Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   19. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Homilie

  

30.3.2018 

Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Velkopáteční homilie ve Vatikánské bazilice

Raniero Cantalamessa

„Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda. Ten, který to viděl, vydává o tom svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy věřili“ (Jan 19, 33-35).

Nikdo nás nikdy nemůže přesvědčit, že by toto slavnostní svědectví neodpovídalo historické pravdě a že by ten, kdo mluví o své přítomnosti na tomto místě a o tom, co viděl, ve skutečnosti na onom místě nebyl a nic takového neviděl. V tomto případě je v sázce poctivost autora. Na Kalvárii, u paty kříže, stála Ježíšova matka a vedle ní „učedník, kterého Ježíš miloval“. Máme očitého svědka!

On „viděl“ nejen to, co se dělo před očima všech. Ve světle Ducha svatého po Velikonocích, viděl také smysl toho, co se událo: že totiž v oné chvíli byl obětován pravý Beránek Boží a naplnil se smysl dávné Paschy; viděl, že Ježíš na kříži je novým Božím chrámem, z jehož boku, jak to předpověděl prorok Ezechiel (47, 1 ad.) prýští voda života; že duch, kterého vydal v okamžiku smrti, je počátkem nového stvoření, jako „duch Boží“, jenž se napočátku vznášel nad vodami a proměnil chaos v kosmos. Jan pochopil smysl posledních Ježíšových slov: „Dokonáno je“ (Jan 19, 30).

Ptáme se však, proč v Kristově kříži dochází k tak bezmezné koncentraci významů? Proč je Ukřižovaný všudypřítomný v našich kostelech, na oltářích a na všech místech navštěvovaných křesťany? Kdosi nabídl klíč ke čtení křesťanského tajemství, když řekl, že Bůh se zjevuje „sub contraria specie“, tedy v rozporu s tím, kým ve skutečnosti je: zjevuje svou moc ve slabosti, svou moudrost v bláznovství, své bohatství v chudobě…

Tento způsob čtení se však nevztahuje na kříž. Na kříži se Bůh zjevuje „sub propria specie“, takový jaký je, ve své nejvnitřnější a nepravdivější podobě. „Bůh je agapé“, píše Jan (1 Jan 4,10), obětující se láska, a teprve na kříži se stává zřejmé, kam až zachází tato nekonečná schopnost Božího sebedarování. “Protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti“ (Jan 13, 1); „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal  (smrti) svého jednorozeného Syna (Jan 3, 16); „On mě miloval a za mě se obětoval (smrti)“ (Gal 2, 20).

***

V roce, v němž církev slaví synodu o mladých a chce je postavit do středu své pastorační starostlivosti, přítomnost učedníka, kterého Ježíš miloval, na Kalvárii skrývá zvláštní poselství. Máme všechny důvody k tomu, abychom věřili, že se Jan stal Ježíšovým stoupencem ve velmi mladém věku. Byla to zamilovanost v pravém slova smyslu. Všechno ostatní náhle ustoupilo do pozadí. Bylo to „osobní“, existenciální setkání. Jestliže jádrem Pavlova myšlení je to, co Ježíš učinil, jeho velikonoční tajemství smrti a vzkříšení, jádrem Janova myšlení je Ježíšovo bytí, jeho osoba. Odtud ono tolikeré „Já jsem“, jako odvěká ozvěna procházející jeho evangeliem: „Já jsem cesta, pravda a život“, „Já jsem světlo“, „Já jsem brána“, „Já jsem“ – a dost.

Jan byl téměř jistě jedním z učedníků Jana Křtitele, který se ve chvíli, kdy se na scéně objevil Ježíš, vydává za ním. Na jejich otázku: „Rabbi, kde bydlíš“, Ježíš odpověděl: „Pojďte a uvidíte!“ „Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne (Jan 1, 35-39).“ Ona hodina rozhodla o jeho životě, a proto na ni nikdy nezapomněl.

Právem se budeme v tomto roce snažit, abychom společně s mladými objevili, co od nich Kristus očekává, co mohou dát církvi a společnosti. Avšak nejdůležitější je něco jiného. Ukázat mladým to, co jim může dát Ježíš. Jan to objevil, když byl s ním: „plnost radosti“ a „hojnost života“.

Usilujme o to, aby v podtextu každé naší promluvy o mladých a k mladým zaznívala naléhavá výzva Svatého otce z Evangelii gaudium: „ Zvu každého křesťana, ať už je kdekoli a v jakékoli situaci, aby dnes obnovil svoje osobní setkání s Ježíšem Kristem nebo alespoň přijal rozhodnutí nechat se od Něho potkat a denně Jej bez ustání hledat. Nikdo nemá sebemenší důvod myslet si, že se jej toto pozvání netýká“ (EG, 3). Osobně se setkat s Kristem je možné také dnes, protože On vstal z mrtvých; je živou osobou, nikoli literární postavou. Po tomto osobním setkání je možné všechno, a bez něho se nic v životě nemůže skutečně změnit.

***

Kromě příkladu svého života, zanechal evangelista Jan také psané poselství mladým. V jeho 1. listu čteme jímavá slova, jež jako stařec adresuje mladým v církvích, které založil:

„Napsal jsem vám, mládeži, protože jste silní a Boží slovo zůstává ve vás a protože jste přemohli zlého ducha. Nemilujte svět, ani to, co je ve světě“ (1 Jan 2, 14-15).

