Vatikán.
Jestliže se tvrdé srdce poddajně otevře Božímu Duchu, Pán mu vždy dává milost, aby důstojně povstalo poté, co u něj dopustil úkon pokory. Takto lze shrnout dnešní ranní kázání papeže Františka, který při mši v Domě svaté Marty komentoval čtení ze Skutků apoštolů (
Sk 9,1-20), podávající obrácení sv. Pavla.
Horlivost v náboženských otázkách ještě neznamená, že má člověk otevřené srdce Bohu, vyvodil papež z příkladu muže, který planul věrností své víře. Šavel z Tarsu však měl uzavřené srdce, které neslyšelo Krista, nýbrž naopak souhlasilo se zabíjením Pánových učedníků až do té míry, že si vyžádalo pověření ke spoutání damašských křesťanů. Vše se však změnilo cestou k tomuto cíli. Pavlův příběh, prohlásil papež František, se tak stává příběhem člověka, který Bohu povoluje, aby mu proměnil srdce. Pavla obklopuje silné světlo, slyší hlas, který jej volá, a dočasně ztrácí zrak. Onen silný a sebejistý Šavel náhle padl na zem, komentoval papež František, a tak dospěl k pravdě o sobě samém – nebyl mužem, jakého si Bůh přál, protože Bůh nás všechny stvořil, abychom stáli vzpřímeně a pozdvihli hlavu. Hlas z nebe však neříká jenom “Proč mě pronásleduješ?”, nýbrž také Pavla vyzývá, aby vstal:
”Vstaň a bude ti řečeno. Ještě se musíš učit. A když začal vstávat, zjistil, že nemůže, protože je slepý. V onu chvíli totiž ztratil zrak. Dal se tedy vést a tehdy se srdce začalo otevírat. Muži, kteří s ním byli na cestě, jej dovedli do Damašku, kde po tři dny zůstal slepý, nejedl ani nepil. Byl tedy na dně, ale ihned pochopil, že toto pokoření musí přijmout. Pokoření je totiž cesta, která otevírá srdce, Když nám Pán posílá pokoření, anebo je dopouští, dělá to právě s tímto cílem – aby se srdce otevíralo, bylo poddajné a obrátilo se k Pánu Ježíši.”
Pavlovo srdce v oněch dnech samoty a slepoty taje, jeho vnitřní zrak prochází proměnou. Bůh k němu poté posílá Ananiáše, který na něj vkládá ruce, aby Šavlovy oči opět prohlédly. V tomto dění je však jedno hledisko, kterého si máme dobře povšimnout, zdůraznil Svatý otec.
”Připomeňme si, že hlavní postavou těchto příběhu nejsou ani učitelé Zákona, ani Štěpán, Filip, Etiopan či Šavel…Je to Duch svatý. Protagonistou církve je Duch svatý, který vede lid k Bohu.«V té chvíli jako by mu šupiny spadly s očí, zase viděl a hned se dal pokřtít.» Tvrdost Pavlova – Šavlova srdce se stala poddajností Duchu svatému.”
Je krásné pozorovat, jak je Pán schopen proměňovat srdce a přimět tvrdé a neústupné srdce, aby se podvolilo Duchu, poznamenal Petrův nástupce a zakončil dnešní ranní kázání touto prosbou:
”Všichni máme v srdci něco tvrdého – kdo by neměl, ať prosím zdvihne ruku. Všichni proto prosme Pána, aby nám ukázal, že nás tato tvrdost strhává k zemi. Kéž nám Pán dává milost – a pokud by to bylo třeba – také pokoření, abychom nezůstávali na zemi, nýbrž povstali v důstojnosti, v jaké nás Bůh stvořil. Milost srdce otevřeného a poddajného Duchu svatému.”
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
