Vatikán.
Papež František dnes v pět hodin odpoledne v bazilice sv. Petra slavil památku umučení Páně. Velkopáteční liturgii zahajuje působivý úkon prostrace, kdy se hlavní celebrant před oltářem klaní kříži v snad nejnáročnějším postoji modlitby – tedy vleže a tváří směrem k zemi. Po zpěvu pašijí podle Janova evangelia (18,1-19,42) pronesl homilii papežský kazatel, o. Raniero Cantalamessa, ofmcap. Poukázal mimo jiné na to, že ačkoli se některá očekávání ateistických proroků nové doby bohužel naplnila, v jiných se zcela zásadně pletli, protože "kde umírá Bůh, umírá také člověk".
Dum volvitur orbis“, vprostřed proměn tohoto světa. Lidské dějiny poznaly mnohé přechody z jedné éry do druhé – mluví se o době kamenné, bronzové, železné, římském císařství, atomové či digitální éře. Dnes však přibylo ještě cosi nového – pojem přechodného období již nepostačuje k tomu, aby vystihl průběh skutečnosti. K myšlence přeměny se přiřadila také idea roztříštěnosti. Jak bylo napsáno, žijeme v „tekuté“ společnosti bez pevných bodů a nepopiratelných hodnot. Není zde mořský útes, na kterém se zachytit, anebo na něj třeba narazit. Vše pluje.
Naplnila se nejhorší hypotéza z těch, které jeden filosof předpokládal jako účinek smrti Boha a které měl zabránit nástup nadčlověka, což se ale nestalo: „Co jsme to učinili, když jsme tuto zemi odpoutali od jejího slunce? Kam se nyní pohybuje? Kam se pohybujeme my? Pryč od všech sluncí? Což neustále nepadáme? A neřítíme se zpět, do stran, vpřed, do všech směrů? Existuje ještě nějaké Nahoře a Dole? Nebloudíme nekonečnou nicotou? (F. Nietzsche, Radostná věda, aforismus 125)
.
Bylo řečeno, že „zabít Boha je nejhrůznější sebevraždou“ – a právě to zčásti vidíme. Není pravdou, že „kde se rodí Bůh, umírá člověk“ (J.- P.Sartre) – pravdou je opak: Kde umírá Bůh, umírá také člověk.
Plné znění českého překladu homilie o. Cantalamessy najdete v rubrice homilie.
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