Svět, který nemáme milovat a jemuž se nemáme přizpůsobovat není, jak víme, svět Bohem stvořený a milovaný, nejsou to lidé ve světě, kterým naopak máme vždy vycházet vstříc, zejména těm chudým a posledním. „Zavdávat si“ s tímto světem utrpení a marginalizace je paradoxně tím nejlepším způsobem, jak se od světa „odloučit“, protože to znamená jít tam, odkud svět ze všech sil prchá. Znamená to odloučit se od pricipu samého, který řídí svět, totiž od egoismu.

Nikoli! Svět, který nemáme milovat, je jiný, totiž takový, jakým se stal pod nadvládou satana a hříchu; sv. Pavel ho nazývá „duchem, který vládne v ovzduší“ (Ef 1, 1-2). Rohodující roli v něm sehrává veřejné mínění, dnes rovněž doslovně duch „který visí ve vzduchu“, poněvadž se šíří éterem prostřednictvím nekonečných technických možností. „Objevuje se duch s velkou dějinnou intenzitou, jemuž jednotlivec může jen obtížně uniknout. Postupuje se podle obecného ducha, který je považován za samozřejmost. Jednat, myslet nebo říkat cokoli proti němu je považováno za cosi nesmyslného či dokonce nespravedlivého nebo přímo za zločin. Proto se už neodvažujeme stavět se k věcem, situacím a především k životu jiným způsobem, než tak jak je tento duch představuje“ (H. Schlier, Demoni e spiriti maligni nel Nuovo Testanemto, in: Riflessioni sul Nuovo Testanemto, Paideia, Brescia 1976, s. 194)

Právě tomu říkáme přizpůsobení duchu doby, konformismus. Velký věřící básník minulého století, Thomas  Stearns Eliot, napsal tři verše, které vypovídají více než celé knihy: „Ve světě prchajících, člověk mířící opačným směrem, bude vypadat jako dezertér“ (T. S. Eliot, Family Reunion, part II, sc. 2: „In a world of fugitives – The person taking the opposite direction – Will appear to run away“; česky Rodinné shromáždění, Dilia 1964). Milí mladí křesťané, smí-li se stařec jako Jan obrátit přímo na vás, chci vás povzbudit: buďte těmi, kdo se vydávají opačným směrem! Mějte odvahu jít proti proudu! Opačný směr pro nás není místem, nýbrž osobou, je to Ježíš náš přítel a vykupitel.

Obzvláště jeden úkol je svěřen především vám: zachránit lidskou lásku z tragické situace, v níž se ocitla: láska, která už není darováním sebe, nýbrž pouhým – často násilným a tyranským – vlastněním druhého člověka. Na kříži se Bůh zjevil jako agapé, láska, která se dává. Avšak agapé není nikdy bez spojitosti s erós, s láskou hledající, dychtěním a radostí z opětované lásky. Bůh, nám neprojevuje pouze charitu, milosrdnou lásku, nýbrž touží po nás, v celé Bibli se zjevuje jako zamilovaný a žářlící ženich. Jeho láska je také láskou „erotickou“ ve vznešeném smyslu tohoto slova. Právě to vysvětlil Benedikt XVI. v encyklice Deus caritas est.

„Ve skutečnosti se nedá Eros a Agape - vzestupná a sestupná láska - nikdy zcela od sebe oddělit (…) biblická víra nevytváří nějaký vedlejší nebo protikladný svět onomu prapůvodnímu lidskému jevu lásky, nýbrž přijímá celého člověka, očistně zasahuje do jeho hledání lásky a přitom mu otevírá nové rozměry“ (č. 7-8).

Nejde tedy o to vzdát se radostí lásky, přitažlivosti, rezignovat na erós, nýbrž naučit se spojovat erós s agapé, k touze po druhém přidávat schopnost darovat se druhému, a být pamětlivi toho, co sv. Pavel podává jako Ježíšův výrok: „Blaženější je dávat než dostávat“ (Sk 20,35).

Je to schopnost, která se nezískává snadno a rychle. Je zapotřebí přípravit se k tomu, abych ze sebe učinil naprostý dar pro jinou lidskou bytost v manželství nebo pro Boha v zasvěceném životě, počínaje darováním svého času, svého úsměvu a svého mládí v rodině, ve farnosti nebo v dobrovolnické službě. To, co mnozí z vás v tichosti dělají.

Ježíš nám na kříži nedal pouze příklad darované lásky dovedené až do krajnosti. Jeho zásluhou jsme získali milost, abychom ji mohli, alespoň částečně, uskutečnovat ve svém životě. Voda a krev, které vytryskly z jeho boku, k nám dnes přicházejí ve svátostech církve, ve Slovu, i v pouhém pohledu upřeném s vírou k Ukřižovanému. A ještě poslední věc, kterou Jan prorocky viděl pod křížem: muže a ženy všech dob a  všech míst, kteří obraceli pohled „k tomu, kterého probodli“ a plakali s lítostí a útěchou (srov. Jan 19, 37; Zach 12, 10). Připojme se také my k tomuto nesmírnému zástup procházejícímu staletími a z hloubi srdce říkejme: Klaníme se ti Kriste a dobrořečíme ti, neboť jsi svým Svatým Křížem vykoupil svět.

Přeložila Johana Bronková

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
19.12.20 Cantalamessa: Klíč k pochopení Vtělení dává pokora
14.12.20 Cantalamessa: Naším pevným bodem je věčnost
5.12.20 Cantalamessa: Memento mori - S pandemií přišel čas znovu mluvit o smrti
30.11.20 Otec Raniero Cantalamessa – kardinál, který zůstává kapucínem
27.11.20 Adventní meditace pro římskou kurii tentokrát o “věčných pravdách” v čase pandemie



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti