VaticanNews.va

   25. 6. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5828
Poslechem z webových stránek.3647
Četbou textů na webových stránkách.5864
Poslechem i četbou.3459


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Papež k jezuitům v Rumunsku: Tato doba není vhodná pro přesvědčování

Australští biskupové vybízejí k výhradě svědomí v případech eutanazie

Papež: Jedině Boží Duch zlidšťuje a sbratřuje


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

6.1.2019 

Mudrcové nejdou k Pánu brát, nýbrž dávat

Homilie papeže při liturgii ze slavnosti Zjevení Páně, baz. sv. Petra

Česká sekce RV

Epifanie – znamená zjevení Pána, který se ukazuje – jak praví svatý Pavel v druhém čtení (srov. Ef 3,6) – všem národům, dnes představovaným mudrci. Ukazuje se nádherná skutečnost, že Bůh přišel pro všechny, přijímá a miluje každý národ, jazyk a lid. Symbolem toho je světlo, které dostihuje a osvěcuje všechno.

A ačkoli se náš Bůh zjevuje všem, přesto vzbuzuje údiv, jak se zjevuje. Evangelium vypráví, že se v okolí Herodova paláce mluvilo o Ježíšovi jako o králi. »Kde je ten narozený židovský král?« (Mt 2,2), ptali se mudrcové, kteří jej našli jinde než se domnívali: nikoli v královském paláci, nýbrž v ubohém příbytku v Betlémě. Stejný paradox vyšel najevo o Vánocích, kdy evangelium mluvilo o sčítání všeho obyvatelstva na zemi za časů císaře Augusta a místodržitele Kvirinia (srov. Lk 2,2). Nikdo z mocipánů té doby však nepostřehnul, že se Král dějin narodil v jejich době. A když Ježíš, předcházený Janem Křtitelem, ve třiceti letech veřejně vystoupí, evangelium podává další slavnostní prezentaci kontextu, když vyjmenovává všechny tehdejší „velikány“ světské a duchovní moci: císaře Tiberia, Poncia Piláta, Heroda, Filipa, Lysaniáše a oba velekněze Annáše a Kaifáše. A uzavírá, že »na poušti uslyšel Boží slovo Jan« (Lk 3,2), tedy nikdo z velikánů, nýbrž člověk, který žil v ústraní pouště. A to je to překvapení: Bůh se nestaví do světla světských reflektorů, aby se ukázal.

Když nasloucháme seznamu těchto slavných osobností, můžeme být pokoušeni obracet na ně „světla reflektorů“. Mohli bychom si myslet, že by bylo lépe, kdyby se Ježíšova hvězda ukázala v Římě na návrší Palatina, odkud Augustus vládl světu. Celá říše by se hned stala křesťanskou. Anebo kdyby byl osvícen Herodův palác, mohl by Herodes konat spíše dobro než zlo. Boží světlo však neosvěcuje toho, kdo září svým vlastním světlem. Bůh nabízí, nevnucuje; osvěcuje a neoslepuje. Stále existuje obrovské pokušení plést si Boží světlo se světskými světly. Kolikrát jen jsme následovali podmanivý lesk moci a zájmu v přesvědčení, že se tím dobře poslouží evangeliu! Takto jsme však posvítili chybným směrem, protože tam nebyl Bůh. Jeho laskavé světlo září v pokorné lásce. Kolikrát jen jsme se jako církev pokoušeli zářit vlastním světlem! My však nejsme sluncem lidstva. Jsme měsícem, který navzdory svým stínům odráží pravé světlo, kterým je Pán. Církev je mysterium lunae, a Pán je světlem světa (srov. Jan 9,5). On, ne my.

Světlo Boží přichází k tomu, kdo ho přijímá. Izaiáš nám v prvním čtení (srov. 60,2) připomíná, že božské světlo nebrání tmě a temnotám, aby zahalily zemi, avšak rozsvítí se v tom, kdo je ochoten ho přijmout. Proto prorok každého vyzývá: »Vstaň, rozsviť se« (Iz 60,1). Je třeba vstát, tedy zvednout se z vlastní usedlosti a vykročit. Jinak se zůstane bez hnutí jako učitelé Zákona, kteří byli dotázáni Herodem na rodiště Mesiáše, ale nehnuli se. Je třeba denně se rozsvítit Bohem, který je světlo, dokud se Ježíš nestane naším každodenním oděním. Dříve nežli se odějeme Bohem, který je prostý jako světlo, je zapotřebí odložit pompézní šaty. Jinak bychom jednali jako Herodes, který před božským světlem dával přednost pozemskému úspěchu a moci. Mudrci však splnili proroctví, vstali a rozsvítili se. Pouze oni spatřili nebeskou hvězdu, nikoli učitelé Zákona, nikoli Herodes a nikdo v Jeruzalémě. Nalézt Ježíše je potřeba jinde, je třeba vybrat alternativní cestu, tu Jeho, cestu pokorné lásky. A té se držet. Dnešní evangelium totiž končí slovy, že mudrci se po setkání s Ježíšem »vrátili do své země jinou cestou« (Mt 2,12). Jinou cestou, odlišnou od té Herodovy. Cestou, která je vzhledem ke světu alternativní, jako ta, kterou šli ti, kdo jsou o Vánocích s Ježíšem: Maria, Josef a pastýři. Oni stejně jako mudrci opustili své domovy a putovali po Božích cestách. Pouze ten, kdo se svého světského přilnutí vzdá, aby se vydal na cestu, nachází tajemství Boha.

