Vatikán. Uvažujme o konci světa a také o konci každého z nás – k tomu nás církev vyzývá prostřednictvím dnešního evangelia (Lk 17,26-37), které papež komentoval při ranní eucharistii v Domě svaté Marty. Evangelní úryvek vypráví o běžném životě mužů a žen před potopou světa a za Lotových dnů, tedy před zkázou Sodomy a Gomory: “jedli a pili, ženili se a vdávali se, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli” – ale pak jako blesk přijde den, kdy se zjeví Syn člověka, a vše se změní.

Církev, která je matkou, si přeje, aby každý přemýšlel o své smrti, podotkl Svatý otec. Všichni jsme uvykli normalitě života, jeho uspořádání, povinnostem, práci i chvílím odpočinku a domníváme se, že to tak bude stále. Jednoho dne ale uslyšíme Ježíšův hlas, který nás vybídne: Pojď! Některé z nás zavolá náhle, jiné po dlouhé nemoci – nevíme, jak se to stane. Jisté je, že nás zavolá! Bude to Pánovo překvapení, po kterém bude následovat další – věčný život. Církev nám proto v těchto dnech říká: trochu zpomal, zastav se a přemýšlej o smrti. Papež František pak popsal obvyklý průběh pohřbů anebo návštěv hřbitova – stávájí se z nich společenské události, při kterých se mluví s jinými smutečními hosty, někdy se také jí a pije. Je to takříkajíc “schůze” navíc, která vytěsňuje zamyšlení nad posledními věcmi člověka.

”Dnes nám tedy církev a Pán ve své laskavosti říkají: Zastav se, jen se zastav, protože všechny dny nebudou takové. Nezvykej si na tento život, jako by už byl věčný. Nadejde den, kdy budeš vzat a jiný bude ponechán, ty budeš vzata a také ty. Máme kráčet s Pánem a myslet na to, že tento život jednou skončí. Prospěje nám to.”

Prospěje nám to například na počátku nového pracovního dne, vysvětloval papež. Můžeme se zamyslet nad tím, že možná bude poslední a předsevzít si, že odvedeme dobrou práci. Totéž platí pro vztahy v rodině anebo když se chystáme do lékařské ordinace.

”Úvahy o smrti nejsou nějakou ošklivou představou, nýbrž je to realita. Jestli je špatná či nikoli, záleží na mně a mém smýšlení. Je to ale skutečnost, která nastane. Bude tam setkání s Pánem – a to je na smrti to krásné. Při onom setkání nám Pán vyjde vstříc a řekne nám: Pojď, pojď, požehnaný mého Otce, pojď se mnou.”

Když nás Pán zavolá, nebudeme mít čas, abychom si vše dali do pořádku, přiblížil papež na životním příběhu, se kterým se mu nedávno svěřil jeden kněz.

”Před pár dny jsem se setkal s jedním knězem, kterému je asi 65 let a měl nějaký zdravotní problém, necítil se dobře. Šel tedy k lékaři a ten mu po vyšetření řekl: “Podívejte se, je tam nález, který je špatný, ale možná se nám ho ještě podaří zastavit určitou léčbou. Když nemoc neustane, nasadíme jinou léčbu. Pokud ale nezabere ani ta, vydáme se na cestu a já vás doprovodím až do konce”. To byl výborný lékař!”

Stejně také my se navzájem doprovázejme na této cestě, vyzýval papež František. Dělejme vše, co máme dělat, ale s pohledem upřeným k onomu dni, kdy přijde Pán, aby nás vzal s sebou, zakončil Petrův nástupce ranní kázání v kapli Domu svaté Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(jag)