Na mnoha místech se rozmanitým způsobem realizuje výzva papeže, abychom prohloubili kontemplaci Kristovy tváře právě v tomto směru. I když se úcta k svátosti oltářní nevyčerpává pouze při slavení mše svaté, povšimněme si právě tohoto rozměru. Bývá totiž údělem člověka, že to, co je často opakováno, zevšední, a to nejhlubší a nejpodstatnější se zanáší prachem zvykovosti. Týká se to jistě i tak posvátné chvíle, jakou beze sporu oběť mše svaté je. Však si všimněme, jak v některých farnostech není jednoduché naučit se zpívat nové ordinárium nebo novou píseň. Konečně dobře víme, jak se jakákoliv jiná dovolená inovace v rámci liturgie mše svaté setkává s obtížemi.
Všem věřícím je jistě vlastní účast na slavení mše svaté. Obřad má svůj sled, svá pravidla, a tak si na něj snadno zvykneme. Jsme v něm doma.
V jiné situaci jsou ale lidé, kteří se mše svaté účastní, aniž by obřadu rozuměli. Nezřídka se stává, že pak kněz při svatbě či pohřební mši musí vhodným způsobem říkat povely: teď vstáváme, teď sedíme.
Většina návštěvníků kostela jsou v současnosti děti II. vatikánského koncilu. Asi bychom si ani nedovedli představit, že by mše svatá byla trvale sloužena latinsky a oddělena od aktivního zapojení lidu. Nicméně můžeme poznamenat, že jsme si na nový obřad až příliš zvykli, ale ne vždy jej chápeme a vnímáme jeho hloubku. To se zvlášť ukazuje při slavení velikonoční vigilie, kdy je i pro pravidelné návštěvníky bohoslužeb těžké pochopit, že vigilie zmrtvýchvstání má své místo v nočních hodinách, a ne odpoledne.
Když se v roce 2002 uskutečnila fóra mládeže, při nichž kromě jiného mohli mladí lidé říci, co od církve očekávají, mnozí byli překvapeni. Mladí ? vesměs vysokoškoláci či již pracující a zároveň aktivní lidé v církvi ? prosili, abychom jim vysvětlovali liturgii, protože jí nerozumí. Od účasti a zvyku k pochopení a prožívání je dlouhá cesta. Nemohu nevzpomenout ani to, že výzkumy při velkých setkáních mládeže ukazují, že ze všech částí programu mladí lidé nejlépe hodnotí právě mše svaté. Proč? Odpověď je snadná. Protože taková mše je díky přípravě a prostředí prožívána více do hloubky.
Jak využít Rok eucharistie? Kde začít? Co můžeme udělat? Sám papež říká, že nežádá nic mimořádného, ale aby v tomto roce vše neslo ráz hluboké niternosti.
Před časem mne velice inspiroval jeden zkušený starý kněz. V rozhovoru o svých pastoračních zkušenostech uvedl, že se snažil ve své farnosti každý rok udělat něco nového. Změnit jednu maličkost, obohatit liturgii nějakou konkrétní inovací.
V souvislosti s tématem roku se letošní již 10. konference o mládeži, která se konala koncem listopadu, zabývala liturgií s mladými lidmi. Na dvoudenním setkání se již tradičně účastní kromě členů diecézních center pro mládež i zástupci hnutí, řeholí, občanských sdružení a vysokoškolské pastorace. Cílem konference byla výměna zkušeností s přípravou liturgie mše svaté s mladými lidmi a motivace k malým krokům, jak více tajemství naší víry zprostředkovat nastupujícím generacím.
Přál bych všem zakusit atmosféru setkání. Nesla se nejen v duchu bratrství, ale i tvůrčího hledání. Účastníci neřešili hnidopišské problémy s liturgickými předpisy ani neměli tendenci dělat z liturgie divadlo či jen společenskou slavnost.
Konferenci zahájil biblista P. Jiří Voleský. Na příkladu starozákonních postav ukázal, že liturgie v sobě obsahuje několik rozměrů: je obětí, vytrhuje ze všednosti, dává možnost projevit radost, léčí duši a má vliv i na kvalitu společenského života.
Po něm promluvil P. Michal Němeček. Ten přispěl pohledem z pozice teologické disciplíny - liturgiky. Ukázal, jak je moudré těžit s moudrostí z tradice církve, zachovávat hodnotné a zároveň rozvíjet nejrůznější aspekty slavení mše svaté. Tak je třeba chápat liturgické předpisy. Kdo je čte vnímavým způsobem, najde v nich mnoho inspirací, jak slavení mše svaté prohloubit a vymanit se z monotónnosti.
Další debaty se ubíraly dvěma směry. Jeden poukazoval na to, že liturgii je třeba se učit. Mnohým návštěvníkům kostela chybí základní znalosti a vědomí o podstatných prvcích slavení mše svaté. Liturgická výchova počítá s vysvětlováním při katechezích, cyklických kázáních a krátkých komentářích během mše svaté. Nebyla by ale úplná, kdyby nepomáhala ke konkrétnímu prožívání, které zahrnuje racionální i emocionální rovinu. K tomu slouží nejrůznější animační techniky: gesta, pohyb, tanec, hudba? Konečně, uvědomíme-li si, že liturgická výchova vychází od autenticity a připravenosti kněze, pochopíme, že i zde se ukrývají velké možnosti rozvoje: kvalitní kázání, neuspěchaný obřad, otevřenost k inovacím.
Druhý rozměr debaty se soustředil na konkrétní příklady, jak je možné mše svaté pro mládež aktualizovat. Na příkladech salesiánů, komunity Chemin Neuf a liturgiích mší svatých na velkých setkáních mládeže se ukázalo, jak je důležitá dobrá příprava mše svaté. Zde nestačí kněz. Bez skupiny aktivních laiků, kteří se o liturgii starají, se mnoho nepovede. Můžeme například myslet na přípravu zpěvu. Ať již volíme doprovod s varhanami, nebo s kytarou, vždy je třeba, aby to byl kvalitní hudební a pěvecký výkon. Možnost nácviku písní přede mší se však praktikuje jen málokde.
Na konferenci se hovořilo i o tom, že k plnému prožití mše svaté patří i bratrské vztahy mezi jejími účastníky. Liturgie slavená malým společenstvím či farností, kde se žije vzájemná láska, kde přátelské vztahy ovlivňují život i mimo kostel, tam je možné prožít více do hloubky plnost slavení a Kristus přítomný se snadněji dotýká srdcí zúčastněných.
V naší místní církvi se závažné liturgické nešvary vyskytují jen málokde. Přesto se nás výzva k prohloubenému slavení liturgie mše svaté týká také. A nejen týká, mládeží jsme k němu přímo vyzýváni. Možná že coby Slované máme zvláštní touhu nacházet hloubku duchovních skutečností. Cesta od všednosti k prožívání podstaty od nás vyžaduje odvahu k novému a ochotu k aktivnímu zapojení se.
P. Jenda Balík
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
