Vatikán.
„Eschatologie – analýza a perspektivy“ – na toto téma pořádá vatikánská Nadace Benedikta XVI. koncem tohoto týdne symposium, které vyvrcholí předáním ceny Josepha Ratzingera. Jejími letošními laureáty jsou italský teolog mons. Inos Biffi a řecký pravoslavný teolog prof. Ioannis Kourempeles. Vatikánský rozhlas si k mikrofonu pozval
o. Federica Lombardiho, který předsedá správní radě vatikánské Nadace Josepha Ratzingera.
„Profesor Joseph Ratzinger se eschatologickým tématům věnoval velmi hluboce, už jako univerzitní profesor, posléze jako prefekt Kongregace pro nauku víry, ale také jako papež. Například v encyklice Spe salvi pojednává o křesťanské naději a věčném životě. Poslední věci člověka, otázky smrti, soudu, věčného života jsou témata, která se většinou nechávají stranou, protože se o nich nelehce mluví, přestože se nás všech živě dotýkají. Cílem naší konference je tedy prohloubit jejich studium – jak v myšlenkovém odkazu Josepha Ratzingera, tak ve Starém a Novém zákoně. Kromě kvalitních biblistů a vynikajících teologů byli pozváni také římský vrchní rabín Riccardo Di Segni, a jeruzalémský profesor Moshe Idel z tamní Hebrejské univerzity. Ze strany naší Nadace vystoupí tři kardinálové, kteří jsou členy jejího vědeckého výboru, tedy kardinálové Amato, Koch a Ravasi.“
Benedikt XVI. mluví na toto téma také ve svém nedávném knižním rozhovoru s Peterem Seewaldem, který nese příznačný titul „Poslední hovory“…
„Ano, to je pravda. Ratzingerova teologie je spojena s duchovním prožitkem, nejsou to pouhé koncepty či abstraktní slova, ale život. Emeritní papež vysvětluje, že se v tomto životním období připravuje na poslední setkání s Bohem, a proto jsou pro něj poslední otázky velmi důležité a vrací se mu na mysl. Jeho teologická studia tak tvoří kontinuitu s existeciální zkušeností. Jak si povšiml také papež František, Ratzingerova teologie se dělá na kolenou a v modlitbě, je hluboce prodchnutá modlitbou a vírou.“
Mohl byste blíže představit letošní laureáty Ratzingerovy ceny?
„Mons. Biffi je teolog vysokého věku, který uzavírá velice dlouhou kariéru krajně plodného teologického bádání, obohaceného mnoha publikacemi. Vyučoval na teologických fakultách v severní Itálii, švýcarském Luganu, je členem mnoha akademií – Teologické akademie, Akademie sv. Tomáše – a velkým znalcem sv. Tomáše a dějin středověké teologie. Cena je mu udělována za celoživotní práci. Při volbě profesora Kourempelese byla uplatněna jiná měřítka – je to padesátník, který nemá tak bohatý seznam publikací jako Biffi, ale vynikl některými pracemi v teologické oblasti, kupříkladu o sv. Romanu Melodovi. Hlavně se však orientuje na myšlení Josepha Ratzingera a uznává jeho plodnost a zajímavost rovněž v rámci východní teologie. Vědecký výbor, který rozhoduje o udílení ceny, jej proto chtěl povzbudit, aby nadále prohluboval tento teologický dialog mezi Východem a Západem. Profesor Kourempeles se v minulosti také zúčastnil jednoho setkání kroužku Ratzingerových žáků, kde referoval o tématech svého bádání.“
Znamená to, že teologie Josepha Ratzingera nepřestává vzbuzovat zájem?
„Zájem o emeritního papeže a jeho myšlení je naopak veliký – vycházejí o něm různé publikace, životopisy, studie o jeho pontifikátu. Dozvěděl jsem se, že mezi doktorandy na teologických fakultách římských univerzit v současné sobě vedou dva autoři: Von Balthasar a Ratzinger. Ratzingerova teologie tedy dochází uznání a docenění jako hodnota, která v rámci církve není pouze chvilková, nýbrž dlouhodobá.“
Máte možnost mluvit s emeritním papežem o programu a činnosti nadace, která nese jeho jméno?
„Samozřejmě jsem velmi toužil po rozhovoru s emeritním papežem. Byl jsem k němu pozván v září a jako vždy to bylo velmi krásné a pro mne dojemné setkání. Emeritní papež mi velmi krátce a prostě řekl, jak si představuje činnost nadace: „Je zapotřebí teologii povzbudit, aby se rozvíjela zevnitř.“ To znamená, že teologii neprospějí vnější opatření a směrnice, ať už disciplinárního či jiného rázu. Je nutné jí pomoci, aby sama ve svém nitru, v rámci své dynamiky a svého poslání, nalezla krásu ve své službě církvi a víře a svou vlastní plodnost.“
uvedl pro naše mikrofony o. Federico Lombardi.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
