VaticanNews.va

   31. 3. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6759
Poslechem z webových stránek.4134
Četbou textů na webových stránkách.6598
Poslechem i četbou.3888


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Pán nás volá ze svého kříže, abychom opět nalezli život

Dekret Kongregace pro bohoslužbu o slavení Velikonoc

Mimořádná pobožnost v čase epidemie – Urbi et Orbi


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Rozhovory

  

25.8.2016 

Obdaroval mne otcovsko-bratrským vztahem

říká Benedikt XVI. o papeži Františkovi v rozhovoru s Elio Guerrierim

Česká sekce RV

V Římě bylo nebe plné hrozivých mračen, ale když jsem došel k Mater Ecclesiae, rezidenci emeritního papeže, dal nečekaný paprsek slunce vyniknout harmonické scenérii kupole Svatého Petra a vatikánských zahrad. „To je můj ráj,“ komentoval to Benedekt XVI. během jedné z mých návštěv. Byl jsem uveden do sálu, který je zároveň soukromou knihovnou a bezděčně jsem si vzpomněl na titul knihy Jeana Leclerqa, Láska k literám a touha po Bohu, kterou Benedikt XVI. citoval ve známé promluvě v bernardinské koleji.

Po chvilce přišel papež a s úsměvem a stálou zdvořilostí mi říká: „Jsem u patnáctky.“ Nechápu a tak dodává: „Přečetl jsem patnáct kapitol.“ Byl jsem opravdu zaskočen. Většinu textu své knihy jsem mu poslal před několika měsíci, ale nikdy bych nečekal, že se pustí do četby v plném rozsahu. Dávám mu další kapitoly a říkám, že mi už chybí jen málo. S tím, co přečetl, projevil spokojenost, a tak dodávám: „Nebylo by vám proti mysli, kdybych vám položil pár otázek na způsob rozhovoru?“ Odpovídá jako vždy laskavě a prakticky: „Dejte mi otázky, potom mi pošlete zbytek a uvidíme.“ Těchto indikací jsem se samozřejmě držel. Po nějakém čase mi napsal, že souhlasí s publikací knihy. Nezbývá mi než znovu poděkovat za projevenou důvěru.

Svatosti, během své poslední návštěvy v Německu roku 2011, jste řekl: „Není možné odmítnout Boha“. A dále: „Kde je Bůh, tam je budoucnost.“ Netrápilo Vás, že jste musel odejít uprostřed roku víry?

Dokončení roku víry a napsání encykliky o víře, která měla zakončit cyklus zahájený encyklikou Deus caritas est, mi přirozeně leželo na srdci. Jak říká Dante, „láska, z níž slunce pohyb má i všechny hvězdy“, nás pohání a uvádí do přítomnosti Boha, který dává naději i budoucnost. V situaci krize je nejlepším postojem stanout před Bohem v touze znovu objevit víru, aby bylo možno pokračovat v životní pouti. Pán velice rád přijímá tuto naši touhu, dává nám světlo a vede naši životní pouť. Je to zkušenost svatých, sv. Jana od Kříže nebo sv. Terezie od Dítěte Ježíše. V roce 2013 se však nakupila spousta závazků, o kterých jsem měl za to, že už je nebudu moci splnit.

O jaké závazky šlo?

Zejména šlo o již pevný datum konání Světového dne mládeže, které se mělo konat v létě roku 2013 v brazilském Rio de Janeiro. Byl jsem v této souvislosti přesvědčen o dvou věcech. Po zkušenostech s návštěvou Mexika a Kuby už jsem se necítil připraven vydat se na tak náročnou cestu. A dále, podle toho, co o dnech mládeže stanovil Jan Pavel II., byla tam fyzická přítomnost papeže nezbytná. Nedalo se přemýšlet o nějakém televizním spojení nebo o jiných formách, jež skýtají technologie. Také toto byla okolnost, pro kterou byla moje abdikace povinností. Byl jsem si pevně jist také tím, že rok víry proběhne zdárně i beze mne. Víra je totiž milost, velkodušný Boží dar věřícím. Byl jsem tedy pevně přesvědčen, že můj nástupce, jak se také stalo, dovede moji iniciativu s Boží pomocí ke zdárnému konci.

