Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Liturgie dnešní, čtvrté neděle adventní je charakterizována tématem blízkosti, Božího přiblížení se lidstvu. Evangelní perikopa (srov.
Mt 1,18-24) nám ukazuje dvě osoby, které byly do tohoto tajemství lásky, tajemství blízkosti Boha lidstvu vtaženy více než kterékoli jiné: Pannu Marii a jejího snoubence Josefa.
Maria je prezentována proroctvím, které praví: „Hle, panna počne a porodí syna“ (v.23). Evangelista Matouš rozpoznává, že se toto proroctví naplnilo v Marii, která působením Ducha svatého počala Ježíše (v.18). Boží Syn přichází do jejího lůna, aby se stal člověkem, a Ona jej přijímá. Jedinečným způsobem se lidské bytosti přiblížil Bůh, když přijal od ženy své tělo. Také k nám, byť jiným způsobem, se Bůh přibližuje svojí milostí, aby vstoupil do našeho života a nabídl nám svého Syna. A co učiníme my? Přijmeme jej, dovolíme mu, aby se přiblížil, anebo jej odmítneme a vyženeme pryč? Jako Maria, která se odevzdala Pánu dějin a umožnila Mu tak změnit úděl lidstva, tak také my, přijetím Ježíše a snahou Jej denně následovat, můžeme spolupracovat na Jeho plánu spásy nás samých i světa. Maria je proto vzorem, ke kterému vzhlížíme, a oporou, na niž spoléháme ve svém hledání Boha, ve svém přiblížení se Bohu, v přisvědčování, aby se Bůh přiblížil k nám, a v naší snaze vytvářet civilizaci lásky.
Dalším protagonistou dnešního evangelia je svatý Josef. Evangelista zdůrazňuje, že Josef si nemohl sám od sebe vysvětlit dění, kterého se stal očitým svědkem, tedy Mariino těhotenství. Právě tehdy, ve chvíli pochybnosti i úzkosti se také k němu přibližuje Bůh skrze svého posla a Josef je osvícen ohledně povahy onoho mateřství: „Dítě, které počala, je z Ducha svatého“ (v.20). Tváří v tvář tak mimořádné události, která zajisté v jeho srdci budí četné otázky, svěřuje se cele Bohu, který se mu přiblížil, poslechne jeho pobídku, se svojí snoubenkou se nerozchází a bere si Marii k sobě. Přijetím Marie Josef vědomě a s láskou přijímá Toho, který je v ní počat zázračným působením Boha, u něhož není nic nemožného. Josef, pokorný a spravedlivý muž (srov. v.19), nás učí svěřovat se vždycky Bohu, který se přibližuje. Bohu, jenž se k nám přibližuje, je třeba důvěřovat. Josef nás učí, abychom se dobrovolnou poslušností nechali Bohem vést.
Tyto dvě postavy, Maria a Josef, kteří Ježíše přijali vírou jako první, nás uvádějí do tajemství Vánoc. Maria nám pomáhá zaujímat postoj ochoty přijímat Božího Syna do svého konkrétního života, do svého těla. Josef nás vybízí, abychom vždycky Boží vůli hledali a v plné důvěře následovali. Oba dva dovolili Bohu, aby se jim přiblížil.
„Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená »Bůh s námi«“ (Mt 1,23). Tak to říká anděl: „Emanuel se bude jmenovat toto dítě, což znamená Bůh s námi,“ to znamená Bůh, jenž je nám blízko. Otevřu dveře Bohu, který se přibližuje, tedy Pánu, který mne vnitřním vnuknutím nabádá učinit něco víc pro druhé nebo když mne volá k modlitbě? Bohu s námi, Bohu, který se přibližuje. Tato zvěst naděje, která se naplňuje o Vánocích, ať se naplní v každém z nás, v celé církvi i v maličkých, jimiž svět opovrhuje, ale které Bůh miluje a sbližuje se s nimi.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
