Vatikán.
Papež František na dnešní liturgickou památku Panny Marie Guadalupské neslavil ranní eucharistii v Domě svaté Marty, nýbrž v podvečer již potřetí pozval do baziliky sv. Petra latinskoamerické věřící ke společné oslavě patronky a ochránkyně Ameriky. Mši svaté, sloužené ve španělštině a domorodých jazycích, předcházela společná modlitba růžence a slavnostní procesí národních delegací se státními vlajkami jednotlivých zemí. S papežem koncelebrovalo více než šest set kněží a latinskoamerické komunity žijící v Římě zaplnily baziliku do posledního místa. Není divu – úcta k
Morenitě ve Svatém roce přitáhla do mariánského Guadalupe více než 22 milionů poutníků, kteří prošli tamní Branou milosrdenství, tedy o milion více než do Věčného města. Ve své homilii papež František mimo jiné řekl:
„Zdá se, že si pozvolna a nepozorovaně zvykáme na život ve „společnosti bez důvěry“ a se vším, co z toho plyne pro naši přítomnost a zvláště pro naši budoucnost. Nedůvěra postupně plodí stav netečnosti a zmaru.
Je těžké pociťovat hrdost na blahobytnou společnost, když jsme zvyklí vídat na svém drahém americkém kontinentu tisíce a tisíce dětí a mladých, jak žebrají na ulici a přespávají na nádražích, v podchodech metra a kdekoli se jim podaří nalézt místo. Tyto děti a mladí jsou sdíráni nelegální prací nebo donuceni požadovat na křižovatkách našich ulic minci za umytí předních skel našich aut a cítí, že pro ně ve „vlaku života“ není místo. Kolik jen rodin je nadále poznamenáno bolestí, když vidí, jak se jejich děti stávají obětí obchodníků se smrtí. Je tvrdé, považujeme-li za normální, jak jsou odsouváni stranou staří lidé a jsou nuceni žít v samotě jenom proto, že již nejsou produktivní anebo vidět – jak správně řekli biskupové v Aparecidě – „prekérní situaci našich žen, z nichž některé ve svém dětství a mladosti trpí mnoha formami násilí doma i mimo domov“ (Dokument z Aparecidy, 48). Jsou situace, které nás mohou ochromit a vést k pochybování o naší víře a zvláště o naší naději, o způsobu, jakým hledíme do budoucnosti a vyrovnáváme se s ní.
Tváří v tvář těmto situacím musíme říci spolu s Alžbětou: „Blahoslavená, která jsi uvěřila“, a učit se z této silné a služebné víry, kterou se vyznačovala a vyznačuje naše Matka.
Oslavovat Marii znamená v první řadě konat památku Matky, pamatovat, že nejsme a nikdy nebudeme osiřelým lidem. Máme Matku! A tam, kde je matka, je vždycky přítomen domov a jeho chuť. Kde je matka, nechybí zápas za bratrství. Vždycky mne silně oslovovalo, když jsem v různých národech Latinské Ameriky viděl matky-bojovnice, které – často v osamocení – dokáží táhnout péči o svoje děti. Taková je Maria ve vztahu k nám, svým dětem: bojovná žena ve slepé společnosti poznamenané nedůvěřivostí, v netečné a rozpadající se společnosti. Žena, která zápasí, aby posílila radost z evangelia. Bojuje, aby propůjčila tělo evangeliu.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
