Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Bůh je plodný a chce, abychom byli takoví také, tím, že budeme pro druhé žít a dávat život – kázal papež František při ranní mši, přičemž mu byl podnětem pohled na prázdné jesličky v již vystrojeném betlému v kapli Domu sv. Marty.

Bezdětnost a plodnost – tato dvě slova zněla v jeho homilii, když komentoval dnešní liturgické čtení z knihy Soudců (Sd 13,2-7.24.25), prorokující narození Samsona, a Lukášovo evangelium (1,5-25), předpovídající početí Jana Křtitele. Obě ženy, které se měly stát matkami, byly bezdětné, což bylo v té době důvodem pohany, a dostalo se jim Boží milosti a daru přivést na svět dítě. „V Bibli – řekl papež – vystupuje mnoho bezdětných žen, které vroucně toužily po dítěti, ale také matek, které oplakávají ztrátu svých dětí: Sára, Noemi, Anna, Alžběta... »Množte se, naplňte zemi« (Gn 1,28) – citoval papež knihu Geneze a dodal: „To bylo první přikázání, které Bůh dal našim předkům. Kde je Bůh, tam je plodnost,“ řekl.

„Napadá mne poněkud bezděčně, že některé země se vydaly cestou bezdětnosti a trpí onou nepěknou nemocí, kterou je demografický mráz, nemají děti, starají se o blahobyt, o to či ono... Bezdětnost není pro zemi požehnáním. To je však přechodné.“

„Plodnost je materiální i duchovní - upřesnil znovu papež - předává život. Člověk také může nežít v manželství jako kněží a zasvěcené osoby, ale má svým životem předávat život druhým. Běda nám – zdůraznil – pokud neplodíme dobré skutky. Plodnost je Boží znamení,“ řekl dále papež a upozornil na to, že proroci často volí jako symbol právě poušť: „Co je více neúrodné než poušť, a přece, jak říkají, rozkvete i ona: vyprahlá step zvlhne. Právě to je Boží příslib. Bůh je plodný.“

„Je pravda, že bezdětnost si přeje ďábel. Chce, aby nikdo z nás nežil proto, aby předával druhým život - jak fyzicky, tak duchovně - nýbrž aby žil pro sebe. Egoismus, pýcha a marnivost. Duše, která nežije pro druhé, jako by tloustla. Ďábel je tím, kdo dává růst koukolu sobectví a nedává nám plodnost.“

„Je to milost mít děti, které po smrti zatlačí oči, pokračoval Svatý otec a vyprávěl o jednom starém misionáři v Patagonii, který ve svých devadesáti letech prohlásil, že jeho život přešel jako dech, ale měl kolem sebe spoustu duchovního potomstva při svém skonu.“ A při pohledu na zatím prázdné jesličky dodal:

„Tady je prázdná kolébka. Můžeme na ni pohlédnout. Může to být symbol naděje, že přijde Dítě; může to být muzejní předmět, který zůstane prázdný po celý život. Naše srdce je kolébkou. Jaké je moje srdce? Je prázdné, stále prázdné. Je však otevřené k ustavičnému přijímání a dávání života? K přijetí a plodnosti? Anebo bude srdcem, které konzervováno jako muzeální předmět, který nikdy nebyl otevřen životu a nedával život.“

„Radím vám, uzavíral František, abyste se zadívali na tyto prázdné jesličky a řekli: Přijď Pane, naplň tuto kolébku, naplň moje srdce a pobídni mě, abych dával život a byl plodný.“

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)