Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Prožít odpuštění a odpustit – to je stěží pochopitelné tajemství, vyžadující modlitbu, pokání a zahanbení, kázal papež František při ranní eucharistii v Domě svaté Marty. Je důležité, abychom si byli vědomi velkých divů, které v nás Bůh svým milosrdenstvím koná, a mohli tak být milosrdní vůči druhým, zdůraznil Petrův nástupce a varoval před pokrytectvím falešného odpuštění, které bychom si chtěli takříkajíc ukrást ve zpovědnici.

Papež vyšel z dnešních liturgických čtení, kterými, jak řekl, nás církev uvádí do tohoto tajemství, do velikého díla Božího milosrdenství. Prvním krokem je tu zahanbení nad vlastními hříchy, což je milost, kterou si nemůžeme sami udělit, vysvětloval papež. Zakouší ji zkroušený Boží lid, který prožívá pokoření kvůli svým hříchům, jak to vypráví první čtení z knihy proroka Daniela (Dan 3,25.34-43), zatímco protagonista evangelia (Mt 18,21-35) se hanbit nedokáže. Řeč je o služebníkovi, kterému pán odpustil navzdory jeho velkým dluhům, ale který pak nedokáže odpustit svým dlužníkům. Nepochopil tajemství odpuštění, zdůraznil papež, na příkladu z každodenního života:

“Jestliže se zeptám: „Jste všichni hříšníci?“, odpovíte: „Ano, otče, všichni.“ „A co děláte, aby vám byly hříchy odpuštěny?“, zeptám se dále. „Zpovídáme se“, řeknete. „Jak se zpovídáte?“ „Jdu do zpovědnice, vyznám se z hříchů, kněz mi odpustí, za pokání mi dá tři Zdrávasy a pak jdu v klidu pryč.“ Vůbec nic jsi nepochopil! Vyzpovídal ses, jako bys vyřizoval bankovní operaci anebo úřední praktiku. Nešel jsi do zpovědnice se zahanbením za to, co jsi udělal. Pouze sis povšimnul několika skvrn na svém svědomí a zmýlil se, protože ses domníval, že zpovědnice je čistírna. Nebyl jsi schopen prožít stud nad svými hříchy.“

Odpuštění, které jsi od Boha přijal, divy, které učinil v tvém srdci, by měly vstoupit do tvého svědomí, naléhal papež. Jinak vyjdeš ze zpovědnice, potkáš známého či známou a spolu začnete pomlouvat někoho dalšího, a tudíž dále hřešit. Můžeme odpouštět pouze tehdy, jestliže vnímáme, že nám samotným bylo odpuštěno, dodal Svatý otec.

“Pokud si nejsi vědom toho, že ti bylo odpuštěno, nikdy nebudeš moci odpustit. Nikdy. Přetrvává tu stále postoj zúčtování s druhými lidmi. Odpuštění je naprosté. Lze odpustit pouze tehdy, pokud vím o svém hříchu, hanbím se za něj a prožívám stud, a proto žádám Boha o odpuštění, zakouším Otcovo odpuštění a sám mohu odpustit. Jinak to není možné, nejsme toho schopni. Právě proto je odpuštění tajemstvím.“

Služebník, protagonista dnešního evangelia, má pocit, že chytře vyvázl, ale nepochopil pánovu velkorysost. Kolikrát při odchodu ze zpovědnice cítíme něco takového, máme pocit, že jsme šťastně vyklouzli. To však není přijaté odpuštění, nýbrž pokrytectví kradeného, falešného odpuštění.

“Prosme dnes Pána o milost, abychom pochopili ono „sedmdesátsedmkrát“. Prosme o milost studu před Bohem. Je to veliká milost! Hanbit se nad svými hříchy, a tak obdržet odpuštění a milost velkorysosti, abychom odpouštěli druhým. Jestliže mi totiž Pán tolik odpustil, jak bych já mohl odpírat odpuštění?“

Zakončil Svatý otec dnešní ranní homilii v kapli Domu sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(jag)