Rádio Vaticana

Vatikán. „Vyhýbat se verbalizování strachu a konat gesta odporující rétorice nenávisti“ – vybízel Petrův nástupce na dnešním setkání s dvacetičlennou delegací představitelů různých korejských náboženských vyznání, sdružených v rámci Korejské republiky v tzv. Národní radě náboženských představitelů (Korean Council of Religious Leaders).
Jihokorejská mezináboženská delegace zopakovala návštěvu z roku 2011, kdy ji přijal Benedikt XVI. S papežem Františkem se setkali již také, a to před třemi roky v Soulu během jeho návštěvy v Jižní Koreji. Tamější představitelé katolické církve, protestantství, buddhismu, konfucianismu, taoismu a šamanismu přijeli na mezináboženskou pouť, a - jak někteří z nich sdělili médiím - chtěli při té příležitosti také požádat papeže o modlitbu a pomoc v souvislosti s nynější napjatou situací na Korejském poloostrově.
Promluva papeže Františka, kterého jménem všech na úvod pozdravil předseda Jihokorejské biskupské konference, arcibiskup Kim Hee-jong, byla cele zaměřena na problematiku mezináboženského dialogu:

„Jak víte především od Druhého vatikánského koncilu se katolická církev neúnavně snaží kráčet po ne vždy snadných stezkách dialogu a podporovat zejména ten se stoupenci jiných náboženství. [...] Mezináboženský dialog skládající se z kontaktů, setkání i spolupráce je drahocený a bohumilý úkol. Je to vyzvání směřující k obecnému dobru a pokoji.“

Potřebujeme dialog otevřený a současně uctivý, řekl dále papež. Jedině tak bude plodný. Svět na nás hledí a vybízí ke spolupráci v různých oblastech, jakým jsou posvátná důstojnost člověka; hlad a chudoba sužující dosud příliš mnoho lidí; odmítání násilí, zejména páchá-li se znesvěcováním Božího jména a hanobením religiozity; korupce, jež sytí nespravedlnosti a morální úpadek; krize rodiny, ekonomiky, ekologie a v neposlední řadě i naděje.

„Máme tedy před sebou velmi dlouhou cestu, kterou je třeba se ubírat společně s pokorou, vytrvalostí, bez zvyšování hlasu, ale s vyhrnutými rukávy, a rozsévát nadějnou budoucnost, jež pomáhá člověku, aby byl lidštější, budoucnost, jež slyší volání mnohých, kteří si hnusí válku a úpěnlivě prosí o větší harmonii mezi lidmi a komunitami, mezi národy a státy. V tomto smyslu se po náboženských představitelích žádá, aby otvírali, usnadňovali a provázeli procesy vedoucí k dobru a smíření pro všechny. Jsme povoláni být zvěstovateli pokoje, tedy hlásat a ztělesňovat nenásilný styl pokoje jednak slovy vyhýbajícími se verbalizování strachu, a jednak gesty odporujícími rétorice nenávisti.“

Papež František ve své promluvě explicitně nezmínil aktuální situaci na Korejském poloostrově. Nicméně, spolu s vděčnou vzpomínkou na svoji pouť do „krásné korejské země“ v závěru své promluvy k jejím náboženským představitelům řekl, že „nepřestává milovanému korejskému lidu vyprošovat u Boha dar míru a bratrského smíření“.

(mig)