„Ježíš pospíchal před nimi.“ Tento obraz pochází z evangelia, které jsme vyslechli (
Mk 10, 32-45), a vytváří jakési pozadí k tomu, co právě konáme: konzistoř pro kreování nových kardinálů.
Ježíš s odhodláním kráčí k Jeruzalému. Dobře ví, co ho tam čeká, mluvil o tom několikrát se svými učedníky. Avšak mezi Ježíšovým srdcem a srdcem učedníků je odstup, který zaplní teprve Duch svatý. Ježíš to ví, proto s nimi má trpělivost, mluví s nimi upřímně a především je předchází, pospíchá před nimi.
Učedníci samotní jsou během cesty rozptýleni zájmy, které nejsou v souladu s Ježíšovým „směřováním“, s jeho vůlí, která je v naprosté jednotě s vůlí Otce. Například – jak jsme slyšeli – dva bratři, Jakub a Jan, přemýšlejí o tom, jak pěkné by bylo usednout po pravici a po levici krále Izraele (srov. v. 37). Nehledí na skutečnost! Domnívají se, že vidí, avšak nevidí, že vědí, avšak nevědí, že rozumí lépe než ostatní, avšak nerozumějí...
Skutečnost je ovšem zcela jiná, je to ta skutečnost, kterou má před sebou Ježíš a která vede jeho kroky. Skutečnost je kříž a hřích světa, který On přišel vzít na sebe a vykořenit ze země mužů a žen. Skutečnost jsou nevinní, kteří trpí a umírají kvůli válkám a terorismu; zotročení, která nepřestávají upírat lidem důstojnost ani v epoše lidských práv; skutečnost jsou uprchlické tábory, které někdy připomínají spíše peklo než očistec; skutečnost je systematické odepisování všeho, co se už nehodí, včetně lidí.
Právě to Ježíš vidí, když spěchá k Jeruzalému. Během svého veřejného působení zjevoval Otcovu lásku, uzdravoval všechny, které opanoval zlý duch (srov. Sk 10,38). Nyní ví, že přišel okamžik, kdy má sestoupit na dno, vytrhnout kořen zla, a proto s odhodláním jde ke kříži.
Také my, bratři a sestry, kráčíme s Ježíšem po této cestě. Obracím se zejména k vám, drazí noví kardinálové. Ježíš „popíchá před vámi“ a žádá vás, abyste ho s rozhodností následovali po jeho cestě. Povolává vás, abyste hleděli na skutečnost a nenechali se rozptylovat jinými zájmy a jinými perspektivami. Nepovolal vás, abyste se stali církevními „knížaty“, abyste „seděli po jeho pravici či po jeho levici“. Povolává vás, abyste sloužili jako On a s Ním. Sloužit Otci a bratřím. Povolává vás, abyste podle jeho příkladu čelili hříchu světa a jeho důsledkům v dnešním lidstvu. Když Ho následujete, kráčíte i vy před svatým Božím lidem, s pohledem upřeným na Kříž a Pánovo Vzkříšení.
Vzývejme tedy, na přímluvu Panenské Matky, s vírou Ducha svatého, aby zaplnil všechen odstup mezi našimi srdci a Kristovým srdcem a aby se celý náš život stal službou Bohu a bratřím.
Přeložila Johana Bronková
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
