Švýcarsko.
Na Festivalu v Locarnu se včera představil odvážný film režisérky Marie-Castille Mention-Schaar nazvaný „Nebe počká“ (
Le ciel attendra), který se 5. října objeví ve francouzských kinech. Aktuální a hrozivý příběh vypráví o dvou dívkách, které se nechají naverbovat islámskými fundamentalisty, o dramatu jejich rodin a o odvaze jejich matek.
Soně a Melánii je 17 a 16 let. Žijí běžný život dospívající mládeže – škola, přátelé, zábava, knihy a violoncello. Pozvolna v nich však začíná klíčit vzpoura, kterou jejich blízcí z počátku nedokáží rozluštit. Vzpoura proti rodině, institucím, vlasti a západnímu světu. Vydávají se hledat ráj, který jim islámský radikalismus nabízí společně s cestou šílenství, revoluce a utopie.
Režisérka Marie-Castille Mention-Schaar začala s natáčením filmu po atentátu v pařížském Bataclanu. Jak sama říká, je plodem instinktu a pocitu naléhavé nutnosti.
Obě dívky jsou posléze zmámeny džihádem, změní svůj životní styl, poštou si nechávají poslat nikáb – šátek zakrývající vše kromě očí – a hrdě ho oblékají. Jedna z nich odjíždí do Sýrie – a zmizí beze stop. Pro druhou, onen ráj přislíbený po mučednictví a dalších krveprolitích, nebe, které má přijít po hrůze, může počkat.
Film vypráví především o lásce rodičů, často neschopných rozpoznat znamení krize nebo odtrhnout děti od poselství, která jim v rafinovaných podobách vrývají do mysl a převracejí jejich touhu po spravedlnosti ve vzpouru proti hodnotám a kultuře Západu.
„Dnes chybějí silné vzory – prohlašuje odvážná režisérka. – Mladí i nadále hledají hluboký smysl života, začínají chápat, že ho nenajdou v penězích a v zevnějšku.“ Upřesňuje rovněž, že „film není o náboženství a o islámu, protože o islámu je řeč jedinkrát a to ve chvíli, kdy se říká, že to, k čemu obě dívky konvertují, není pravý islám.“ Film exponuje především postavy obou matek, které se k problému postaví čelem. Této ztělesněné bolesti a odvaze propůjčily tvář Sandrine Bonnaire a Clotilde Courau.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
