Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Blahoslavený Pavel VI. založil papežskou komisi Iustitia et Pax (Spravedlnost a mír), papež František ustavil nový Úřad pro službu integrálnímu, tedy všestrannému, lidskému rozvoji, jehož zrod symbolicky souzní s padesátým výročím vydání encykliky Populorum progressio Pavla VI. (1967). Reflexi prvního papežského dokumentu, který sociální učení církve rozšířil na celosvětovou rovinu, se ve Vatikánu věnuje dvoudenní mezinárodní kongres pod názvem: „Perspektivy pro službu integrálnímu lidskému rozvoji po padesáti letech od Populorum Progressio“. V pondělí jej zahájila mše svatá ve Vatikánské bazilice, kterou sloužil kardinál Pietro Parolin:

“Encyklika Populorum Progressio nám připomíná, že „rozvoj, o kterém mluvíme, se neomezuje na pouhý hospodářský růst. Aby byl opravdový, musí být všestranný a musí vést k rozvoji celého člověka a celého lidstva“ (14). Záleží nám na člověku – jedinci, skupině, celém lidstvu. V současné době se diskutuje o strategiích, které by odstranily okolnosti pošlapávající lidskou důstojnost, překonaly hlubokou individuální i strukturální nespravedlnost, se kterou se denně střetáváme, a předložily budoucí vizi všeobecného blahobytu. Avšak navrhovaná řešení často protiřečí těmto dobrým úmyslům a naopak podporují hospodářskou a politickou nadvládu jedněch nad druhými. Milovat činem a doopravdy znamená nahradit lásku k moci mocí lásky. Čím více uvažujeme o potřebě této lásky, tím více se umenšuje přílišné mínění, které máme sami o sobě, a v našich životech přibývá Božího dobra.“

řekl mimo jiné státní sekretář Svatého stolce ve své úvodní homilii. Následujícího kongresu v nové synodní aule se účastnil také prefekt Kongregace pro nauku víry, kardinál Gerhard Ludwig Müller. Zdůraznil, že současný program totalitárního rozvoje nastoluje „humanismus bez Boha a namířený proti Bohu“, což je projekt protikladný Kristovu evangeliu. Církev naopak nabízí všestranný rozvoj spočívající v lidské spolupráci na uskutečňování Božího záměru všeobecné spásy. Encykliku bl. Pavla VI. komentoval také arcibiskup Silvano Maria Tomasi, sekretář Úřadu pro službu integrálnímu lidskému rozvoji.

“Poselství Populorum Progressio (…) se z individuální roviny přenáší také na státy. Pokojné a solidární soužití jednotlivých zemí tak nečiní z globalizace negativní sílu, nýbrž projev toho, že jsme všichni Boží rodinou nehledě na hranice a dějinné zkušenosti. Encyklika se obrací k nositelům politické odpovědnosti a vyzývá je nikoli ke stavbě zdí a bariér, nýbrž k utváření lidských vztahů mezi jedinci a skupinami této Boží rodiny, kterou nazýváme „naší lidskou rodinou“, ve které jsme si všichni rovni a máme stejnou důstojnost jako lidé a Boží děti.“

Více než tři sta účastníků kongresu dnes přijal papež František, který ve své promluvě vyjmenoval několik hledisek všestranného lidského rozvoje a která zároveň naznačují základní orientační linii nového vatikánského úřadu. V prvé řadě jde o to, zdůraznil papež, zapojit různé národy této země, protože povinnost solidárního přístupu nás zavazuje k hledání spravedlivých způsobů sdílení. Dále je zapotřebí předložit uskutečnitelné modely sociální integrace a včlenit do rozvoje všechny prvky, které z něj činí skutečný rozvoj – tedy nejenom hospodářství a práci, nýbrž také kulturu, rodinný život a náboženství.

“Dále se jedná o propojení individuální a komunitní dimenze. Nelze popřít, že především v západním světě jsme dědici kultury, která vyvyšuje individuum až do té míry, že z něj činí izolovaný ostrov, téměř jako bychom v osamělosti mohli být šťastní. Na druhé straně nescházejí ideologické vize a politická moc, které člověka rozdrtily, zbavily svobody a učinily z něj masu. Na této masovosti mají zájem také ekonomické síly, které chtějí globalizaci namísto širšího mezilidského sdílení využít ke vnucení globálního trhu, na němž diktují pravidla a z kterého těží zisk. Jedinec a společenství si nekonkurují, avšak jedinec může dozrát pouze díky opravdovým mezilidským vztahům a společenství může být plodné jedině tehdy, pokud jsou plodní také všichni jeho členové jednotlivě. Ještě více to platí pro rodinu, základní buňku společnosti, ve které se člověk učí společnému soužití.“

A konečně, dodal Svatý otec, se jedná o integraci mezi duší a tělem. Znamená to, že žádný rozvojový projekt nemůže dosáhnout svého cíle, pokud plně nerespektuje onen prostor, ve kterém je v nás přítomen Bůh a kde promlouvá k našemu srdci.

“Bůh se dal plně poznat v Ježíši Kristu, ve kterém Bůh a člověk nejsou odděleni. Bůh se stal člověkem, aby z lidského života – jak osobního, tak společenského – učinil konkrétní cestu spásy. Zjevení Boha v Kristu – včetně jeho gest uzdravování, vysvobození a smíření, která jsme dnes povoláni opakovat vůči mnoha zraněným lemujícím silnice – nám naznačuje cestu a způsob služby, které církev zamýšlí nabídnout světu. V jeho světle lze pochopit, co to znamená integrální rozvoj, který nekřivdí Bohu ani člověku, protože přebírá opodstatněnost obou dvou.“

V tomto smyslu napomáhá k plně lidskému rozvoji pojem „osoby“, který se zrodil a rozvinul v křesťanství. Osobu totiž vždy určuje vztah, a nikoli individualismus, inkluze, a nikoli vyřazování, jedinečná a nezcizitelná důstojnost, a nikoli vykořisťování, svoboda, a nikoli donucování. A tuto moudrost církev předkládá světu, zakončil papež František promluvu k účastníkům kongresu o encyklikce Populorum Progressio blahoslaveného papeže Pavla VI.

(jag)