Vatikán. Papež se dnes setkal s řeholní kongregací misionářů sv. Karla Boromejského, zvaných skalabriniáni podle jejich zakladatele Giovanni Battista Scalabriniho (1839-1905), který byl průkopníkem pastorační péče o migranty. Řeholní kongregace (Congregatio Missionariorum a S. Carolo – zkratka C.S.), založená před 131 lety, si v těchto dnech na své generální kapitule zvolila nového generálního představeného. Působí v 31 zemích všech kontinentů, kromě České republiky (Belgie, Francie, Německo, Itálie, Lucembursko, Portugalsko, Velká Británie, Španělsko, Švýcarsko, Argentina, Bolívie, Brazílie, Kanada, Chile, Kolumbie, Dominikánská rep., Guatemala, Haiti, Mexiko, Paraguay, Peru, USA, Uruguay, Venezuela, Filipíny, Japonsko, Indonézie, Tchaj-wan, Mozambik, Jihoafrická rep., Austrálie). Má 234 domů s přibližně 800 členy, z nichž 600 je kněží.
Papeže Františka oslovil nejprve nový generální představený o. Leonir Chiarello, který zmínil, že fenomén migrace v posledních letech prošel velkou proměnou. Nejen co do počtu lidí, kteří odcházejí ze svojí vlasti, ale také co do pohnutek, které je vedou k odchodu. „Zatímco v době, kdy byl řád založen, odcházeli lidé do ciziny s jasným cílem, totiž najít tam práci a usadit se tam, nyní se jedná o nucenou masovou migraci, která nemá konec, ani cíl, a v důsledku krimininálního pozadí nezřídka vede k tragédiím.“
„Svoje poslání – řekl papež František - plníte v obtížných kontextech, poznamenaných někdy podezříváním a předsudky, ne-li přímo odporem proti cizincům. To vás vede k ještě odvážnějšímu a vytrvalejšímu apoštolskému nadšení, abyste přinášeli Kristovu lásku těm, kteří jsou daleko od své vlasti a rodiny a kterým hrozí, že svoji situaci budou vnímat jako vzdálení od Boha.“
Prvotním postojem ve vztahu k příchozím musí být naslouchání, soucit a upřímné sblížení – pokračoval Svatý otec. „Kolik jen je v srdcích migrantů pěkných i bolestných příběhů! Hrozí, že zapomenou na všechny, na ty bolestné samozřejmě, ale i na ty pěkné, aby jim nepřipomínaly nynější strádání. Hrozí tak, že se z migranta stane vykořeněný člověk bez tváře a identity, což by byla vážná ztráta. Té je nutno předcházet nasloucháním a doprovázením jednotlivců i komunit. Tato možnost je milostí a zároveň i zdrojem pro církev i svět.“
Papež František pak s odkazem na epizodu Lukášova evangelia o učednících z Emauz hovořil o nezbytnosti doprovázení. Evangelium se lidem předává na společné cestě s nimi. „Je strhující seznamovat lidi různých kultur s Ježíšem skrze Písmo, vyprávět jim o mystériu Jeho lásky: vtělení, umučení, smrti a vzkříšení. Sdílet s migranty úžas ze spásy, která je dějinná, zakotvená a přece všeobecná: pro všechny! Objevovat, že skrze Písmo chce Bůh darovat těmto konkrétním mužům a ženám Slovo spásy, naděje, vysvobození a pokoje“ - uvedl mimo jiné papež v promluvě, kterou v písemné podobě předal účastníkům audience, k nimž poté promluvil spatra.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
