Řím. Papež František letos vedl eucharistické procesí Božího těla na římském přímořském předměstí v Ostii. Předcházela mu mše svatá před kostelem sv. Moniky. Po téměř čtyřiceti letech tak skončila tradice papežských procesí po Via Merulana zavedená Janem Pavlem II. v roce 1979. Svatý otec se naopak vrátil k tradici Pavla VI., který na tuto slavnost navštěvoval různé městské farnosti. V Ostii slavil Boží tělo v roce 1968.
V homilii Svatý otec vyzdvihl moment "přípravy", jak o něm čteme v perikopě o Poslední večeři.
Příprava má v Markově podání větší prostor než večeře samotná, zdůraznil papež a poukázal na její zvláštní ráz. Ježíš žádá učedníky, aby připravili večeři, ukáže se však, že ji On sám již připravil. Podobně je tomu také v Janově vyprávění o zázračném rybolovu.
Ježíš tedy připravuje pro nás a zároveň žádá také nás, abychom připravovali. Co pro nás připravuje? Místo a pokrm. Místo daleko důstojnější než evangelijní „velký sál s lehátky“. Je to náš prostorný a rozlehlý dům zde na zemi, Církev, v níž je a musí být místo pro všechny. Avšak vyhradil nám také místo tam nahoře, v ráji, abychom byli s Ním a se sebou navzájem navždy. Kromě místa nám připravuje také pokrm, Chléb, jímž je On sám: „Vezměte. To je mé tělo“ (Mk 14,22). Tyto dva dary, místo a chléb, jsou tím, co potřebujeme k životu. Jsou definitivní stravou a ubytováním. Obé se nám dává v Eucharistii.
Eucharistie je jedinou pozemskou věcí, která má něco společného s věčností, je závdavkem, nikoli pouze příslibem, pokračoval papež. "Je naší rezervací v ráji". Zároveň je ve své prostotě jediným pokrmem, jenž může člověka nasytit.
Eucharistie je pokrm prostý jako chléb, ale je jediným pokrmem, který nasytí, protože nikdo nemá větší lásku. V ní reálně potkáváme Ježíše, máme podíl na jeho životě, cítíme jeho lásku; v ní můžeš zakusit, že jeho smrt a vzkříšení jsou pro tebe. A když uctíváš Ježíše v Eucharistii dostáváš od Něho Ducha svatého a nacházíš pokoj a radost. Drazí bratři a sestry, rozhodněme se pro tento pokrm života, dejme mši na první místo a objevme ve svých společenstvích adoraci! Prosme o milost hladovět po Bohu, nebýt nikdy dost nasycení přijímáním toho, co On pro nás připravuje.
Jakým způsobem máme my připravovat místo a pokrm? Pán nemá zálibu ve výlučných a druhé lidi vylučujících místech, nýbrž posílá nás vycházet vstříc těm, kdo důstojný dům a jídlo nemají. "To oni jsou opuštěnými svatostkánky", řekl papež František. V závěru odkázal na palčivý problém organizovaného zločinu na římských periferiích a vybídl ke statečnému boření zdí lhostejnosti a mlčení, k otevření cest "spravedlnosti, slušnosti a legálnosti".
PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE najdete
ZDE(job)
odeslat článek
vytisknout článek
