Haiti.
Moji milí českomoravští přátelé,
našel jsem několik minut a tak se pokusím vás trochu informovat o situaci u nás v ?haitské džungli?.
Situace na Haiti je velice komplikovaná. V poslední době se tu přehnalo několik katastrof všeho druhu za sebou, povodně, hurikány, státní převrat. To vše srazilo už tak zubožený lid, do ještě větší bídy jak materiální tak duchovní a duševní.
Zdejší lidé nemají mentalitu něco s tím dělat, spíše zůstanou sedět na místě a nečinně trpí těžkou situaci. Dokumentuje to případ poslední povodně v městě Gonaives, při které zahynulo více jak 3000 lidí. Nenastala vůbec žádná mobilizace ani evakuace. Někdy si říkám, že tu vynakládám zbytečnou energii, protože lidé si tu snad změnu ani nepřejí. Je to opravdu práce a život pro ty nejchudší po všech stránkách, lidi bez kultury a bez cíle, potomci otroků, kteří nedokáží společně něco podniknout.
Život tady je pro mne velikou zkouškou víry a důvěry v Boha, který se skrývá v těch nejdrsnějších podmínkách a situacích. Jsem však paradoxně velice vděčný za to, že mohu působit právě tady a za těchto okolností. Je to doslova bezradné sezení před Kristem na kříži, který je obrán úplně o všechno, majetek, kulturu, vzdělání, který nemá žádná práva, jen mlčet a trpět.
Moc se modlím za zdejší lidi. Modlitba má zde velikou sílu a když se lidé v takové malé chudé vesnici, jako je ta moje v Zátoce Slepic, dají společně do zpěvu, doslova mi vytrysknou slzy z očí. Lidé jsou zde velice srdeční a přímí a nebojí se o něco prosit. Někdy si myslím, že mají kuráž jen k tomu. Jsou to takové ?děti?, které jen něco chtějí, a když to nedostanou, tak dokáží pěkně zatrpknout.
Věřím že Bůh proniká všechny lidské problémy a okamžiky a tak naděje v Boží pomoc je stále útočiště pro ty, kteří v něco doufají. Touto větou bych teď chtěl skončit těch pár myšlenek, které mě tu napadly.
V Kristu a Marii, Váš oblát Roman
(pah)
odeslat článek
vytisknout článek
