Vatikán.
Na Svatopetrském náměstí se v neděli před polednem sešlo 40 tisíc lidí, aby si vyslechli pravidelnou promluvu Petrova nástupce před mariánskou modlitbou Anděl Páně. Ve své promluvě komentoval papež František dnešní evangelium (
Jan 9,1-41) o uzdravení člověka slepého od narození a mimo jiné řekl:
„Tato epizoda nás přivádí k zamyšlení nad naší vírou, naší vírou v Krista, Božího Syna, a současně nás odkazuje ke křtu, který je první svátostí víry. Je to svátost, která nám umožňuje „spatřit světlo světa“ znovuzrozením z vody a z Ducha svatého, tak jako slepému od narození, jemuž se otevřely oči, když se omyl vodou z rybníka Siloe. Od narození slepý a uzdravený člověk představuje nás, když nevidíme, že Ježíš je „světlem světa“, díváme se jinam a raději důvěřujeme světélkům, když tápeme ve tmě. Skutečnost, že onen slepec nemá jméno, nám pomáhá postřehnout v jeho příběhu svoji tvář a svoje jméno. Také my jsme byli „osvíceni“ Kristem ve křtu a jsme tudíž povoláni jednat jako děti světla. A jednat jako děti světla si žádá radikální změnu mentality a schopnost posuzovat lidi a věci podle jiného hodnotového žebříčku, který pochází od Boha. Svátost křtu totiž vyžaduje rozhodnutí žít jako děti světla a kráčet ve světle. Kdybych se vás nyní zeptal: „Věříte, že Ježíš je Syn Boží? Věříte, že může změnit vaše srdce? Věříte, že vám může dát spatřit realitu, jak ji vidí On, ne jak ji vidíme my? Věříte, že On je světlem a dává nám pravé světlo?“ - Co byste odpověděli? Každý ať si odpoví ve svém srdci.“
Řekl papež František ve své polední promluvě, jejíž PLNÉ ZNĚNÍ je ZDE
Potom připomněl sobotní beatifikaci:
„Včera v Almerii ve Španělsku byli blahořečeni José Álvarez-Benavides y de la Torre a sto čtrnáct druhů mučedníků. Tito kněží, řeholníci a laici byli heroickými svědky Krista a Jeho evangelia pokoje a bratrského smíření. Jejich příklad a přímluva ať jsou oporou v úsilí církve o vybudování civilizace lásky.“
A nakonec se improvizovaně vrátil k sobotní jednodenní pastorační návštěvě Milána:
„Ohledně Milána bych rád poděkoval kardinálu arcibiskupovi a celé milánskému lidu za vřelé včerejší přijetí. Opravdu jsem se cítil jako doma a to se všemi, věřícími i nevěřícími. Moc vám děkuji, drazí Miláňané, a řeknu vám jedno: Zjistil jsem, že je pravdou, co se říká, že »Milán vítá se srdcem na dlani!«.“
A na rozloučenou jako obvykle požádal papež věřící, aby se za něho modlili.
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
