Rádio Vaticana

Vatikán. Baterkou, kterou si křesťan svítí, je modlitba – řekl papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Křesťan se musí vyvarovat toho, aby se stal neslaným, a proto nesmí podlehnout pokušení „zrcadlové spirituality“, kterou je snaha osvěcovat sebe a nepřinášet druhým světlo víry.

Papež komentoval dnešní evangelium (Mt 5,13-16), ve kterém je řeč o soli a světle: „Ježíš používá vždycky snadná slova a přirovnání, aby všichni mohli rozumět tomu, co chce říci. Projevuje se to i v definici křesťana, který má být světlem a solí. Ani jedna z těchto věcí - poznamenal dále - není sama pro sebe: Světlo osvěcuje druhé; sůl dodává chuť druhému a uchovává druhé. Co má však křesťan dělat, aby světlo a sůl nezanikly? – tázal se papež. Co má dělat, aby nedošel olej v lampách?“

„Co je onou baterií, kterou křesťan svítí? Jednoduše modlitba. Můžeš dělat spoustu věcí, mnoho skutků i skutků milosrdenství. Můžeš vykonat velké věci pro církev – katolickou univerzitu, kolej, nemocnici – a postaví ti i pomník jako dobrodinci církve. Avšak nemodlíš-li se, bude vše poněkud ztemnělé či temné. Kolik jen činů potemní pro nedostatek světla, nedostatek modlitby!? To co udržuje a dává život křesťanskému světlu a co osvěcuje, je modlitba.“

„Seriózní modlitba - upozornil dále papež - adorace Otce, chvála Trojice, modlitba díků a také prosebná modlitba, ale ze srdce. To je ten olej, baterie, která oživuje světlo. A stejně tak sůl nedochucuje samu sebe.“

„Sůl se stává solí, když se dává. A to je další postoj křesťana: Dát se, ochucovat život druhých, ochucovat spoustu věcí evangelním poselstvím. Dát se. Nezachovávat sebe sama. Sůl není pro křesťana, sůl se dává. Křesťan ji má, aby ji dal; je solí, aby se daroval, ale ne sobě. Obojí – a to je zajímavé – světlo i sůl jsou pro druhé, nikoli pro sebe. Světlo neosvěcuje sebe a sůl neochucuje sebe.“

„Jistě by bylo možné se ptát – pokračoval papež – dokdy vydrží sůl a světlo, pokud se budeme bez ustání dávat? Vstupuje tam Boží síla – odpověděl – protože křesťan je solí darovanou Bohem ve křtu a je tím, co dostal a co bude nadále dostávat, pokud to bude stále dávat, osvěcováním a darováním. A nikdy se nespotřebuje. Právě to se stalo vdově ze Sarepty, která, jak praví dnešní první čtení (1 Král 17,7-16), důvěřovala proroku Eliášovi, že její mouka a olej se nikdy nespotřebují“ – připomněl papež a vyzval:

„Osvěcuj svým světlem, ale braň se před pokušením osvěcovat sebe sama. To je nepěkné, trochu jako zrcadlová spiritualita: osvěcuji sebe samého. Braň se proti pokušení starat se o sebe sama. Buď světlem, které osvěcuje; buď solí, která ochucuje a uchovává.“

„Sůl a světlo – připojil ještě papež – nejsou samy pro sebe, jsou pro druhé. A tak budete »svítit lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích« (Mt 5,16). To znamená vrátit se k Tomu, který ti toto světlo a tuto sůl dal. Kéž nám v tom Pán pomáhá, abychom stále pečovali o světlo, neskrývali jej, ale umožnili mu svítit, a abychom pečovali o sůl, rozdávali ji správně, kolik třeba. To jsou dobré skutky křesťana,“ končil papež František dnešní kázání v Domě sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)