VaticanNews.va

   14. 12. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6315
Poslechem z webových stránek.3905
Četbou textů na webových stránkách.6264
Poslechem i četbou.3679


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Maria – celá svatá, bez nejmenšího stínu samolibosti

Svatý otec: Skutky milosrdenství nepotřebují být vystavovány jako trofej

Bůh vždycky poskytuje útěchu, i když kárá


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

  

15.1.2019 

Papež: Mezi jedincem a lidským společenstvím dochází ke schismatu

Vatikán. „Musíme uznat, že bratrství zůstává nesplněným slibem modernosti,“ konstatuje Svatý otec v listě, napsaném u příležitosti 25. výročí založení Papežské akademie pro život. Obsáhlý list, nazvaný Humana communitas (Lidské společenství) a datovaný na slavnost Zjevení Páně (6. ledna), je adresován předsedovi zmíněné vatikánské instituce, arcibiskupovi Vincenzu Pagliovi, v souvislosti s jejím chystaným plenárním zasedáním, jež proběhne koncem února (25.-27.2.2019) na téma „Robotika, lidé, stroje a zdraví“. Představen byl v tiskovém středisku Svatého stolce (foto).

„Lidské společenství – čteme v teologickém úvodu papežova listu - je Božím snem ještě před stvořením světa (Ef 1,3-14). V tomto společenství přijal věčný Syn zrozený Bohem tělo a krev, srdce a city. V tajemství zrození může velká rodina lidstva znovu objevit sebe sama. Rodinná iniciace bratrství mezi lidskými tvory je v pravém smyslu skrytý poklad, pokud jde o reorganizaci sociální politiky a lidských práv, jejíž potřeba je dnes silně pociťována. Je proto zapotřebí stále více si uvědomovat náš společný původ ze stvoření a lásky Boží. Křesťanská víra vyznává zrození Syna jakožto nevýslovné tajemství věčné jednoty mezi „povoláním k existenci“ a „chtěním dobra“, a tkví v intimitě Trojjediného Boha. Obnovené zvěstování tohoto přehlíženého zjevení může otevřít novou kapitolu v dějinách společenství a kultury lidstva, jež v porodních bolestech (srov. Řím 8,22) volá po novém zrození v Duchu. V Jednorozeném Synu se zjevuje Boží něha a vůle vysvobodit lidstvo, pokládající se za ztracené, opuštěné, skartované a nezvratně odsouzené. Mystérium věčného Syna, který se stal jedním z nás, pečetí jednou pro vždy tato Boží vášeň. Mystérium Jeho Ukřižování „pro nás a naši spásu“ i Jeho Zmrtvýchvstání jako „prvního z mnoha bratří“ (Řím 8,29) říká, kam až sahá tato vášnivá Boží snaha o vykoupení a dovršení lidského stvoření.

Musíme obnovit zřetelnost této Boží vášně k lidským stvořením a jejich světu,“ formuluje papež František teologické zaměření snah Papežské akademie pro život. Připomíná pak jejího  zakladatele sv. Jana Pavla II., který k tomu přijal podnět od velkého francouzského vědce Jérôma Lejeune v roce 1994 (11. února).

„V nynějším dějinném okamžiku – čteme dále v listu papeže Františka - se vášnivé zaujetí lidstvím a celým lidstvem ocitlo ve vážných těžkostech. Radosti rodinných vztahů a sociálního soužití vykazují hlubokou opotřebovanost. Vzájemná nedůvěra mezi jednotlivci a národy se živí nezřízeným hledáním vlastních zájmů a vyhroceného konkurenčního boje, který se nevyhýbá násilí. Zdá se, že vzdálenost mezi obsesí vlastním blahobytem a štěstím sdíleného lidství se rozšiřuje až do té míry, že dnes dochází ke skutečnému schismatu mezi jedincem a lidským společenstvím.“

„V encyklice Laudato si´ jsem poukázal na tuto nouzovou situaci, v níž se nachází náš vztah k dějinám země a národů. Je to alarm vyvolaný nedostatečnou všímavostí k velké a zásadní otázce jednoty lidské rodiny a její budoucnosti. Eroze této vnímavosti je působena světskými mocnostmi rozkolů a válek a narůstá globálně mnohem vyšší rychlostí než produkce bohatství. Jde o skutečnou kulturu – ba lépe řečeno antikulturu – lhostejnosti ke společenství, nevraživou vůči mužům i ženám a spolčenou se zvůlí peněz.

