Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Epizoda dnešního evangelia nám ukazuje Ježíše v domě jednoho z předních farizeů, jak pozoruje hosty, kteří si vybírají přední místa u stolu. Je to scéna, kterou jsme častokrát viděli. Někdy se usiluje o místo i za pomoci loktů. Když to Ježíš uviděl, vyprávěl dvě krátká podobenství, jimiž nabízí dvě poučení: jedno se týká místa, druhé odměny.
První podobenství se odehrává na svatební hostině. Ježíš říká: „Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: »Uvolni mu místo!« [...] Když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo“ (Lk 14,8-9). Tímto doporučením Ježíš nemá v úmyslu dávat normy společenského chování, nýbrž poučení o hodnotě pokory. Dějiny učí, že pýcha, kariérismus, samolibost a okázalost jsou příčinou mnohého zla. Ježíš nám dává chápat nezbytnost vybírat si poslední místo, to znamená hledat nepatrnost a skrytost: pokoru. Staneme-li před Bohem v této dimenzi pokory, pak nás Bůh povýší, skloní se k nám, aby nás povznesl k sobě, „neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen“ (v.11).
Ježíšova slova zdůrazňují zcela odlišné a protikladné postoje: postoj toho, kdo si určuje svoje místo, a postoj toho, kdo si jej nechá určit Bohem, od něhož očekává odměnu. Nezapomínejme, že Bůh odměňuje mnohem více než lidé! Dává nám mnohem krásnější místo než to, které nám dávají lidé! Místo, které nám dává Bůh, je v blízkosti Jeho srdce a Jeho odměnou je věčný život. „Budeš blahoslavený – říká Ježíš – dostaneš odměnu při vzkříšení spravedlivých“ (v.14).
Popisuje to druhé podobenství, ve kterém Ježíš poukazuje na postoj nezištnosti, kterou se má vyznačovat pohostinnost. Říká: „Když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit“ (vv.13-14). Jde o to zvolit si nezištnost namísto oportunistické kalkulace, která usiluje o získání odměny, je zinteresovaná a chce se obohatit. Chudí, obyčejní a bezvýznamní totiž nemohou pozvání na hostinu nikdy oplatit. Ježíš tak ukazuje, že preferuje chudé a vyděděné, kteří jsou v Božím království privilegováni, a podává zásadní poselství evangelia, které spočívá ve službě bližnímu pro lásku Boží. Ježíš dnes dává hlas tomu, kdo nemá hlas, a každého z nás důrazně vyzývá, abychom otevřeli srdce a vzali si za své utrpení a úzkosti chudých, hladových, vyděděných, uprchlíků, životem zdrcených a těch, kdo jsou odepsáni společností a zpupností mocnějších. Ve skutečnosti tito odepsaní tvoří drtivou většinu populace.
V této chvíli myslím s vděčností na charitní jídelny, kde slouží mnozí dobrovolníci, kteří dávají jíst opuštěným a znechuceným lidem, kteří jsou bez práce a bez střechy nad hlavou. Tyto jídelny a jiná díla milosrdenství jako navštěvování nemocných a vězněných jsou cvičebnami lásky a šíří kulturu nezištnosti, protože ti, kdo tam pracují, jsou vedeni Boží láskou a osvěcováni evangelní moudrostí. Takto se služba bratřím stává svědectvím lásky, která činí Kristovu lásku věrohodnou a viditelnou.
Prosme Pannu Marii, aby nás denně vedla cestou pokory. Ona byla celý život pokorná. Prosme ji, aby nás uschopnila konat nezištné skutky pohostinnosti a solidarity vůči těm, kdo jsou vyděděni, abychom byli hodni božské odměny.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
