Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnešní evangelium druhé postní neděle nás vybízí, abychom rozjímali o proměnění Páně (srov. Mk 9,2-10). Tuto epizodu je třeba klást do souvislosti s tím, co se přihodilo o šest dnů dříve, kdy Ježíš odhalil svým učedníkům, že v Jeruzalémě bude »muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, ale po třech dnech že vstane z mrtvých« (Mk 8,31). Tato zvěst vyvolala krizi u Petra i všech ostatních učedníků, pro něž byla nepřípustná  myšlenka, že by Ježíš měl být odmítnut staršími lidu a potom zabit. Očekávali totiž mocného a silného Mesiáše, který bude vládcem. Ježíš se však prezentuje pokorně a mírně, jako služebník Boží, služebník lidí, který má obětovat svůj život, projít pronásledováním, utrpením a smrtí. Jak ale následovat Mistra a Mesiáše, jehož životní úděl má takto skončit? Tak smýšleli. A právě proměnění jim poskytlo odpověď. Co je to Ježíšovo proměnění? Je to aniticipace velikonočního zjevení.

Ježíš vzal s sebou tři učedníky – Petra, Jakuba a Jana – a »vyvedl je na vysokou horu« (Mk 9,2) a tam se jim na chvíli zjeví ve svojí slávě, slávě Syna Božího. Událost proměnění tak umožňuje učedníkům pozitivně se vyrovnat s Ježíšovým umučením a nebýt zdrceni. Uviděli ho, jaký bude po umučení, až bude oslaven. Ježíš je tak připravuje na zkoušku. Proměnění pomáhá učedníkům – i nám – chápat, že Kristovo umučení je mysteriem utrpení, ale především darem lásky, nekonečné Ježíšovy lásky. Událost Ježíšova proměnění nám umožňuje lépe porozumět Jeho vzkříšení. Pro pochopení tajemství kříže je nezbytné vědět předem, že Ten, kdo trpí a je oslaven, není pouhý člověk, nýbrž Boží Syn, který nás zachránil svojí láskou věrnou až do smrti. Otec tak znovu opakuje mesiášskou deklaraci svého Syna, pronesenou při křtu na břehu řeky Jordán, a nabádá: »Toho poslouchejte!« (v.7). Učedníci jsou povoláni následovat Mistra s důvěrou a nadějí, navzdory Jeho smrti; Ježíšovo božství se má zjevit právě na kříži, právě v tomto Jeho umírání, takže evangelista Marek klade do úst setníka vyznání víry: »Tento člověk byl opravdu Syn Boží!« (Mk 15,39).

Obraťme se nyní v modlitbě k Panně Marii, lidskému stvoření vnitřně proměněnému Kristovou milostí. Svěřme se s důvěrou její mateřské pomoci, abychom s vírou a velkorysostí pokračovali cestou postní doby.

Přeložil Milan Glaser