Rádio Vaticana

Vatikán. Dnes dopoledne sloužil Svatý otec v kapli Lurdské jeskyně ve Vatikánských zahradách eucharistii pro Sbor vatikánské stráže. Tato bezpečnostní složka městského státu Vatikán si dnes připomíná svoje založení. V loňském roce tomu bylo 200 let, co papež Pius VII. ustanovil tuto strážní jednotku pod jménem „Sbor papežských karabiníků“. Vatikánská stráž je pověřena dbát na ochranu a obranu papeže během jeho cest, a to jak během pastoračních návštěv v Itálii, tak v zahraničí, kde však svoji službu plní v koordinaci s bezpečnostními složkami dané země. Patronem Sboru vatikánské stráže je Svatý archanděl Michael. Velitelem sboru je Domenico Giani a tvoří jej 130 mužů.
Papež František každoročně slaví eucharistii pro příslušníky Sboru vatikánské stráže a jejich rodiny. Letos ji sloužil v kapli Lurdské jeskyně, jejíž replika se nachází ve Vatikánských zahradách. Ve své homilii Svatý otec mimo jiné řekl:

„Podobenství z dnešního evangelia (Mt 20,1-16) nám umožňuje chápat, že Bůh vychází, aby nás našel. Pětkrát je v tomto úryvku řeč o vycházení, o tom, jak Bůh, hospodář během dne vyšel ven, aby najal dělníky na svoji vinici. Den znamená lidský život a Bůh vychází časně zrána, dopoledne, v poledne, odpoledne a v podvečer. Vychází neúnavně. Náš Bůh neochabuje ve vycházení, aby nás hledal a ukázal nám, že nás má rád. Někdo řekne: „Ale, otče, já jsem hříšník...“ A kolikrát jsme my na tomto náměstí jako ti z podobenství, kteří nečinně stáli celý den. Stát na náměstí znamená stát ve světě, stát v hříších... „Jdi [na mou vinici]!“ – „Je už pozdě...“ – „Jdi!“. U Boha není nikdy pozdě. Nikdy. Toto je logika obrácení. On vychází ze sebe sama, aby nás hledal. Vyšel ze Sebe sama, když poslal Svého Syna, aby nás hledal. Náš Bůh se na nás ustavičně dívá. Pomysleme na otce marnotratného syna. Evangelium o něm říká, že uviděl syna, když byl ještě daleko (srov. Lk 15,20). Proč je však uviděl? Protože každý den a snad několikrát denně vycházel na terasu vyhlížet, zda nepřichází syn. Takové je srdce našeho Boha: neustále nás očekává. A když někdo říká: „Nalezl jsem Boha“, plete se. To vlastně On tě nalezl a přivedl s Sebou. On činí první krok. Neúnavně vychází... Respektuje svobodu každého člověka, ale čeká, zda Mu trochu pootevřeme dveře. A toto je na Pánu obrovské: je pokorný. Náš Bůh je pokorný. Snižuje se k tomu, že na nás čeká. Stále je tam a čeká.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

(mig)