Při návštěvě baziliky Collemaggio v Aquile jste položil svoje pallium na oltář svatého Celestýna V. Můžete mi říci, jak jste došel k tomu, že musíte pro dobro církve odstoupit z petrovského úřadu?

Cesta do Mexika a na Kubu pro mne byla z mnoha hledisek krásná a dojemná. V Mexiku mne zasáhlo setkání s hlubokou vírou mnoha mladých, jejichž radostné nadšení pro Boha jsem zakusil. Stejně tak jsem byl zasažen velkými problémy mexické společnosti a úsilím církve najít na základě víry odpověď na chudobu a násilí. A není třeba výslovně zmiňovat, že mne na Kubě zasáhl způsob, jakým se Raul Castro rozhodl uvést svoji zemi na novou cestu, aniž by přerušil kontinuitu s minulostí. Také jsem tam byl velice osloven tím, jak se v tomto obtížném procesu moji bratři v biskupské službě snaží hledat orientaci na základě víry. Ve stejné době jsem však naplno zakusil meze svojí fyzické odolnosti. Uvědomil jsem si především, že nejsem s to zvládnout příští zaoceánské cesty kvůli problému s časovým posunem. Mluvil jsem přirozeně o těchto problémech také se svým lékařem, doktorem Patriziem Poliscou. Tak se stalo zřejmým, že už bych nebyl s to účastnit se světového setkání mládeže v Rio de Janeiro v létě roku 2013. Tam byl jasný problém časového posunu. Od té chvíle jsem musel v poměrně krátké době zvážit datum svojí abdikace.

Mnozí si po abdikaci mysleli, že dojde na středověké scénáře, bouchání dveřmi a senzační obvinění. Někteří proto byli zaskočeni, ba skoro zklamáni Vaším rozhodnutím zůstat poblíž Svatého Petra a vstoupit do kláštera Mater Ecclesiae. Jak jste došel k tomuto rozhodnutí?

Klášter Mater Ecclesiae jsem navštívil již od jeho počátků mnohokrát. Chodil jsem tam často na nešpory a sloužit mši svatou pro řeholnice, které tam přebývaly. Naposledy jsem tam byl u příležitosti výročí založení řádu sester vizitantek (Řád Navštívení Panny Marie – pozn.překl.). Jan Pavel II. kdysi rozhodl, aby dům, který dříve sloužil jako obydlí ředitele Vatikánského rozhlasu, byl místem kontemplativní modlitby jako zdroj živé vody ve Vatikánu. Když jsem se dozvěděl, že onoho jara mělo skončit tříleté období pobytu pro sestry vizitantky, nějak přirozeně se přede mnou otevřelo povědomí, že by to mohlo být místo, kam bych se uchýlil, abych svým způsobem pokračoval ve službě modlitby, pro kterou byl tento dům určen Janem Pavlem II.

Nevím, zda jste také viděl fotku, kterou pořídil korespondent BBC v den abdikace. Byla na ní kupole Svatého Petra zasažená bleskem [Benedikt kývá hlavou na znamení, že ji viděl]. U mnohých tento obraz vyvolal dojem pádu nebo přímo konce světa. Nyní mne napadá, že možná očekávali zármutek poraženého a dějinami odsunutého, ale já před sebou vidím muže pokojného a plného důvěry.

Plně souhlasím. Měl bych se býval starat - pokud bych v tom neměl jasno - být prostým a skromným dělníkem na Pánově vinici, jak jsem řekl na začátku svého pontifikátu. Byl jsem si však od začátku vědom svých omezení a přijal jsem je tak, jak jsem se o to ve svém životě vždycky snažil, tedy v duchu poslušnosti. Potom nastaly větší či menší těžkosti pontifikátu, ale přišly také mnohé milosti. Uvědomoval jsem si, že všechno, co mám dělat, nemohu dělat sám a byl jsem tak takřka donucen svěřit se do rukou Božích, důvěřovat Ježíši, s Nímž mne - jak jsem postupně pociťoval během psaní své knihy o Něm - pojilo staré a stále hlubší přátelství. Potom tu byla Matka Boží, Matka naděje, která byla pevnou oporou v těžkostech a jejíž blízkost jsem během recitace posvátného růžence a při návštěvách mariánských svatyň vnímal stále více. Dále svatí, moji druhové na životní cestě: svatý Augustin a svatý Bonaventura, moji duchovní učitelé, ale také svatý Benedikt, jehož motto „nic ať nemá přednost před Kristem“ mi bylo stále bližší, a svatý František, prosťáček z Assisi, první, kdo vytušil, že svět je zrcadlem stvořitelské Boží lásky, z níž pocházíme a k níž putujeme.

