Vatikán. List Svatého otce s datem 1. ledna, adresovaný biskupům USA, kteří se v těchto dnech (2.-8.ledna) účastní duchovní obnovy v Chicagu pod vedením papežského kazatele o. Raniera Cantalamessy, ukazuje cestu z krize, kterou vyvolalo sexuální zneužívání nezletilých a zranitelných dospělých některými příslušníky duchovenského stavu - komentuje ediční ředitel vatikánského úřadu pro komunikaci, Andrea Tornielli, dnes vpodvečer zveřejněný, šestistránkový papežův list (k jehož obsahu se později podrobněji vrátíme).
Papež František jej zaslal jako projev své osobní blízkosti biskupům Spojených států, usebraných v ústraní chicagského semináře Mundelein na duchovní obnově, a nabízí jim svůj klíč k porozumění krize zneužívání, a to také s výhledem na únorové setkání ve Vatikánu. V promluvě k římské kurii (21. prosince 2018) papež o tomto tématu obšírně a důrazně pojednal. Nyní, v listě biskupům USA, jde přímo k věci, tedy k fenoménu zneužívání moci, zneužívání svědomí a sexuálnímu zneužívání, a ukazuje kořen problému i východisko z něho.
„Věrohodnost církve byla značně otřesena těmito hříchy a zločiny - připouští papež - ale především snahou tutlat je a skrývat.“ Papežův list nabízí odpověď. Varuje před přílišnou důvěrou v opatření, která vypadají „užitečně, nezbytně, ba správně“, ale postrádají „chuť evangelia“, pokud se odpověď na toto zlo stane pouhým organizačním problémem.
„Chuť evangelia“ začne postrádat církev, která se transformuje na „agenturu lidských zdrojů“ a důvěřuje pouze strategiím, plánům a podnikatelským praktikám, místo aby důvěřovala především Tomu, který ji dva tisíce let vede sílou spásonosné moci milosti, tichým a každodenním působením Ducha svatého.
Již před několika lety papežové zavedli náležitější a přísnější normy, které čelí zneužívání, a další indikace vzejdou z kolegiální konfrontace mezi biskupy z celého světa ve spojení s Petrem. Lék by však mohl být neúčinný, pokud jej nebude provázet „obrácení našeho smýšlení (metanoia), našeho způsobu modlitby, způsobu spravování moci i peněz, našeho uplatňování autority a také vztahů mezi námi a vůči světu.“
Věrohodnost církve nebudují marketingové struktury. Budou plodem církve, která umí překonávat rozdělení a vnitřní protiklady; církve, jež svými činy odráží světlo, které není její, ale neustále ho dostává; církve, která nehlásá sebe a svoji dovednost, nýbrž je tvořena pastýři i věřícími laiky, kteří - jak píše papež - uznávají, že jsou hříšníci, a vybízejí k obrácení, protože sami zakusili a zakoušejí odpuštění a milosrdenství.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
