Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papež František slavil dnešní ranní mši v soukromí, aby si později v kapli Redemptoris Mater Apoštolského paláce spolu se svými nejbližšími spolupracovníky vyslechl další postní kázání o. Raniera Cantalamessy. Papežský kazatel své dnešní rozjímání zaměřil na koncilní Dekret o ekumenismu Unitatis redintegratio. Jak vymezil hned v úvodu, křesťanský svět se letos připravuje na připomínku pěti století reformace. Pro budoucnost církve je životně důležité, aby tuto příležitost nepromarnila tím, že setrvá v zajetí minulosti, zdůraznil o. Cantalamessa. Pán totiž posílá svého Ducha a svá charismata věřícím nejrůznějších církví, včetně těch, které se nám jeví nejvzdálenější, dodal italský kapucín.

“Na obou stranách existují křesťané, které je nutné přesvědčit o tom, že válka skončila, že náboženský boj mezi katolíky a protestanty je za námi. Máme na práci něco zcela jiného, než proti sobě válčit. Svět zapomenul na Spasitele – anebo ho vůbec nepoznal. Spasitele, který je světlem světa, Bohem s námi, cestou, pravdou a životem. A my ztrácíme čas v polemikách?“

Staré spory už byly překonány, vysvětloval italský kapucín s poukazem na nauku o ospravedlnění, která vyvolala rozkol křesťanského Západu. Podpis společného katolicko-luteránského prohlášení o této otázce se datuje rokem 1999, poznamenal papežský kazatel. „Nejsme ospravedlněni skrze skutky, nýbrž Kristovou milostí, avšak bez dobrých skutků nelze dojít spásy. Ospravedlnění si neklade podmínky, ale není bez důsledků. To je společná víra nás všech – katolíků i protestantů“, vyzdvihnul o. Cantalamessa, „a totéž prohlásil už Tridentský koncil“. Dnes však žijeme v postkřesťanském světě, ze kterého se úplně vytratilo vnímání hříchu. Proto se od nás vyžaduje kvalitativní posun.

“Celá církev by dnes velmi důrazně měla hlásat ospravedlnění Boží milostí prostřednictvím víry v Krista. Nikoli však jako opak „dobrých skutků“, což je vyřešený a překonaný problém, nýbrž v protikladu vůči modernímu sekularizovanému světu, který si nárokuje spásu skrze svou vědu, techniku či spiritualitu vlastní výroby. Jsem přesvědčen, že Luther, Kalvín a další reformátoři, by dnes, pokud by byli naživu, hlásali nezasloužené ospravedlnění skrze víru právě tímto způsobem!“

V dnešní době se vedle teologického ekumenismu stále více rozvíjí ekumenismus setkávání a smíření srdcí, pokračoval o. Cantalamessa. Je to cesta k jednotě, založená na lásce.

“V souvislosti s naukou nelze předbíhat, protože rozdíly tu existují a je nutné je trpělivě řešit na příslušných místech. Urychlit však můžeme lásku – a již od nynějška být plně sjednoceni.“

Milovat jeden druhého neznamená na sebe pohlížet, ale hledět stejným směrem – tedy na Krista, uzavíral papežský kazatel svou dnešní promluvu pro římskou kurii.

“Pokud se obrátíme ke Kristu a společně za ním půjdeme, sblíží to také nás křesťany, až do té míry, že budeme jedno v Něm a Otci, jak o to Kristus prosil (Jan17,21). Je to podobné jako s paprsky jízdního kola. Když sledujeme jejich pohyb od středu směrem k obvodu, vidíme, jak se postupně oddalují. Když na ně pohlédneme z opačného úhlu, všimneme si, že čím více se blíží středu, tím více se přibližují jeden druhému, až splývají v jediném bodě. A totéž se děje s Kristem.“

(jag)