Rádio Vaticana

Vatikán. “Modlitba Otče náš si žádá odvahu. Musíme si dodat odvahy, abychom dokázali říci „Tati!“ a opravdu věřili, že Bůh je Otec, který mne vede, odpouští mi, dává mi chléb, dbá na všechno, oč ho prosím, obléká mne ještě lépe než polní kvítí. Tato víra obnáší značné riziko – co kdyby to nebyla pravda? Je třeba se osmělit, a to všichni společně. Proto je společná modlitba tak krásná – protože jeden druhému pomáháme k této troufalosti.“

Říká papež František v rozhovoru s otcem Marcem Pozzou, teologem a vězeňským kaplanem v Padově, který bude vysílán v devítidílném televizním seriálu nazvaném Padre nostro, tedy Otče náš (každou středu od 25.10.) na italském katolickém televizním kanálu Tv2000. Na programu spolupracoval vatikánský Sekretariát pro sdělovací prostředky, který také zorganizoval jeho středeční předpremiéru ve vatikánské filmotéce.

“Prohlašujeme se za křesťany a tvrdíme, že máme otce, ale ve skutečnosti žijeme ne snad přímo jako zvířata, ale jako lidé, kteří nevěří v Boha, ani v člověka. Jako lidé bez víry, kteří navíc působí zlo, nežijí v lásce, nýbrž v nenávisti, soupeřivosti a válkách. Je snad Boží jméno posvěceno v Nigérii, v děvčatech unášených skupinou Boko Haram? Je posvěceno v křesťanech, kteří mezi sebou zápasí o moc? Je posvěceno v životě lidí, kteří si objednají nájemného vraha, aby se vypořádali s nepřítelem? Je posvěceno v životě těch, kteří nepečují o vlastní děti? Nikoli, tam Boží jméno není posvěceno.“

Pokračuje Svatý otec v konverzaci, která dostala také knižní podobu a objeví se na pultech italských knihkupectví koncem listopadu (Il Padre nostro di Papa Francesco, Rizzoli Lev). Papež komentuje Ježíšova slova pomocí epizod ze svého života, v souladu se svým apoštolským posláním a v reakci na neklid a touhy dnešního člověka.

“Když jsme byly děti a chléb náhodou upadl na zem, učili nás, abychom jej ihned zdvihly a políbily. Chléb se nikdy nevyhazoval. Chléb totiž symbolizuje jednotu lidstva. Je to symbol Boží lásky k nám, symbol Boha, který nám dává pokrm. Zbylý chléb maminky a babičky shromažďovaly, zalévaly mlékem a dělaly – nebo možná dodnes dělají – koláč anebo cokoli jiného, ale chléb se nikdy nevyhazoval.“

Petrův nástupce se rozhodl, že svou katechezí doprovodí všech devět dílů televizního seriálu. Nepromlouvá v něm pouze on, nýbrž řada osobností italské kultury a šoubyznysu. Jak podotýká moderátor, o. Marco Pozza, modlitbu Otče náš odříkáváme leckdy téměř automaticky. Při setkání s papežem ale měl pocit, že mluví s člověkem, který se osobně setkal s Kristem, což povzbudilo jeho modlitbu srdcem. Na jiném místě papež František vypráví:

“Jednou do Buenos Aires přicestovala socha Panny Marie Fatimské a na stadionu jsme sloužili mši za nemocné – byl to velký stadion plný mnoha lidí. Tehdy už jsem byl biskupem, posadil jsem se do zpovědnice a zpovídal jsem před mší i během ní. Na konci už se lidé téměř rozešli, a proto jsem vstal a měl se k odchodu, protože mne ještě čekalo biřmování v jiné části města. Najednou ke mně přistoupila drobná, prostá žena, oblečená celá v černém, jako venkovské vdovy na jihu Itálie, ale s krásnýma očima, které zářily celým obličejem. „Vy se chcete vyzpovídat“, řekl jsem jí, „ale nemáte žádné hříchy“. „Všichni máme hříchy“, odpověděla mi portugalsky. Já na to: „Tak si dejte pozor, třeba vám Bůh neodpustí!“ Ona ale s jistotou prohlásila: „Bůh odpustí všechno“. „Jak to můžete vědět?“, zeptal jsem se. „Kdyby Bůh všechno neodpouštěl, svět by už neexistoval“, zněla její odpověď. Chtěl jsem jí říci: „Vy jste snad studovala na Gregoriáně!“ To je moudrost prostých lidí. Vědí, že mají otce, který na ně stále čeká.“

Říká papež František v rozhovoru pro italskou katolickou televizi TV 2000.

(jag)