Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Koncept reformy se nerozlučně váže k ideji obnovy. Její cestu určuje klíčové spojení primátu a synodality, jinými slovy kolegialita, jež byla specifickým a zásadním tématem II. vatikánského koncilu – zdůraznil vatikánský státní sekretář kardinál Pietro Parolin během prezentace knihy arcibiskupa Agostina Marchetta nadepsané „Reforma a reformy v církvi“ s podtitulkem „Odpověď“. Jde totiž o obsáhlou vlídně polemickou odpověď na stejnojmenné obsáhlé dílo autorů Antonia Spadara SJ a Carlose Maria Galliho.
Poslední svazek tohoto historika označeného papežem Františkem za „nejlepšího hermeneuta II. vatikánského koncilu “ ukazuje, že „katolický postup“ není založen na logice „buď, a nebo“ (aut – aut), nýbrž „nejen, ale i“ (et – et), ukazující ke střední cestě, jež dokáže vytvářet vždy novou vitální syntézu, která nevylučuje, nýbrž zahrnuje důvody obou názorových pólů.

Koncil mluvil o kolegialitě jako o zásadním prvku, který se přirozemě musí koordinovat s primátem. Ono katolické et- et (nejen, ale i) znamená mimo jiné podržet zároveň primát i kolegialitu. A k tomu dochází ve společenství. Nejde tedy o monarchii, nýbrž o společenství, jehož zachování je také podmínkou pro evangelizační poslání církve ve světě.

Kardinál Parolin se přihlásil k chápání kontinuálního vývoje církve po vzoru Benedikta XVI. Při každé obnově jde o kontinuitu v rámci jediné církve. „Pokud ztratíme ze zřetele tuto žádoucí kontinuitu, dostaneme se k reformám, které nejsou uskutečnitelné jako autenticky katolické,“ řekl vatikánský státní sekretář. Pokud jde o právě probíhající reformu kurie, kardinál Parolin ji vidí optimisticky:

Reforma římské kurie je na dobré cestě. Pokračujeme v práci na úrovni rady devíti kardinálů a dospíváme k posledním záležitostem. Některé věci už byly vyřešeny, byly sdruženy některé instituce, tak vznikl například Úřad pro laiky, rodinu a život.

Knihu arcibiskupa Marchetta „Reforma a reformy v církvi“ byla představena tento týden na římském Kapitolu. Její recenzenti ji označili za „odkaz“ pro každé reformní úsilí. Připomíná totiž, že novou a trvalou rovnováhu je třeba hledat s respektem k názorovým pólům a nikoliv v polarizacích. Autor vychází z II. vatikánského koncilu, který ve svých závěrech poskytuje reformní linie a zároveň pomáhá k jejich pochopení. Hovoří arcibiskup Marchetto:

Pokud jde ovšem o ty, kdo se pokoušejí vnímat druhý Vatikánský koncil jako diskontinuitu, musím zopakovat větu Benedikta XVI., totiž že koncil je reformou a nikoliv přelomem ve smyslu diskontinuity, ale reformou v kontinuitě stále téže církve. Jde možná o trochu složitou definici, avšak jsem přesvědčen, že musíme používat tyto termíny, abychom si navzájem rozuměli.

Mezi hlavní akcenty nové knihy arcibiskupa Marchetta patří dialog pojímaný v širokém a zejména vnitrocírkevním smyslu. Dialog, který by měl zahrnovat také skupiny označované za tradicionalistické.

Knihu uzavírá apel inspirovaný slovy arcibiskupa Víctora Fernandéze, která zdůrazňují, že když v církvi dochází k napětím, je zapotřebí respektovat se navzájem – nefackovat se, protože to opravdu není křesťanské. Může nám v tom pomoci opět II. vatikánský koncil, z něhož vyšly dokumenty – schválené téměř jednohlasně – povzbuzující k přijímání legitimních rozdílností, ovšem v jediné katolické církvi, v jednotě. Koncil je tedy v tomto smyslu kompasem, k němuž je zapotřebí odkazovat, když jde o reformu církve, k níž vybízí papež František.
In necessariis unitas, in dubiis libertas et in omnibus caritas – tedy v nezbytných věcech být jednotní, zároveň zachovat svobodu k vyjádření pochybností, ale ve všem a především jednat v lásce. Tato věta připisovaná - patrně mylně - sv. Augustinovi představuje užitečný princip. Neexkomunikujme se navzájem, když k tomu nejsou důvody. Chtěl bych proto vřele vybídnout ke společné cestě, protože obě křídla, jimiž byl nesen koncil, představují dvě oživující duše církve, které musejí kráčet společně. Na jedné straně ono věrnější křídlo, nebo lépe řečeno více dbající o zachování věrnosti pokladu víry, o „depositum fidei“, tedy o věrnost Zjevení a tradici, a druhé neméně legitimně dbající o inkarnaci Božích zákonů. Bez žádného z těchto křídel se neobejdeme. Létat lze pouze se dvěma křídly.

Řekl pro Vatikánský rozhlas arcibiskup Agostino Marchetto.

(job)