Tedy pouze duchovní útěchy?

Ne. Na svojí cestě jsem nebyl provázen pouze shůry. Každý den jsem dostával četné dopisy nejenom od velkých této Země, ale také od obyčejných a nepatrných lidí, kteří mi chtěli sdělit, že jsou mi nablízku a že se za mne modlí. Také odtud v těžkých chvílích plynula důvěra a jistota, že církev je vedena Pánem a že jsem tudíž mohl do Jeho rukou složit mandát, který mi svěřil v den zvolení. Tato podpora ostatně pokračovala i po abdikaci, takže mohu být jenom vděčný Pánu i všem, kdo mi vyjádřili a dosud mi projevují svoje sympatie.

Ve svém pozdravu na rozloučenou s kardinály 28. února 2013 jste svému nástupci přislíbil svoji poslušnost. Mezitím jsem získal dojem, že k papeži Františkovi chováte také lidskou blízkost a srdečnost. Jaký máte vztah ke svému nástupci?

Poslušnost k mému nástupci byla vždycky mimo diskusi. Pak je tu ovšem pocit hlubokého společenství a přátelství. Ve chvíli jeho zvolení jsem jako mnozí prožil spontánní vděčnost k Prozřetelnosti. Po dvou papežích pocházejících ze střední Evropy Pán takříkajíc obrátil pohled na všeobecnou církev a vyzval nás k širšímu, katoličtějšímu společenství. Osobně jsem od první chvíle hluboce zasažen mimořádnou lidskou disponibilitou papeže Františka ve vztahu ke mně. Hned po svém zvolení se snažil se mnou telefonicky spojit. Když se mu to nepodařilo, zavolal mi hned po setkání se všeobecnou církví z balkónu Svatého Petra a mluvil se mnou velice srdečně. Podivuhodně mne tak obdaroval jakýmsi otcovsko-bratrským vztahem. Často mi zezdola posílá malou pozornost, vlastnoručně psaný dopis. Nežli se vydá na dlouhé cesty, nikdy mne papež neopomine navštívit. Lidská laskavost, kterou mne zahrnuje, je pro mne zvláštní milostí této poslední fáze mého života, za niž mohu být jenom vděčný. To co říká o disponibilitě vůči druhým lidem nejsou pouhá slova. Uskutečňuje je ve vztahu ke mně. Ať mu Pán dává denně pocítit svoji laskavost. To mu u Pána vyprošuji.

Z vatikánského deníku L´Osservatore Romano ze dne 25. srpna 2016
přeložil Milan Glaser

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
2.1.20 Bavorská televize uvede nový dokument o Benediktu XVI.
20.12.19 Benedikt XVI. ustavil nadaci pro práci katolických médií
2.12.19 Jedině pokora může nalézt Pravdu
1.11.19 Německá biskupská konference kritizuje film o Benediktu XVI. a sexuálním zneužívání v církvi
27.8.19 Benedikt XVI.: Kritika textu se míjí s jeho jádrem



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nestyďme se, že jsme v církvi, styďme se, že jsme hříšníci

Pandemie a všeobecné bratrství – nóta Papežské akademie pro život

Sdílejte radost z evangelia s dnešními lidmi, vybízí papež anglické věřící

Stážistka České školy zůstala v Římě: Při učení na dálku je nejdůležitější kreativita

Mytí rukou je v Africe luxus, říká mosambický misionář

Ježíš nemůže vidět lidi a nemít soucit

Odpovědí Boha na problém smrti je Ježíš

O neomylnosti lidu ve víře

Arcibiskup Crepaldi: Úvaha o krizi, která není jenom zdravotní

Mimořádná pobožnost v čase epidemie – Urbi et Orbi

Mlčení spravedlivého před urputností

Obřady Svatého týdne proběhnou ve Vatikánské bazilice

 Nově na webu
Svatý otec: Dovolte Božímu Slovu přinést život tam, kde je smrt

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: Nemějte strach

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv březen 20
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu