakoval něco, co už jsem vícekrát vyslovil. Musíme si dávat pozor na nové ideologické kolonizace, které pronikají do lidského myšlení, včetně křesťanského. Vstupují tam pod pláštíkem ctnosti, modernosti a nových přístupů, ale ve skutečnosti kolonizují a odnímají svobodu –a to ideologicky, protože mají strach ze skutečnosti takové, jakou ji stvořil Bůh.“

Svou promluvu k plenárnímu zasedání Papežské akademie pro život papež František zakončil vzýváním Ducha svatého, aby nás vyvedl z egoismu a lhostejnosti, abychom dokázali myslet a jednat podle Božího srdce a prokazovat jeho milosrdenství těm, kdo trpí na těle i na duchu.

(job)