Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Vidím, že jste přišli nejenom z různých oblastí peruánské Amazonie, ale také z And a ze sousedních zemí. Jak krásný to obraz církve, která nezná hranice a v níž mohou všechny národy najít svoje místo! Jak jen potřebujeme tyto chvíle setkání, které nás bez ohledu na náš původ povzbudí, abychom uváděli do života kulturu setkání, jež obnovuje naši naději.

Děkuji mons. Davidovi za jeho slova na uvítanou. Děkuji Arturovi a Margaritě, že se s námi podělili o svoje zkušenosti. Řekli jste mi: „Přicházíte navštívit naši zemi, která je značně zapomenuta, poraněna a marginalizována... avšak nejsme země nikoho.“ Díky za ta slova: nejsme zemí nikoho. To je třeba důrazně říci: nejste zemí nikoho. Tato země má jména, má tváře, má vás!

Tento region nese překrásné jméno Madre de Dios. Nemohu nezmínit Marii, dívku, která žila v daleké, zapadlé obci, kterou mnozí také považovali za „zemi nikoho“. Tam se jí dostalo andělského pozdravení a toho největšího poslání, jaké může člověk prožít: být Matkou Boží. Jsou radosti, které mohou být zjeveny pouze maličkým (srov. Mt 11,25).

V Marii máte nejenom svědkyni, kterou pozorujete, nýbrž Matku, a kde je matka, tam nelze mít onen špatný pocit, že nikomu nepatříme, onen pocit, který vzniká, vytrácí-li se jistota příslušnosti k naší rodině, našemi lidu, naší zemi a k našemu Bohu. Drazí bratři, nejprve bych vám chtěl sdělit – a to důrazně – že tato země není osiřelá, nýbrž je to Matčina země! A je-li matka, pak jsou i děti, je rodina, je komunita. A kde je matka, rodina a komunita, nemohou zmizet problémy, ale určitě se najde síla čelit jim jinak.

Je bolestné konstatovat, že se někteří snaží tuto jistotu udusit a učinit Madre de Dios anonymní a neúrodnou zemí bez dětí. Území, s nímž lze snadno obchodovat a které je snadné vykořisťovat. Proto je užitečné opakovat v našich domovech, komunitách a v hloubi srdce každého: Toto není osiřelá země! Má Matku! Tato dobrá zpráva se předává od pokolení do pokolení díky úsilí mnohých, kteří sdílejí dar poznání, že jsme Boží děti, což nás vede k uznání, že druhý je bratrem.

Při různých příležitostech jsem se mluvil o skartační kultuře. Kultuře, která se nespokojí s pouhým vyřazováním, nýbrž posouvá se k umlčování, ignorování a odhazování všeho, co neslouží jejím zájmům. Zdá se, že odcizující konzumismus některých, neumí vnímat dimenzi dusivého utrpení druhých. Je to anonymní kultura bez vztahů a tváří. Kultura bez matky nechce nic než spotřebovávat. Podle této logiky se zachází s půdou. Lesy, řeky a potoky jsou využity a použity do posledního zbytku a potom ponechány ladem bez možnosti dále sloužit. Také s lidmi se zachází podle této logiky: jsou využíváni až do úmoru a potom opuštěni jako „nepoužitelní“.

Když myslím na tyto věci, dovolte mi pozastavit se u jednoho bolestného tématu. Zvykli jsme si používat termín „obchod s lidmi“, ale ve skutečnosti bychom měli mluvit o otroctví: otrocká práce, sexuální otroctví, otroctví ziskuchtivosti. Je bolestné konstatovat, že v této zemi, která je pod ochranou Matky Boží, je tolik žen znevažováno, ponižováno a vystaveno bezmeznému násilí. Násilí proti ženám nelze „normalizovat“ a podporovat tak machistickou kulturu, která nepřiznává ženě protagonistickou roli v našich komunitách. Není dovoleno dívat se jinam a nechat, aby byla pošlapávána důstojnost tolika žen, zvláště adolescentního věku.

Mnoho lidí emigruje do Amazonie, aby nalezlo příbytek, pozemek a práci. Přišli hledat lepší budoucnost pro sebe a svoje rodiny. Opustili svůj skrovný, chudý, ale důstojný život. Mnozí pod příslibem, že určitými pracemi odstraní svoji nejistotu. Vsadili na slibný záblesk těžby zlata. Zlato se však může stát falešným bůžkem, který požaduje lidské oběti.

Falešní bůžci, modly lakoty, peněz a moci korumpují všechno. Korumpují lidi a instituce a ničí také prales. Ježíš říkal, že jsou démoni, k jejichž vyhnání je potřeba hodně modlitby. A to je jeden z těchto démonů. Vybízím vás, abyste se nadále organizovali v nejrůznějších hnutích a komunitách a snažili se tak tyto situace překonat. A organizujte se i na základě víry jako církevní komunity, které žijí kolem Ježíše. Z upřímné modlitby a nadějeplného setkání s Kristem budeme moci dosáhnout obrácení, jež nám umožní objevit pravý život. Ježíš nám přislíbil život pravý, autentický a věčný. Nikoli fiktivní, jako jsou falešné sliby, jež oslní a slíbí život, ale vedou k smrti.

Spása není obecninou, ani abstraktnem. Náš Otec se dívá na konkrétní lidi, jejich tváře a příběhy, a všechny křesťanské komunity mají být odleskem tohoto pohledu, této přítomnosti, která rodí vztahy, rodiny a komunity. Je to způsob zviditelňující nebeské království, komunita, jejíž součástí se každý cítí, každý je povolán jménem a je vybízen stát se tvůrcem života pro druhé.

Chovám naději ve vás, v srdce mnoha lidí, kteří touží po požehnaném životě. Přišli jste jej hledat sem, kde je život v té nejvíce kypící podobě celé planety. Milujte tuto zemi, vnímejte ji jako svoji. Přivoňte si k ní, naslouchejte jí a žasněte nad ní. Zamilujete si tuto zemi Matky Boží, zasazujte se o ni a opatrujte ji. Nezacházejte s ní jako s pouhým předmětem, který lze vyhodit, nýbrž jako s velkým pokladem, z něhož je třeba se těšit, čerpat růst a předávat svým dětem.
Svěřme se Marii, Matce Boží a naší Matce, pod jejíž ochranu se utíkáme. A prosím, neopomeňte se modlit za mne.
Ave Maria...

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy