Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Reportáže, reflexe, sloupky 

5.7.2016 

Kazuistika proti zjevené pravdě - 1. část

Michel Schooyans

Zdálo by se, že kazuistika zanikla, byla pochována, a polemika, která s ní byla vedena v 17. století, je definitivně překonána. Málokdo už si dnes přečte Pascalovy Listy proti jezuitům (Les lettres provinciales), nemluvě o autorech, které Pascal tehdy (1623-1662) kritizoval.
Oněmi kritizovanými autory jsou právě kazuisté, tedy moralisté, kteří se snaží řešit případy svědomí a neupadnout přitom do rigorismu. Při četbě proslulých Listů proti jezuitům vychází najevo zarážející podobnost mezi tímto polemickým spisem ze 17. století a postojem, který dnes obhajují ti pastýři a teologové, kteří usilují o radikální změny v pastoraci a církevní věrouce. Loňská a zvláště předloňská synoda o rodině dala určitý průchod reformistické bojovnosti, kterou dnes Listy proti jezuitům umožňují lépe chápat. Pascala je tak možno nahlédnout v nečekaném světle! Smyslem následujících úvah je probudit zvědavost a poodhalit toto nové umění, jak se zalíbit.

Poklad církve
Synoda o rodině vyjevila poněkud nepotřebně hlubokou indispozici církve. Je to nepochybně krize růstu, avšak také diskuse týkající se otázek rozvedených znovusezdaných, „modelů“ rodiny, role ženy, kontroly porodnosti, náhradního mateřství, homosexuality a eutanázie. Je zbytečné před tím zavírat oči. Zachvívají se základy církve. Ty spočívají zároveň na Písmu svatém, Ježíšově učení a seslání Ducha svatého, apoštolském hlásání evangelia, tříbeném chápání Zjevení a souhlasu víry věřícího společenství. Církvi Ježíš svěřil poslání přijímat tyto pravdy, vysvětlovat jejich soudržnost a uchovávat je v paměti. Církev nedostala od Pána mandát modifikovat tyto pravdy, ani přepracovávat Krédo. Je strážkyní pokladu, musí tyto pravdy studovat a vysvětlovat, prohlubovat jejich chápání a povzbuzovat k jejich přijetí vírou.

Počínaje Skutky apoštolů, církev poznává a prohlašuje, že je jedna, svatá, všeobecná a apoštolská. To jsou její rozlišující „známky“. Církev je jedna, protože má jediné srdce - to Ježíšovo; je svatá neboť hlásá obrácení k Pánu, k modlitbě a kontemplaci Pána. Člověk nemá žádnou moc sám sebe posvěcovat, ale všichni jsou povoláni odpovědět na všeobecné povolání ke svatosti. Je všeobecná čili katolická, to znamená, že obdržela od Ducha svatého dar jazyků: je univerzální. Porozumění jazykům znamená jednotu v různosti, plod Ducha svatého. Církev je rovněž apoštolská, to znamená, že je založena na apoštolech a prorocích. Apoštolská posloupnost znamená, že jsme nepřetržitě spojeni se samotným zdrojem apoštolského učení.

Pán, který chtěl světu přinést dobrou zvěst, přičlenil ke svému dílu muže, které si vybral, aby byli s ním, a poslal je učit všechny národy (srov. Mk 3,13-19). Dosvědčují slova, převzatá přímo z Ježíšových úst a ze znamení, která vykonal. Tito svědkové jsou od pokolení do pokolení povoláváni Pánem, aby zaručovali věrnost učení, které podal. Oni mají povinnost dobírat se hlubšího chápání svědectví vydaných Pánu a ověřovat jejich tradici.

Pánovo učení zahrnuje náročnou morální dimenzi. Určitě požaduje přilnutí rozumu ke zlatému pravidlu, o kterém rozjímali během staletí velcí mudrci lidstva a které Ježíš dovádí k dokonalosti. Tradice církve však má vlastní přikázání, která vrcholí láskou k Bohu a k bližnímu. „Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim, neboť v tom je celý Zákon i Proroci“ (Mt 7,12). Tento dvojí příkaz je opěrným bodem křesťanského jednání. Křesťan je povolán otevřít se osvícení Ducha, který je láska, a odpovědět na toto osvícení vírou projevující se láskou (srov. Gal 5,6).