To platí i pro nás. Nestačí vědět, kde se Ježíš narodil, jako učitelé Zákona, pokud se tam nevydáme. Nestačí vědět, že se Ježíš narodil, jako Herodes, pokud se s Ním nesetkáme. Pokud se Jeho kde stane naším „kde“, Jeho kdy naším „kdy“, Jeho osoba naším životem, pak se proroctví splní na nás. Pak se Ježíš narodí uvnitř a stane se živým Bohem pro mne. Dnes, bratři a sestry, jsme vyzýváni napodobit mudrce. Oni diskutují, ale jdou; nezůstávají stát, nýbrž vejdou do Ježíšova obydlí; nestoupnou si doprostřed, ale klaní se Tomu, kdo je středem; nejsou fixováni na svoje plány, nýbrž jsou ochotni se pustit jinými cestami. Ve svých gestech mají těsný kontakt s Pánem, jemuž jsou radikálně otevřeni, a nechávají se Jím zcela strhnout. V tomto setkání používají jazyk lásky, tentýž, kterým - ač dosud nemluvnětem - již mluví Ježíš. Mudrcové totiž nejdou k Pánu brát, nýbrž dávat. Ptejme se: dali jsme o Vánocích Ježíšovi nějaký dar k Jeho narozeninám anebo jsme si jen vyměňovali dárky mezi sebou?

Pokud jsme přišli k Pánu s prázdnýma rukama, můžeme to napravit dnes. Evangelium vskutku podává jakýsi malý seznam darů: zlato, kadidlo a myrhu. Zlato, považované za ten nejcennější dar, znamená, že Bohu je třeba dávat první místo. Klaněním. K tomu je však třeba odebrat první místo sobě a považovat se nuzáky, nikoli za soběstačné. Potom kadidlo symbolizující vztah k Pánu, modlitbu, která jako vůně stoupá k Bohu (srov. Žl 141,2). Jako však kadidlo musí hořet, tak musí modlitba „spálit“ trochu času, který je stráven s Pánem. A to doopravdy, nejenom verbálně. A co se týče skutků, je tu myrha, vonná mast, která bude s láskou užita k pomazání Ježíšova těla sňatého z kříže (srov. Jan 19,39). Pán je rád, když se staráme o těla, zkoušená utrpením, o to nejslabší Jeho tělo, o toho, kdo zůstal pozadu, může jenom přijímat a nemá nic materiálního, co by dal na oplátku. V Božích očích je drahocenné milosrdenství prokázané někomu, kdo nemůže oplatit. Nezištnost je v Božích očích drahocenná! Nepřipravme se v této končící se vánoční době o příležitost darovat něco hezkého svému Králi, který přišel pro všechny, ale nikoli na výstavní scénu světa, nýbrž v zářivé chudobě Betléma. Budeme-li si počínat podle toho, Jeho světlo zazáří nad námi.

 

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
6.1.18 Spatřit hvězdu, vydat se na cestu a přinést dary
6.1.17 Věřící je člověk, kterému se stýská po Bohu
6.1.15 Mudrci jsou vzorem obrácení na pravou víru
6.1.14 Chránit víru svatou „chytrostí“
6.1.13 Radost z pravdy, která ukazuje cestu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Australský episkopát: Musíme pochopit svoji nepatrnost a velikost Božího plánu

Kardinál Sarah: Svět i církev umírá, protože ubývaji ti, kdo se klanějí Bohu

Zasedá Rada kardinálů s papežem

Emeritní papež – nová kniha vysvěluje titul Benedikta XVI.

Mons. Peňáz: Dobré boty a důvěru v Boží prozřetelnost

Co je to “nejlepší zájem”? – ptají se angličtí biskupové

Nová studie požaduje přehodnocení právního pohledu na potrat

Všichni chybujeme, ale Bůh stále odpouští, píše papež italským vězňům

Svatý otec jmenoval apoštolského administrátora lyonské arcidiecéze

Papež: Biskup, který se nemodlí, je žoldák

Vyhnancem i po smrti. Nekrolog čínského biskupa Stefana Li Side

Poutní cesta z Čech a evropského severu do Říma se dočká obnovy

 Nově na webu
Svatý otec: Eucharistie, kterou přijímáme, nám předává Boží smýšlení

Publicistika: Dějiny nejsou nekonečné

Publicistika: O spirituální dimenzi západního malířství

Rozhovory: Ježíš před rozlíceným davem mlčel

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv červen 19
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru