Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Svědectví, reptání a otázka – tato tři slova tvořila osu papežova dnešního kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Vyšel přitom z dnešního evangelia (Lk 15,1-10), které popisuje, jak Ježíš přijímá celníky a hříšníky, kteří mu naslouchají, zatímco farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptají.
Ježíš podává svědectví, které bylo v té době novotou  – uvedl papež. Komunikace s hříšníky totiž působila rituální nečistotu, a proto se jich učitelé Zákona stranili. „Svědectví nikdy v dějinách nepřinášelo pohodlí, a to ani svědkům, kteří za to někdy platí životem, ani těm, kdo mají moc.“

„Svědectví je prolomením návyku, způsobu bytí... anebo lépe než prolomením je změnou. Svědectvím církev postupuje vpřed. Svědectví přitahuje, nikoli slova, i když ta také pomáhají, ale svědectví přitahuje a umožňuje církvi růst. Svědectví podává Ježíš. Je to novost, ale ne zas tak docela nová, protože Boží milosrdenství existuje i ve Starém zákoně. Zmínění učitelé Zákona však nikdy nepochopili, co znamená: »milosrdenství chci a ne oběť«. Četli o milosrdenství, ale nechápali, co to je. A Ježíš svým způsobem jednání – svědectvím - deklaroval milosrdenství.“

Svědectví vždycky láme určitou zvyklost a vystavuje riziku – pokračoval papež. Ježíšovo svědectví vyvolává reptání. Farizeové a učitelé Zákona si mezi sebou říkali: »Přijímá hříšníky a jí s nimi«. Neříkali si: »Podívejte, tento člověk bude asi dobrý, protože se snaží obrátit hříšníky«, nýbrž šířili negativní komentáře, aby zničili svědectví. „Hřích reptání se objevuje každý den, v malém i velkém – poznamenal František. Namísto snahy o vyřešení neshody se v životě na to či ono reptá, většinou potichu, protože chybí odvaha jasně promluvit. Je tomu tak i v malých komunitách, farnostech. Důvodem reptání je nelibost nad nějakým svědectvím nebo konkrétním člověkem.

„I v diecézi. Vy znáte boje  uvnitř diecézí. Interní boje. I v politice. To je nepěkné. Když vláda není poctivá, snaží se pošpinit odpůrce reptáním. Očerňováním, pomluvami. Vy dobře znáte diktátorské vlády, protože jste je zažili, a víte, jak si počíná diktatura. Nejprve se chopí sdělovacích prostředků nějakým zákonem a postupně začíná pomlouvat a umenšovat všechny, kdo pro ni jsou nebezpeční. Reptání je náš každodenní chléb na rovině osobní, rodinné, farní, diecézní, sociální.“

Je to vytáčka, jejímž cílem je nehledět na realitu a nepřemýšlet – řekl dále Petrův nástupce.  Ježíš, který je dobrý, však reptání neodsuzuje, nýbrž klade otázku. Používá stejnou metodu jako farizeové a učitelé Zákona. Oni však se zlým úmyslem, aby Ježíše přivedli do úzkých, např. otázkou po placení daní anebo po možnosti vystavit manželce rozlukový list. Ježíš však vypráví podobenství o devětavedesáti ovcích a jedné ztracené, a klade jim otázku: »Kdo z vás nenechá těch devětadevadesát a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde?«. Zdálo by se, že to musí pochopit,  ale oni se zřejmě spokojili s těmi devětadevadesáti a kalkulovali se ztrátou té jedné – vyvozoval dále papež.

„Nechme ji být. Bilance bude kladná, se ztrátou se počítá. Taková je logika farizeů. Taková je logika učitelů Zákona. Proto zvolili opak toho, co Ježíš. Proto nemluví s hříšníky, s celníky. Říkají si: lepší je s takovými se nešpinit, uchovejme si ty svoje. Ježíš se jich ptá inteligentně, vstupuje do jejich kazuistiky, ale staví je do jiné situace. Ptá se: Kdo z vás? Nikdo však neřekne: »Ano, to je pravda.« Všichni odpoví, že oni by tak nejednali. A proto nejsou schopni odpustit, slitovat se a přijímat.“

„Všichni, kdo jdou cestou učitelů Zákona, neznají radost z evangelia. Kéž nám dá Pán pochopit evangelní logiku, která je opakem logiky tohoto světa,“ kázal dnes papež František v kapli Domu sv. Marty.