Mezi touto láskou a touto vírou je nerozlučný svazek. Je-li tento svazek porušen, jak učí církev, rozpadá se křesťanská morálka do různých podob relativismu a skepticismu. A člověk se uspokojí subjektivními a proměnlivými názory. Vzniká tak rozkol mezi pravdou a jednáním. Neexistuje vztah k pravdě, ani k autoritě, která ji garantuje. Křesťanská morálka pak už není dar, kterého se lidem dostalo od Boha. Má se za to, že člověk již nepotřebuje mít Boha rád, ani věřit v Jeho lásku. Morálka narušená touto fatální trhlinou se široce otevírá legalismu, agnosticismu a sekularismu. Pravidla života hlásaná Proroky, Pánem a církevními otci jsou postupně dezaktivována. A začínají převažovat předpisy nových specialistů na Zákon, kteří jsou dědici učitelů Zákona a farizejů. Morálka se tak stává formou gnostického pozitivismu vyhrazeného „iniciovaným“. Toto vědění má svoji „legitimitu“ v diskrétních rozhodnutích těch, kteří si osobují privilegium hlásat novou morálku, znetvořenou v jejím nosném vztahu ke zjevené pravdě.

Svatý Pavel ve svém učení varuje před léčkami morálky nezakořeněné ve zjevení a křesťany vybízí:
„Nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé“ (Řím 12,2).
„Za to se modlím: ať stále víc roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit vždycky to lepší“ (Flp 1,9; srov. 1 Tim 5,19-22).

Návrat kazuistiky
A tady lze pozorovat návrat kazuistiky. Ta by měla moralistům pomáhat při zkoumání a řešení případu (kázus) svědomí. Někteří moralisté se však snaží podávat taková řešení, která se lidem zamlouvají a vyhovují jejich choutkám. Tito kazuisté včerejška i dneška zatemňují zásadní principy morálky vzájemně si odporujícími soudy, které vynášejí proradní duchovní rádci. Nezájem, kterým na poli teologie trpí základní morálka, ponechává volný prostor pro budování pozitivního práva, které ruší mravní kodexy a důrazy na základní morální pravidla. Kazuista či neokazuista se tak stává zákonodárcem a soudcem. Pěstuje umění, jak dezorientovat věřící. Starost o pravdy zjevené i ty dostupné rozumu se jeví jako zbytečnost. Hledá se nanejvýš „pravděpodobnost“. Probabilismus však může dávat prostor protichůdným interpretacím jediné teze.

Probabilismus umožňuje sugerovat jednou teplo, jindy chlad, souhlas i zápor. Zapomíná se na Ježíšovo učení: „Vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého“ (Mt 5,37; Jak 5, 12; srov. 2 Kor 1,20). Každý neokazuista se navíc řídí svou vlastní interpretací. Směřuje ke směšování tezí, ke dvojakosti, dvojaké či trojaké pravdě, lavině interpretací. Kazuista má rozdělené srdce, ale má v úmyslu přátelit se s tímto světem (srov. Jak 4,4-8).

Pravidla jednání stanovená Pánovou vůlí a předávaná učitelským úřadem církve pozvolna chřadnou. Morální kvalifikace skutků je modifikovatelná. Kazuisté se však nespokojí pouze se zjemňováním této kvalifikace, chtějí transformovat samotný morální zákon. To je úkol kazuistů, zpovědníků, duchovních vůdců a občas některých biskupů. Všichni se musí starat o to, jak se zalíbit. V důsledku toho se utíkají ke kompromisům, přizpůsobují svoje uvažování satisfakci lidských vášní, protože nikoho nelze odmítat.

Morální kvalifikace skutku už nezávisí na přizpůsobení se Boží vůli, kterou poznáváme ze Zjevení. Závisí na úmyslu jednajícího a tento úmysl může být modulován a modelován vůdcem jeho svědomí, který svoje svěřence „doprovází“. Za účelem slasti musí vůdce mírnit náročnost učení předávaného tradicí. Pastýř bude muset svá slova přizpůsobovat lidské přirozenosti, jejíž náklonnosti vedou přirozeně ke hříchu. Proto jsou postupně opomíjeny zmínky o prvotním hříchu i o milosti. Vliv Pelagia (bretaňského mnicha z 5. století) je zřejmý: člověk má zachránit sebe sama a vzít svůj úděl do vlastních rukou. Říkat pravdu není posláním kazuisty. Ten má získávat sympatie, prezentovat podmanivé úvahy, líbit se, usnadňovat spásu a lahodit těm, kterým to „šimrá uši“ (2 Tim 4,3).
Krátce řečeno, zatemňuje-li se rozhodující přínos Zjevení k morálce, dochází k inauguraci kazuistiky a vzniká prostor pro budování vlády nad svědomím lidí. Zužuje se prostor náboženské svobody, kterou Písmo dává maličkým Božím dětem a která je neoddělitelná od přilnutí k víře v Pána. Proto je třeba prozkoumat ony sektory, ve kterých se projevuje působení dnešních neokazuistů.

POKRAČOVÁNÍ ZDE

Michel Schooyans je emeritní profesor lovaňské univerzity, člen Papežské akademie sociálních věd, Papežské akademie Pro život a poradce Papežské rady pro rodinu.

Z internetového deníku La Nuova Bussola Quotidiana 12.června 2016
přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
14.7.16 Demontáž křesťanské morálky ve jménu pietismu
12.7.16 Neokazuisté jsou teoretiky totalitarismu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti