VaticanNews.va

   31. 3. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6759
Poslechem z webových stránek.4134
Četbou textů na webových stránkách.6598
Poslechem i četbou.3888


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Pán nás volá ze svého kříže, abychom opět nalezli život

Dekret Kongregace pro bohoslužbu o slavení Velikonoc

Mimořádná pobožnost v čase epidemie – Urbi et Orbi


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

19.11.2017 

V nebi se nepočítá to, co se , nýbrž to, co se dává

Homilie papeže při mši svaté z 19. listopadu, baz. sv. Petra

Česká sekce RV

S potěšením lámeme chléb Slova a za chvíli budeme lámat a přijímat eucharistický chléb, potravu na své životní pouti. Všichni ji potřebujeme, nikoho nevyjímaje, protože všichni žebráme o podstatu, o Boží lásku, která dává životu smysl a nekonečnost. Proto také dnes natahujeme ruku k Němu, abychom přijali Jeho dary.

Právě o darech mluví evangelní podobenství. Říká nám, že jsme adresáty Božích hřiven, „každý podle svých schopností“ (Mt 25,15). Předně uznejme, že máme hřivny a v Božích očích jsme „talentovaní“. Nikdo se proto nemá považovat za zbytečného, nikdo se nemůže pokládat za tak chudého, že by nemohl dát něco druhým. Jsme vyvoleni a požehnáni Bohem, který si přeje obdarovat nás svými dary mnohem více, než si tatínek či maminka přejí obdarovat svoje děti. A Bůh, v jehož očích není nikdo určen ke skartaci, svěřuje každému jeho poslání.

Jako milující a náročný Otec nám totiž dává zodpovědnost. Vidíme, že v podobenství jsou každému svěřeny hřivny, aby je rozmnožil. Zatímco však první dva služebníci toto poslání uskutečňují, třetí nikoli a vrací jenom to, co dostal: »Měl jsem strach, a proto jsem šel a tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří« (v.25). Co se Pánu na tomto služebníkovi nelíbilo? Řečeno jedním slovem, které se poněkud přestalo používat, ale přece je velmi aktuální, je to opomenutí. Jeho špatnost spočívala v tom, že nekonal dobro. I my se nezřídka domníváme, že jsme neučinili nic zlého, spokojíme se s tím a předpokládáme, že jsme dobří a spravedliví. Tím však riskujeme, že budeme jako onen špatný služebník. Také on neučinil nic zlého, nezničil hřivnu, ba dokonce ji pod zemí dobře zachoval. Avšak neučinit nic zlého, nestačí. Bůh totiž není revizorem neoznačených lístků, nýbrž Otcem hledajícím svoje děti, kterým svěřil svůj majetek a své záměry (srov. v. 14). A je smutné, když laskavý Otec neobdrží štědrou odpověď lásky od svých dětí, které se omezují pouze na respektování pravidel a plnění příkazů jako nádeníci v Otcově domě (srov. Lk 15,17).

Špatný služebník, přestože od Pána, který rád dává a rozmnožuje dary, dostal hřivnu, žárlivě ji střežil a spokojil se s jejím zachováním. Není věrný Bohu ten, kdo se stará pouze o zachování a udržení pokladů z minulosti. Podobenství naopak praví, že „věrný“ (vv.21.23) je ten, kdo přidá nové hřivny, protože má také Boží smýšlení a není nehybný: riskuje z lásky, dává všanc život pro druhé, nedovolí nechat všechno, jak to je. Opomíjí pouze jedno: svůj užitek. To je jediné správné opomenutí.

Opomenutí ve vztahu k chudým je také velký hřích a má přesné jméno: lhostejnost. Znamená to říci: „To se mne netýká, není to moje věc, zavinila to společnost.“ Znamená to obrátit se zády k bratrovi, který je v nouzi, přepnout na jiný televizní program, jakmile mne znechutí nějaká vážná otázka, a znamená to také rozhořčit se tváří v tvář nějaké špatnosti, ale nic neudělat. Bůh se nás však nebude ptát, zda jsme se spravedlivě rozhořčili, nýbrž zda jsme prokazovali dobro.

Jak se tedy můžeme konkrétně líbit Bohu? Když chceme potěšit někoho nám drahého, například nějakým dárkem, je třeba nejprve znát záliby dotyčného, aby se předešlo tomu, že by se dárek zamlouval více tomu, kdo jej dává, než tomu, kdo jej dostává. Když chceme něco nabídnout Pánu, nacházíme Jeho záliby v evangeliu. Hned po úryvku, který jsme dnes slyšeli, říká: »Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali« (Mt 25,40). Těmi nejposlednějšími bratry, které má v oblibě On, jsou hladoví, trpící, bezmocní, vyřazení a nuzní. V jejich tvářích si můžeme představovat Jeho tvář a z jejich - byť bolestí sevřených – rtů lze slyšet slova: »Toto je moje tělo« (Mt 26,26). V chudém klepe na naše srdce Ježíš, žízní a žadoní o lásku. Když přemáháme lhostejnost a v Ježíšově jménu se zasazujeme o svoje nejposlednější bratry, jsme Jeho dobrými a věrnými přáteli, s nimiž se rád baví. Bůh si velice cení postoje, o kterém jsme slyšeli v prvním čtení a který má „řádná žena“, jež „svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi“ ( 31,10.20). Toto je pravý řád: nikoli sevřené pěsti a založené paže, nýbrž činorodé ruce podané chudým, raněnému Pánovu tělu.

V chudých se projevuje přítomnost Ježíše, který, ačkoli byl bohatý, stal se chudým (srov. 2 Kor 8,9). Proto je v nich, v jejich slabosti „spásonosná síla“. A třebaže mají v očích tohoto světa malou cenu, jsou těmi, kdo nám otevírají cestu do nebe, jsou naším „cestovním pasem do ráje“. Máme evangelní povinnost pečovat o ty, kteří jsou naším pravým bohatstvím, a činit tak nejenom tím, že jim dáme chléb, ale také s nimi lámat chléb Slova, jehož jsou nejpřirozenějšími adresáty. Milovat chudého znamená bojovat proti veškeré duchovní i materiální chudobě.

A prospěje to nám. Když přistoupíme k tomu, kdo je chudší než my, dotkne se to našeho života. Připomeneme nám to, na čem opravdu záleží, tedy na lásce k Bohu a bližnímu. Pouze láska trvá věčně, vše ostatní pomíjí. Co tedy investujeme do lásky, přetrvá, ostatní pomine. Můžeme se dnes zeptat: „Na čem mi v životě záleží, kam investuji?“ Do bohatství, které pomíjí a kterého se svět nikdy nenabaží, anebo do Božího bohatství, které dá život věčný? Stojíme před touto volbou: žít proto, abychom měli pozemský majetek, anebo dávat, abychom získali nebe. V nebi se totiž nepočítá to, co se , nýbrž to, co se dává, a »kdo si hromadí poklady, není bohatý před Bohem« (Lk 12,21). Nehledejme tedy tedy nadbytek pro sebe, nýbrž dobro pro druhé, nic drahocenného nám nebude chybět. Pán, který má soucit s naší chudobou a obdařuje nás svými hřivnami, ať nám daruje moudrost hledat to, na čem záleží, a odvahu milovat nikoli slovy, nýbrž skutky.

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
17.11.19 Evangelium máme prožívat jako žebráci před Bohem
18.11.18 Uznat, že jsme žebráky prosícími o spásu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nestyďme se, že jsme v církvi, styďme se, že jsme hříšníci

Pandemie a všeobecné bratrství – nóta Papežské akademie pro život

Sdílejte radost z evangelia s dnešními lidmi, vybízí papež anglické věřící

Stážistka České školy zůstala v Římě: Při učení na dálku je nejdůležitější kreativita

Mytí rukou je v Africe luxus, říká mosambický misionář

Ježíš nemůže vidět lidi a nemít soucit

Odpovědí Boha na problém smrti je Ježíš

O neomylnosti lidu ve víře

Arcibiskup Crepaldi: Úvaha o krizi, která není jenom zdravotní

Mimořádná pobožnost v čase epidemie – Urbi et Orbi

Mlčení spravedlivého před urputností

Obřady Svatého týdne proběhnou ve Vatikánské bazilice

 Nově na webu
Svatý otec: Dovolte Božímu Slovu přinést život tam, kde je smrt

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: Nemějte strach

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv březen 20
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu