Vatikán. Svatý stolec a Světová luterská federace pozitivně bilancují rok Společné připomínky pětistého výročí reformace. V prohlášení vydaném dnes, u příležitosti jeho ukončení, hovoří o „velké vděčnosti“ za duchovní a teologické dary, obdržené skrze reformaci. „Zároveň jsme také prosili o odpuštění za viny a způsob, jakým křesťané zranili Pánovo Tělo a vzájemně se uráželi,“ stojí v deklaraci.

„My luteráni a katolíci, jsme hluboce vděční za ekumenickou cestu, kterou jsme společně podnikli v posledních padesáti letech,“ píší autoři prohlášení. Tato cesta vedla k překonání předsudků, posílení vzájemného porozumění a k dosažení významných teologických dohod.
Mezi „požehnané“ plody uplynulého roku zahrnuje Papežská rady pro jednotu křesťanů a Světová luterská federace zejména skutečnost, že katolíci a luterání historicky poprvé nahlížehli reformaci v ekumenické perspektivě. Jak podotýkají, otevřel se tak nový pohled na události 16. století, jež vedly k rozdělení církve. Přestože minulé události nelze změnit, jejich dnešní dopad na nás může být proměněn tak, aby se stal impulsem k růstu společenství a znamením naděje pro svět, totiž naděje na překonání roztržky a rozdrobenosti. Opět zřetelně vyvstala skutečnost, že to, co nás spojuje daleko přesahuje to, co nás rozděluje, čteme v deklaraci.

Dnešní den uzavírající připomínku reformace vstoupí do dějin také jako datum, kdy ke Společnému prohlášení o učení o ospravedlnění z roku 1999 připojilo – při slavnostním obřadu ve Westminsterském opatství - svůj podpis rovněž Anglikánské společenství. Kráčí tak ve stopách Světové metodistické rady, která tento významný ekumenický dokument podepsala v roce 2006.

V závěru prohlášení se katolická církev a Světová luterská federace zavazují, že budou pokračovat ve společné cestě směřující ke stále větší jednotě, jakou si přál náš Pán Ježíš Kristus. „S Boží pomocí a v duchu modlitby, chceme rozlišovat svou interpretaci církve, eucharistie a služby, a usilovat o dosažení podstatného konsenzu, který by vedl k překonání rozdílů, jež stále ještě zdrojem našeho rozdělení“.

(job)