Itálie. Z modlitby má vyjít člověk v odlišném stavu, než v jakém ji začínal. Především žalmy nás učí, jak se modlit. Na těchto dvou přesvědčeních se zakládá kniha věnovaná recepci žalmů v promluvách současného papeže (František. A já jsem modlitba – žalmy v papežových slovech; Francesco. E io sono preghiera. I Salmi nelle parole del Papa; Castelvecchi 2018). Vydává ji římské nakladatelství, které zaměřilo celou jednu ediční řadu na různé aspekty Františkova magisteria. Svazek shrnuje různé papežovy úvahy na téma žalmů, pronesené v Domě svaté Marty a při středečních katechezích. Jeho krátkou prezentaci přináší list L´Osservatore Romano (7.6.18.)
“My, věřící, nejsme lidé, kteří se ohlížejí zpět či ustupují, nýbrž jdeme stále dál. Jdeme životem neustále vpřed, hledíme na krásu a máme své zvyky, ale nepovyšujeme je na bůžky, protože jednou skončí…, řekl papež v komentáři k 19. žalmu a varoval před „idolatrií imanence“ (13.11.2015). Při úvaze o 49. žalmu, nazvaném „Marnost bohatství“, František připomenul, že „zvolíš-li „cestu peněz, nakonec tě zkazí. Peníze v sobě mají svůdnost, která pozvolna strhává do záhuby“ (20.9.2013). A konečně 133. žalm o bratrské svornosti zavdal papeži podnět k reflexi nad nutností „opětovně postavit bratrství do středu naší technokratické a byrokratické společnosti. Pokud toto nastane, také svoboda a rovnost začnou správně intonovat“, řekl při jedné generální audienci (18.2.2015).
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
