Rádio Vaticana

Itálie. Filosof, teolog a spisovatel mons. Luigi Negri (ročník 1941) je emeritním biskupem středoitalské arcidiecéze Ferrara-Comacchio. Byl jedním z prvních žáků a posléze nejbližších spolupracovníků mons. Luigiho Giussaniho v milánském Hnutí studentské mládeže, ze kterého se posléze vyvinulo katolické hnutí Comunione e Liberazione. Již od počátku svého apoštolátu vynakládá značnou energii a elán do výchovy a vzdělávání mladých lidí, a proto není divu, že se na svých webových stránkách otcovsky obrací také k obětem nedávného atentátu v Manchesteru.

„Nejdražší děti“, píše italský arcibiskup, „troufám si vás takto oslovit, ačkoli vás neznám. Avšak za dlouhé hodiny nočního bdění, které následovaly po zprávě o onom hrůzném atentátu, ve kterém mnohé z vás přišly o život a další byly zraněny, k vám pociťuji výjimečnou vazbu. Přišly jste na svět častokrát beztoho, že by si vás někdo přál, a nikdo vám nedal „důvody k žití“, které od generace svých dospělých vrstevníků požadoval velikán Bernanos. Postavili vás do společnosti a vybavili dvěma hlavními zásadami – že totiž můžete dělat, co chcete, protože každé vaše přání je právem, a že je důležité obklopit se co největším počtem spotřebitelských statků.
Takto jste vyrostly a bylo pro vás samozřejmé, že máte všechno. Pokud se objevil nějaký existenciální problém – jak se tomu kdysi říkalo – a vy jste se s ním svěřily rodičům, svým dospělým, bylo pohotově dojednáno psychoanalytické vyšetření, které by onu obtíž vyřešilo. Zapomněli vám říci, že existuje Zlo. A že toto Zlo je osoba, nikoli soubor sil či energií. Tato osoba se mezi vás přikrčila během vašeho koncertu a uchvátila vás svým křídlem smrti.
Moje děti, pokračuje arcibiskup Negri, zemřely jste téměř stejně tak bezdůvodně, jako jste žily. Nebojte se, nepomohli vám žít, ale vystrojí vám „skvělý“ pohřeb, během kterého se nanejvýš projeví v celé své dušné volnomyšlenkářské rétorice všechni přítomní úřední představitelé, bohužel včetně těch církevních. Samozřejmě se váš pohřeb bude konat pod širým nebem, i pro ty z vás, kteří jsou věřící, protože příroda je teď už jediným chrámem. Robespierre by se tomu smál, protože ani on sám nedospěl k takové představivosti. Koneckonců, v katolických kostelech se už pohřební obřady neslaví, protože, jak pronikavě poznamenal kardinál Sarah, dnes se v nich pohřbívá pouze Bůh. Na chodníky nikdo nezapomene dát vaše plyšáky, vzpomínky vašeho dětství a raného mládí. Potom vše vyšumí v plytkém řečnění toho, kdo tváří v tvář tragédiím nemá co říci, protože nemá co říci ani tváří v tvář životu.
Doufám jenom, svěřuje se mons. Negri, že některý z těchto guru – kulturních, politických i náboženských – se v této situaci zdrží slov a nezahrne nás obvyklými projevy o tom, že „nejde o mezináboženskou válku“, protože „náboženství je ze své podstaty otevřené dialogu a porozumění“. Přeji si, aby místo toho nastala chvíle uctivého ticha. Uctivého zejména vůči vašim životům, které skosila ďábelská nenávist, ale také majícího úctu k pravdě. Je možné pravdě nesloužit, avšak je povinné ji respektovat. Jako starý biskup, který dosud věří v Boha, Krista a církev, za vás nicméně v den vašeho pohřbu budu sloužit mši, aby jste se na onom světě – nehledě na svou náboženskou praxi – potkaly s nejdražší tváří Panny Marie, která vás sevře v objetí a utěší po životě, který jste promarnily nikoli vlastní vinou, nýbrž vinou svých dospělých“, uzavírá biskup ferrarské arcidiecéze svůj list dětským obětem nedávného atentátu v Manchesteru.

(jag)