Madagaskar. V neděli 15. dubna bude kardinál Angelo Amato, SDB, slavit v madagaskarském Vohipenu beatifikaci mučedníka, laika a otce rodiny, člena třetího františkánského řádu Luciena Botovasoy. Prefekt Kongregace pro svatořečení přiblížil nového blahoslaveného pro naše mikrofony:

„Lucien Botovasoa se narodil v roce 1908 ve Vohipenu, městečku na východním pobřeží Madagaskaru, kam misionáři přišli na sklonku 19. století (1899). Byl prvním z devíti dětí a navštěvoval katolickou školu. Ve čtrnácti letech byl na Boží hod velikonoční (15.4.1922) pokřtěn jménem Lucien. Téhož dne přijal první svaté přijímání a o rok později svátost biřmování. Umučen byl 16. dubna roku 1947.“

Jde o prvního madagaskarského blahoslaveného?

„Madagarská církev už byla požehnána beatifikací Viktorie Rasoamanarivo a Rafaela Rafiringy, řeholníka z kongregace Bratří křesťanských škol a významného představitele ostrovní kultury. Lucien Botovasoa byl skutečně příkladný křesťan. Jako žák svého božského Mistra učil, aby lidé konali dobro, žili v pokoji se svými bližními a utvářeli bratrské, laskavé a uctivé společenství. Na nenávist odpovídal láskou, na rozdělení snahou o společenství, na lež a zlo dobrem. Byl skutečným mistrem dobrého života – dobrý občan, laskavý otec a pečlivý manžel.“

Byl tedy rovněž člověkem mimořádných lidských kvalit?

„Lucien Botovasoa byl mužem brilantní inteligence. Po čtyřletém studiu (1924-8) na jezuitské koleji v Fianarantsoa získal vysokoškolský diplom na pedagogické fakultě a stal se farním učitelem ve Vohipenu. Jeho motto znělo: Ad majorem Dei gloriam. Ve 22 letech se oženil se Suzanne Soazanovou, se kterou měl 8 dětí. Byl přesvědčeným a nadšeným křesťanem a chtěl v manželském životě dosáhnout svatosti. Poté, co objevil příručku františkánských terciářů, založil první bratrstvo a 8. prosince 1944 složil řeholní slib. Od onoho dne si zvolil mimořádnou zbožnost a chudobu – vzdal se krásných šatů a oblékl jednoduché sandály, košili a kalhoty. Ve středu a pátek se postil. O půlnoci vstával k modlitbě na kolenou a kolem čtvrté hodiny ráno odcházel do kostela, aby tam adoroval, než začne mše svatá. V duši byl stále radostným františkánem a vytrvale se modlil, vždy chodil s růžencem v rukou.“

Proč byl zavražděn?

„Během povstání za nezávislost, 30. března 1947, byl Lucien na Květnou neděli zavražděn, a to kvůli své křesťanské víře. Povstalci jej odvedli k řece, kde se za ně Lucien modlil slovy: Můj Bože, odpusť mým bratrům. Ať je má krev prolita za spásu mé vlasti“. Byl popraven a jeho tělo bylo vhozeno do proudu řeky. Zemřel jako mučedník po vzoru svého božského Mistra.“

Co nás tento mladý otec rodiny učí?

„Učí nás, abychom cele žili podle evangelia, které je knihou života, a nikoli smrti, lásky, a nikoli nenávisti, bratrství, a nikoli diskriminace. Lucien byl zavražděn nikoli kvůli urážkám či tupení bližních, nýbrž pouze kvůli své snaze žít jako spravedlivý a svobodný člověk. Zanechává nám velký vzor a důležité dědictví – odpuštění nepřátelům, a také výzvu, abychom bratrsky žili v pokoji se všemi, což je jediný zákon evangelia. A byl to také životní zákon blahoslaveného Luciena Botovasoy.“

(jag)