Vatikán.
Papež František přijal účastníky generální kapituly kongregace Zmrtvýchvstání Našeho Pána Ježíše Krista (CR). Tato řeholní společnost složená s kněží a zasvěcených bratří, ale také trvalých jáhnů a světských bratří, má původ v polské emigraci v Paříži. Ve třicátých letech 19. století Adam Mickiewicz a Bogdan Jański začali organizovat setkání polského intelektuálního exilu pod názvem Sjednocení bratři. Později z nich pod vedením Jańského vzešla komunita, která se zavázala k apoštolskému životnímu stylu a prosazování křesťanských postojů ve společnosti.
„Vznikli jste, abyste dosvědčovali, že Kristovo vzkříšení je základem křesťanského života, abyste hlásali nárok osobního vzkříšení“ – řekl v úvodním pozdravu František.
První stanovy sepsali budoucí resurekcionisté v roce 1842 (dva roky po smrti Bogdana Jańského), kdy sedm členů komunity složilo řeholní sliby v římských katakombách sv. Sebastiána. Kongregace resurekcionistů, jak bývá zkráceně nazývána, byla potvrzena 1860.
Probíhající generální kapitula zasedá s mottem: „Svědkové přítomnosti Zmrtvýchvstalého Pána, z komunity ke světu“. Papež František se ve své promluvě zastavil právě u analýzy tohoto tématu.
„Svědkové přítomnosti Zmrtvýchvstalého Pána, to znamená misionáři, apoštolové Živoucího. Navrhuji vám proto, abyste si vzali za svůj obraz Marie Magdaleny, apoštolky apoštolů, která ve velikonočním ránu, po setkání s Ježíšem, běžela hlásat Zmrtvýchvstalého dalším učedníkům. Hledala mrtvého Ježíše a nalezla živého. Je to radostná Dobrá zpráva, kterou přináší ostatním: Kristus je živý, má moc zvítězit nad smrtí a dát nám věčný život.“
Papež resurekcionisty vybídl, aby se neobraceli s nostalgií k velkým možnostem kongregace v minulosti, nýbrž s vírou v dějinného Boha dokázali zvěstovat svítání i uprostřed noci. Povzbuzoval je ke kontemplativnímu postoji, který dovolí vidět to, co ostatní v zápalavě starostí tohoto světa nevidí, a ke smělému hlásání, že Kristus je živý, že On je Pán.
„Kdo věří ve Vzkříšení, má odvahu „vyjít“, aby nesel Radostnou zprávu o vzkříšení, a bere na sebe rizika tohoto svědectví, jako to učinili Apoštolové. Kolik lidí očekává toto radostné hlásání! Nesmíme dovolit, aby jim bylo upíráno. Je-li Kristovo vzkříšení naší největší jistotou a nejvzácnějším pokladem, jak neběžet, abychom je hlásali ostatním?“
Řekl Svatý otec s tím, že je třeba hledat Boží tvář tam, kde ji lze nalézt - tedy jak říká Zmrtvýchvstalý, nehledat živého mezi mrtvými. V praxi to znamená přijímat bratry, která nám Pán dává. Přijímat je jako Pánův dar.
„Druhý člověk je darem, kterým se nesmí manipulovat ani pohrdat. Je darem, který máme přijímat s úctou, protože v něm – zejména je-li slabý a křehký – mi přichází vstříc Kristus.“
Papež řeholníky povzbudil, aby skutečně budovali evangelijní společenství a nebyli jeho pouhými „spotřebiteli“. Bratrský život v komunitě je první formou evangelizace, dodal.
„Komunity mají být otevřené svému poslání a unikat sebevztažnosti, která vede ke smrti. Ať vás problémy – které nikdy nechybí – nedusí, abyste mohli pěstovat „mystiku setkání“, hledat – spolu s bratry, které vám Pán dal – a osvíceni „vztahem lásky mezi třemi Božskými osobami“, cestu a metodu k dalšímu pokračování v cestě. Ať v této dnešní společnosti se sklonem stírat rozdíly a zbavovat individuality, v níž nespravedlnost zdůrazňuje protiklady a rozděluje, v rozdrásaném a agresivním světě, nechybí svědectví vašeho bratrského života v komunitě.“
Na závěr Petrův nástupce poukázal na útěchu, kterou Zmrtvýchvstalý dal svým učedníkům- jednak ve vnitřní radosti a jednak ve světle velikonočního tajemství. Je to radost, která uvádí do Ježíšovy osoby a jeho vůle, a tedy směřuje dále k vašemu poslání. Světlo velikonočního tajemství pak vede do naděje, která je – jak řekl papež Benedikt XVI. (enc. Spe salvi, 2) - důvěryhodnou nadějí.
„Být vzkříšenými, abychom přinášeli vzkříšení, osvobození, abychom osvobozovali, zplození k novému životu, abychom jej vzbuzovali ve všech, s nimiž se setkáváme na své cestě. To je vaše povolání a poslání Bratří Vzkříšení.“
Nakonec papež připomněl jedno ze svých základních doporučení pro řeholní společenství: „s vděčností pamatujte na minulost, s nadšením žijte přítomnost a s nadějí vstupujte do budoucnosti“. Původní charisma je totiž pramen živé vody a nikoliv láhev destilované vody, dodal František v promluvě ke generální kapitule resurekcionistů.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
