Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   20. 10. 2021

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

29.10.2017 

Zkomírající Evropa bezdětných leaderů

Fabrice Hadjadj

Není bez zajímavosti pozastavit se v zamyšlení nad jedním společným rysem evropské vládnoucí třídy a položit si otázku, zda je nahodilý či charakteristický. Emanuel Macron, prezident Francouzské Republiky je bezdětný. To se bohužel může stát! Avšak ani německá kancléřka Angela Merkelová, britská premiérka Theresa May, italský předseda vlády Paolo Gentiloni, nizozemský premiér Marc Rutte, švédský Stefan Löfven, lucemburský Xavier Bettel, skotská prezidentka Nicola Sturgeon, ani prezidentka Švýcarské konfederace Doris Leuthard nemají děti. Mezi všemi těmito childfree – možná, aby se nevystavil riziku ilegitimity – neměl dcery ani syny také předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Okolnosti a motivace se ovšem liší od jednoho k druhému. May mluvila o svojí bolesti nad tím, že není matkou, Macron svoji volbu nemít děti vesele shazuje zmínkou o tom, že vyženil praotcovství, protože děti jeho manželky jsou přibližně stejného věku jako on. Nicméně, nehledě na tužby jedněch či druhých, je tento fenomén příliš všeobecný, než aby nebyl vnímán jako znamení doby.

Ve všech těchto a obdobných případech nejde o výjimku, nýbrž o pravidlo, které víceméně platí, byť nevysloveně či nedobrovolně, že totiž otec musí ustoupit odborníkovi, pro kterého, aby se mohl svojí odbornosti cele věnovat, je lépe, když nebude rušen fňukalem, který jej neposlouchá tak jako vlastní tablet. A pokud není dobrovolná, zůstává bezdětnost, alespoň částečným symptomem industriálního světa, jeho životního stylu, který upřednostňuje individuálního konzumenta, a chemické činitele (steroidy, bisfenoly, ftaláty apod.), jež vedou k endokrinním poruchám a způsobují neplodnost.

Našim vládnoucím činitelům zajisté nelze vytknout, že postrádají „filosofii“. Velcí filosofové – Platon, Kant, Nietzsche – byli většinou bezdětní. Starověcí Řekové se dokonce občas domnívali, že pederastie více disponuje k vysokým státním úřadům, a to nejenom proto, že odnímá otcovské starosti o rodinu, ale také proto, že se pojí s jakousi mužnou soutěživostí. Malthus a jeho nástupci nám umožnili pochopit, že ekologické svědomí nabádá k usmrcování přírody v nás a nikoli k předávání života. Sebevraždě planety je nejlépe se vyhnout vasektomií.

Existuje však další perspektiva, která zasáhla patrně nejvíc katolickou Itálii. Kult dítěte Ježíše pouze v Jeho jesličkách vede k ideji dítěte Krále, tedy dítěte, kterému je třeba obstarat co nejlepší životní podmínky a co nejvíce jej ušetřit utrpení, třebaže Kristus nazval satanem toho, kdo s Ním měl podobné záměry. Ideál dítěte-krále totiž vede k realitě jedináčků stejně účinně jako čínská politika, a dokonce – proč ne? – i k neexistujícímu dítěti, které jediné nepřináší utrpení a dramata (takovýmto ideálním a dokonalým dítětem může být pes či kočka).

Ať už je tomu jakkoliv, je naprosto normální, že si evropská populace, která svou porodností spěje k zániku, volí leadery, kteří jsou součástí tohoto skomírání. Nicméně, Maimonides – pravděpodobně proto, že byl více žid než filosof, tvrdí, že soudcem se nemůže stát ten, kdo není otcem. K tomu aby někdo usednul v sanhedrinu (veleradě) – říká – je zapotřebí moudrosti, inteligence a soucitu. K osvojení si těchto ctností, aby byly konkrétní a zasazené do přirozeného řádu, je zapotřebí mít děti (v nadpřirozeném řádu tomu může být i jinak, protože duchovní otcovství či mateřství není méně reálné v řádu milosti).

Rozchod s ideologií a praktický realismus vede skrze zkušenost učitele, jehož obdivují jeho kolegové a lichotí mu jeho žáci, ale doma jej neposlouchají; anebo skrze zkušenost člověka, který pracoval celý den v obecném zájmu a musí uprostřed noci vstát a bdít u nemocného dítěte, ač se mu chce spát tolik, že musí bojovat proti pokušení infanticidy. Teprve toto skutečně umožní poněkud více porozumět lidem.

Péguy se zmíněným židovským myslitelem souhlasí. Podle něho je otec rodiny politikem více než politik, protože si dělá starosti s časem, který už nebude patřit jemu, nýbrž jeho potomstvu. „Je zachvácen skrupulemi a drcen výčitkami apriorního vědění, že zítra v tomto městě a v této obci, v této zhýralé společnosti, v tomto zbídačeném a upadlém městě, ve všeobecném úpadku budou ponechány a ocitnou se za pár let po jeho smrti ony děti, za něž je tak plně a tak absolutně odpovědný a jejichž je časným původcem. Nic mu proto není lhostejné. Nic z toho, co se bude dít, nic dějinného mu není lhostejné.“ Vyvstává zde proto velice seriózní otázka: jak mohou systematicky řídit budoucnost Evropy lidé, kteří do ní nejsou vtaženi tělesně? Je však také pravdou, že to asi není problém, protože tato budoucnost už zřejmě nebude patřit lidem, nýbrž robotům.

Z deníku Avvenire 28. května 2017
přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
3.1.21 O naději
20.12.20 Uchováme si lidskou tvář v době sociální nákazy?
13.12.20 Jesle a kříž, který se zachvěl
6.12.20 Církev a svět
1.11.20 Čas pandemie – vzácný čas zmoudření?



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2021 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv říjen 21
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti