Itálie. „Maria s tebou“ (Maria con te) – titul, který hovoří za vše a shrnuje význam nového edičního počinu italského nakladalství Společnosti svatého Pavla, tedy mužské větve paulínské řeholní rodiny. Po časopisech Křesťanská rodina (Famiglia Cristiana) a Jesus přichází s novým týdeníkem, jediným na italském trhu, věnovaným výhradně Matce Boží a mariánské úctě. Začne vycházet 10. května v sedmdesátistránkovém rozsahu a za symbolickou cenu jednoho eura.
Vznik prvního mariánského týdeníku komentoval vatikánský kardinál Angelo Comastri slovy: „Považoval jsem to zprvu za bláznoství, protože jen zázrakem dokážeme udržet při životě existující katolická periodika. Pak mi ale padl zrak na sošku Neposkvrněné na mém psacím stole, která jako by mi říkala: Co se bojíš? Matka – a já jsem matka – zasáhne vždy, když nás přepadne strach. Proto myslím“, uzavírá kuriální kardinál na webových stránkách nakladatelství, „že je dobré a nutné vytvářet prostor k tomu, aby se mluvilo o Panně Marii. Kolik je zde příběhů, poutních míst, konverzí. Kolik světců a papežů může vyprávět o mariánské úctě. Dejme tedy hlas tomuto mariánskému bohatství v životě církve.“
Je potěšitelné, že tato dobrá zpráva se objevila právě na začátku měsíce května, věnovaného nebeské Královně. Kdo však stál za zrodem májových pobožností? To Vatikánskému rozhlasu osvětlil mariolog, profesor Antonio Grasso:
„Za skutečné inspirátory májových pobožností jsou díky svému dílu považováni tři jezuitší otcové: Annibale Dionisi, který pod pseudonymem Mariano Partenio roku 1725 publikoval v Parmě spis pod titulem «Mariánský měsíc neboli měsíc květen zasvěcený Panně Marii skrze ctnostné úkony, které se předkládají jejím pravým ctitelům». Novinkou tohoto textu je, že vnáší mariánskou úctu do každodenního prostoru, tedy nikoli nutně do kostela, aby se tak, jak píše Dionisi, «ona místa posvětila a naše skutky napravily před nejčistšíma očima Nejsvětější Panny». Tento jezuita z veronského šlechtického rodu, který podle svědectví spolubratrů prožil život v trpělivosti, chudobě a laskavosti, také zavedl základní schéma mariánské pobožnosti. Jeho pokračovatelem byl otec Francesco Latomia, který v polovině téhož století (roku 1758) zveřejnil v Palermu spis „Májový měsíc“, ve kterém předkládá meditace na mariánská témata. Obdobné dílo pak o tři desetiletí později v Římě (1785) publikoval poslední z trojice jezuitů, o. Alfonso Muzzarelli. Jeho mariánský měsíc se završuje zasvěcením Panně Marii. V první polovině devatenáctého století se už májové pobožnosti konaly po celé Evropě a také v Americe a začínaly se šířit do misijních oblastí. Papežové Pius VII., Řehoř XVI. a Pius IX. rozhodli, že je při nich možné získávat plnomocné odpustky. Také ve dvacátém století pak kněží a střediska náboženského života – farnosti, svatyně či poutní místa – spatřují v májových pobožnostech vhodnou příležitost ke kázání a řeholní formaci. Rovněž nedávné papežské magisterium v různých dokumentech uznalo důležitost mariánské zbožnosti pro celou katolickou církev.“
uzavírá mariolog Antonio Grasso. Za všechny papežské dokumenty jmenujme alespoň Mense Maio, encykliku Pavla VI., z 26. dubna 1965. O měsíci květnu se v ní mluví jako o „čase, kdy v chrámech a mezi domácími stěnami stěnách ze srdcí křesťanů stoupá ještě horlivější a láskyplnější hold k Panně Marii v modlitbě a úctě“.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
