VaticanNews.va

   16. 1. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5284
Poslechem z webových stránek.3374
Četbou textů na webových stránkách.5283
Poslechem i četbou.3203


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Otazníky nad procesem proti kardinálu Barbarinovi

Svatý otec zaskočil svou návštěvou klarisky z umbrijského kláštera Vallegloria

O Otčenáši – tlučte, a otevře se vám


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Reportáže, reflexe, sloupky 

27.10.2018 

Mezigenerační smlouva podle papeže Františka

Předmluva ke knize Moudrost času

Papež František

Uchovávám si jednu velice krásnou vzpomínku – když jsem byl na Filipínách, lidé mne zdravili voláním „Lolo Kiko!“, „dědečku Františku!“. „Lolo Kiko!“, volali na mne. Opravdu mne těšilo, že mne považovali za někoho tak blízkého jako dědečka.

Naše společnost připravila staré lidi o hlas. Vzali jsme jim prostor a příležitost k vyprávění zkušeností a životních příběhů. Vykázali jsme je stranou, a tak jsme přišli o dobro jejich moudrosti. Snažíme se potlačit svůj strach z křehkosti a zranitelnosti, avšak tím pouze stupňujeme ve starých lidech úzkost z odmítnutí a opuštěnosti. Měli bychom naopak podněcovat občanský smysl pro vděčnost starému člověku, jeho docenění a pohostinnost, díky kterým se bude cítit živou součástí společenství. Vytěsňováním starých lidí se vyřazujeme z kontaktu s tajemstvím, které jim umožňovalo jít dál a klestit si cestu dobrodružstvím života. Nyní nám chybějí vzory a prožitá svědectví. Zbloudili jsme. Nedostává se nám svědectví lidí, kteří nejenom vytrvali v čase, nýbrž si v srdci uchovali vděčnost za vše, co prožili. Na druhé straně není pěkný cynismus starého člověka, jehož svědectví pozbylo smyslu, který pohrdá mladými lidmi a neustále si stěžuje. Jeho životní moudrost se již dále nepředává a mění se v neplodnou nostalgii. Jak krásné ovšem může být povzbuzení, které se starému člověku podaří sdělit mladému muži či dívce, hledajícímu smysl života! Právě v tom spočívá mise nejstarší generace. Je to skutečné poslání, jak mimo jiné dokládá následující výzva z knihy Sirachovcovy: „Neopovrhuj řečí starců, neboť oni sami se učili od svých rodičů; právě u nich se přiučíš rozvaze a umění odpovídat ve vhodnou chvíli“ (Sir 8,9). Staří lidé jsou v našich společnostech studnicí moudrosti a civilizace vyniká tím, jakou pozornost věnuje seniorům.

Výroky dědů mají pro mladé lidi zvláštní váhu. Předává se jimi rovněž víra, a to skrze svědectví oněch starých lidí, kteří z ní učinili kvas svého života. Znám to z vlastní zkušenosti. Dosud totiž s sebou stále nosím v breviáři slova, která mi má babička Rosa v psané podobě odevzdala v den mého kněžského svěcení. Často je pročítám a čerpám z nich ku svému prospěchu.

Už nějaký čas uchovávám v srdci jednu myšlenku a cítím, že si Pán přeje, abych ji vyslovil, totiž aby nejmladší a nejstarší pokolení spolu uzavřela smlouvu. Nastala hodina, kdy starci mají snít, aby mladí měli prorocká vidění. Ujistil jsem se o tom při rozjímání nad knihou proroka Joela, kde stojí: „Toto praví Pán: „Vyleji svého ducha na všechny lidi, vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít věštecké sny a vaši jinoši uzří vidění“ (Jl 3,1). Co to znamená? Jedině tehdy, až se naši starci odváží snít a naši mladí prorokovat veliké věci, pokročí naše společnost kupředu. Toužíme-li po budoucích „vizích“, dopřejme starým lidem, aby nám povyprávěli o svých snech a sdíleli je s námi. Potřebujeme snící starce! Právě oni totiž budou moci inspirovat mladé lidi, aby se hnali vpřed v prorocké tvořivosti. Pro dnešní mládež jsou nezbytné tyto stařecké sny, aby jim dodaly naději a budoucnost. Mladí a staří tedy kráčí spolu a navzájem se potřebují. Když dítě Ježíše přinesli do Chrámu, přivítali je tam dva staří lidé, kteří vyprávěli o svých snech. Simeon „snil“ a Duch svatý mu přislíbil, že spatří Pána. Simeon i Anna už mnohá léta a s nesmírnou věrností denně očekávali Pánův příchod. Chtěli spatřit onen den a toto stálé očekávání – navzdory pravděpodobné únavě a frustraci – trvale zaměstnávalo celý jejich život. Když tedy Maria s Josefem přišli do Chrámu, aby splnili povinnosti ukládané Zákonem, Simeon s Annou se k nim rychle vydali, protože jim to vnuknul Duch svatý. Poznali dítě a odkryli novou vnitřní sílu, která jim umožnila svědčit. Ze Simeona se stal básník, který vyzpíval svůj chvalozpěv, z Anny zase první Ježíšova hlasatelka, která o dítěti promlouvala ke všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.

Nedostatek starců, schopných podobat se Simeonovi a Anně, však mladým generacím neumožňuje vize, a proto setrvávají v nehybnosti. Bez snů starých lidí se z projektů mladých lidí vytrácejí moudrost a kořeny, dnes víc než jindy, neboť budoucnost vyvolává úzkost, nejistotu, nedůvěru a strach. Pouze svědectví starců pomůže mladým lidem pozdvihnout zrak směrem k obzorům a vzhůru k nebi, aby si všimli hvězd. Již pouhé vědomí toho, že se za něco vyplatilo bojovat, mladé lidi podpoří v nakládání s budoucností.

Co žádám od starých lidí, které označuji za dějinné pamětníky? My, dědové a babičky, bychom se měli spojit v chór. Vidím nás, staré lidi, jako stálý sbor veliké duchovní svatyně, kde přímluvná modlitba a zpěv chval podporují společenství, jež pracuje a bojuje na poli života. Také po nich se ovšem požaduje činnost! Odvaha k tomu, aby všemi silami vzdorovali „skartační kultuře“, která je nám vnucována. V tomto uvyknutí „skartační kultuře“ je cosi podlého. Právě když nastává stáří, všímáme si mezer ve společnosti, naprogramované podle měřítek výkonnosti. Jako staří lidé můžeme poděkovat Pánu za mnohá dobrodiní, jež jsme obdrželi, a zaplnit tak okolní prázdno, tvořené nevděčností. Avšak nejenom to: můžeme dodat důstojnost paměti a minulým obětem. Můžeme dnešním mladým, kteří se považují za hrdiny přítomnosti a překypují ambicemi i nejistotou, připomenout, že život bez lásky je pustý. Můžeme říci bojácným mladým lidem, že obavy z budoucnosti lze překonat. Můžeme naučit mladé lidi příliš zamilované do sebe, že větší radost spočívá v dávání než v dostávání a že láska se neprojevuje pouze slovy, nýbrž činy. Je zřejmé, že my, starci, si musíme takříkajíc vynalézt toto nové životní období, protože stáří, jak se prožívá dnes, je zcela nový jev. To nás ovšem přivádí k tvořivosti.

O co prosím mladé lidi? Je mi líto mladého člověka, jehož sny se rozplynou v byrokracii. Podobá se bohatému mladíku z evangelia, který odchází ve smutku, aniž by dospěl k naplnění. Žádám tedy mladé lidi, aby naslouchali starcům a byli jim nablízku, aby neposlali svou existenci do penze v „byrokratickém kvietismu“, do kterého je vyhošťují mnohé životní nabídky postrádající naději a heroismus. Naléhám na zrak upřený ke hvězdám a na přiměřeného ducha utopie, který vede ke shromažďování energie ve prospěch lepšího světa.

Oceňuji tuto knihu, protože propůjčuje hlas zkušeným lidem, kteří promlouvají a sdílejí své zkušenosti. Bylo rovněž krásné kontemplovat vyobrazení jejich tváří. S některými z nich jsem si přátelsky popovídal a četba všech příběhů mi velmi prospěla. Odkazuji tuto knihu také mladým lidem, aby ze stařeckých snů vytěžili své vidění lepší budoucnosti. K cestě do budoucnosti je zapotřebí minulost a hluboké kořeny, díky jimž se vyrovnáváme s přítomností a jejími problémy. Je třeba paměť, odvaha, zdravá utopie. Přál bych si proto, aby svět prožil nové objetí mezi jinochy a starci.

Přeložila Jana Gruberová



Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
10.1.19 Papež: Salesiáni mě vychovali k práci, vnímání krásy a veselosti
10.1.19 Don Bosko – „skrytý přenašeč“ evangelní radosti
10.12.18 Papež podpořil vznik knihy o hudbě v jezuitských redukcích
3.12.18 Papežův akrostich o sportu
21.11.18 Římský biskup: Pravá radost plyne ze „skartagonismu“



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Mezi jedincem a lidským společenstvím dochází ke schismatu

Dekrety Kongregace pro svatořečení se týkají sedmnácti žen

Užití a vlastnictví jaderných zbraní je nemorální, řekl papež sdružení Pax Christi

Papež: Veškeré zlo ve světě pramení z pohrdání životem

Bukurešťský biskup: Papežova návštěva připomene komunistické pronásledování

K účasti venezuelské nunciatury na inaugarci prezidenta Madury

Bude utrechtská katedrála muzeem?

Nový předseda Indické biskupské konference

Čína: Děti a nezletilí do 18 let nesměly na vánoční bohoslužby

Půl druhého milionu euro z Fontány di Trevi

Papež: Víra se předává rodinným dialektem

Svatý otec: Křtem vyjevuje Ježíš logiku a smysl svého poslání

 Nově na webu
Svatý otec: Při křtu ukazuje Ježíš svůj vztah k lidu a k Otci

Publicistika: Shromáždění Pastýřů s konkrétním cílem

Publicistika: Don Bosko – „skrytý přenašeč“ evangelní radosti

Rozhovory: Dovolili jsme si přispět naší troškou písku do mlýna

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv leden 19
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Starší zprávy >

Náš tip

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru

O teologii manželství

Božím lidem je třeba se stát