Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán/Bogota. Svět potřebuje pastýře, kteří dovedou „prokazovat milosrdenství“, které jedině dokáže změnit srdce lidí a musí být proto středem veškeré pastorační i misionářské činosti. Toto přesvědčení dnes vyjádřil papež František v obsáhlém videoposelství adresované účastníkům konference (foto), kterou v kolumbijském hlavním městě od dneška do úterka (27. -30. srpna) pořádají společně biskupové Latinské Ameriky a Karibiku (CELAM) a episkopátů Spojených států amerických a Kanady v rámci Svatého roku Milosrdenství.

Petrův nástupce podal výklad slov svatého Pavla z prvního listu Timotejovi (1,12-16), zvláště: „Ježíš Kristus na mně jako na prvním ukázal celou svoji shovívavost“ (1,16). Nauka, na kterou je podle apoštola národů spolehnutí, je fakt, že se všem dostalo milosrdenství. Papež František opět zdůraznil, že „milosrdenství není idea, touha, teorie a tím méně ideologie, nýbrž konkrétní způsob zacházení s křehkostí, způsob interakce a sblížení s druhými.

„Je to konkrétní způsob přiblížení se lidem v těžké chvíli. Je to způsob, kdy se s druhými jedná, co nejlépe, aby cítili a chápali, že v jejich životě ještě nepadlo poslední slovo. Takové jednání, aby ten, kdo je zdrcen svými hříchy, pocítil úlevu nové možnosti.“

Bůh – komentoval dále Petrův nástupce svatého Pavla – dává vznik pohybu, který vede od rukou k srdci. Proto náš způsob jednání s druhými nikdy není činem založeným na strachu, nýbrž na naději ve změnu, kterou má Kristus pro každého. „Způsob jednání založený na strachu – precizuje papež – dosáhne pouze separace a rozdělení. Je to snaha rozlišit s chirurgickou přesností jednu stranu od druhé. Je to přístup, který zdůrazňuje pocit viny, sklíčenost, pochybení. Naproti tomu jednání založené na naději ve změnu zdůrazňuje důvěru v chápání, vývoj a stálé hledání nových příležitostí. Proto – říká František – milosrdenství vždycky probouzí kreativitu.“

„Nesnoubí se se vzorem či receptem, nýbrž má zdravou duchovní svobodu hledat pro druhého to nejlepší tak, aby to mohl chápat. To uvádí do pohybu všechny naše schopnosti, duchy a vede nás za naše omezení. Neprospívá mnohomluvnost, která jak říká Pavel (1 Tim 1,3-4), dává podnět k nekonečným rozepřím, zatímco jednání založené na naději ve změnu je neúnavné porozumění, které rozbuší srdce a dá pohotovost našim rukám.“

Když vidíme jednat Boha – podotkl dále papež – může se nám přihodit totéž, co staršímu bratrovi z podobenství o marnotratném synu, a může nás skandalizovat něha a objetí dané bratrovi, který zradil. K tomu dochází, jsme-li prodchnuti separatistickou logikou, která působí fraktury sociální reality na dobré a špatné, svaté a hříšníky. Za tím se skrývá ztráta paměti a pravdy, že jako první odpustil Bůh také mně.

„Milosrdenství není nějaká teorie manažerství. - »Nyní je módou mluvit o milosrdenství, tak jděme s dobou.« - Nikoli, není to teorie ohánění se slovy za účelem sklízení potlesku za vlastní blahosklonnost, nýbrž historie hříchu k upamatování. Jakého? Našeho, mého a všeho. A lásky, hodné chvály. Koho? Boha, který na mně ukázal celou svoji shovívavost.“

Veškerá činnost církve na všech úrovních – řekl dále papež František – tedy záleží na tom, jak dovedeme dosvědčovat tento aspekt.

„Pavel nám podává zajímavý ukazatel. Připomíná nám, že to, co jej proměnilo v apoštola, je způsob, jak s ním naložil Pán, způsob, jakým vstoupil do jeho života: „ukázal na mně celou svoji shovívavost“. Učedníkem jej učinila důvěra, kterou mu projevil Bůh, navzdory mnoha jeho hříchům.“

Teoreticky jsme misionáři milosrdenství – pokračoval papež František – ale častokrát jsme spíše špatnými jednateli než strůjci dobra. V dnešním zraněném světě je zapotřebí prosazovat, stimulovat a doprovázet pedagogii milosrdenství. Srdcem pastorace je shovívavost osvojená z vlastní zkušenosti, dojem z odpuštění, který se stává uměním jednat s našimi bratry způsobem, jakým Bůh jednal s námi.“

„Učit se jednat shovívavě znamená učit se od Mistra, který se nám stal bližním, beze strachu před těmi, kdo byli skartováni a jsou poznamenáni či ocejchováni hříchem. Učit se podávat ruku tomu, kdo padl, bez ohledu na komentáře. Každý projev, který postrádá potřebnou shovívavost, se nakonec promění ve špatné zacházení. Inteligence vylepšuje stezky naděje, jež upřednostňují dobré zacházení a dávají zazářit shovívavosti.“

Řekl mimo jiné papež František v dnešním videoposelství účastníkům jubilejních celoamerických oslav Svatého roku Milosrdenství v Bogotě.

(mig)