Tato nouzová situace vyjevuje jeden paradox: jak je možné, že právě v této chvíli dějin světa, kdy existují ekonomické a technologické zdroje, jež by umožnily náležitou péči o společný dům a lidskou rodinu i ke cti samotného Božího obdarování právě těmito ekonomickými a technologickými zdroji, stávají se naše rozkoly agresivnějšími a naše úzkosti tísnivějšími? Národy vnímají bystře a bolestně, byť s rozpaky tuto duchovní sklíčenost – a mohli bychom říci nihilismus -  podrobující život světu a společnosti, zmítanými tímto paradoxem. Tendence ke znecitlivění této hluboké stísněnosti slepou honbou za materiálními požitky produkuje melancholii, jež nenachází cíl, odpovídající duchovní dimenzi života. Musíme uznat, že muži i ženy naší doby jsou často demoralizováni, dezorientováni a postrádají vizi. Všichni jsme trochu upnutí sami na sebe. Systém peněz a ideologie konzumu určuje naše potřeby a manipuluje naše sny bez ohledu na krásu života a obyvatelnost společného domu.“

Po analýze tohoto lidského úpadku a paradoxu „pokroku“ zdůrazňuje papež František ve svém listě adresovaném Papežské akademii pro život „povinnost křesťanského lidu naslouchat  volání trpících národů a reagovat na negativní duchy podněcující rozkol, lhostejnost a nevraživost. A musí tak činit nejen kvůli sobě, ale kvůli všem. A je třeba jednat hned, než bude příliš pozdě. [...] Nemůžeme jít nadále cestou dekonstrukce humanismu, směšovaného s nejrůznějšími ideologiemi vůle k moci. Právě kvůli humanismu je zapotřebí postavit se proti jakékoli ideologii, která využívá přesvědčivou podporu trhu a techniky. Rozmanitost lidského života je absolutní dobro, zasluhující etické upřednostnění a mající cenu i v rámci péče o celé stvoření. Je skandální, že si humanismus odporuje, než aby se inspiroval úkonem Boží lásky. Církev musí jako první hledat krásu této inspirace a s novým nadšením být její součástí.“

„Jsme si vědomi, že jsme narazili na těžkosti i v církvi při opětovném otevření tohoto humanistického horizontu. Jako první se proto upřímně ptejme: mají církevní společenství dnes nějakou vizi a vydávají svědectví odpovídající nynější nouzové situaci? Soustředí se důkladně na nadšení a radost z předávání lásky Boha, přebývajícího na zemi mezi svými dětmi? Anebo se dosud ztrácejí ve svých problémech a v bázlivém přizpůsobování, které nepřekonává logiku světského kompromisu? Musíme se seriózně tázat, zda jsme učinili dost pro to, abychom jako křesťané nabídli  svůj specifický přínos k takové vizi lidství, která poskytuje podporu jednotě rodiny národů v dnešní politické a kulturní situaci. Anebo jsme dokonce ztratili ze zřetele toto ústřední téma a dali přednost svým ambicím duchovně vládnout světské obci, uzavřeni do sebe a svého majetku, před péčí o místní společenství, otevřené evangelní přívětivosti vůči chudým a zoufalým?“

„Je čas přijít s novou vizí bratrského a solidárního humanismu jednotlivců i národů. Víme, že víra a láska, jež jsou nezbytné k tomuto spojenectví, čerpají svůj rozmach z mysteria vykoupení dějin v Ježíši Kristu, skrytému v Bohu ještě před stvořením světa (srov. Ef 1,7-10; 3,9-11; Kol 1,13-14). A víme také, že vědomí a cítění lidské bytosti není neproniknutelné, ani necitlivé k víře a ke skutkům všeobecného bratrství, zasetého evangeliem Božího království.“

„Dobře víme, že práh zásadního respektování lidského života je dnes brutálně porušován nejenom činy jednotlivců, ale také účinky strukturálních rozhodnutí a záměrů,“ píše dále Svatý otec František Papežské akademii pro život a pozastavuje se nad jednotlivými oblastmi ohrožení úcty k životu.

„Medicína a ekonomie, technologie a politika, vypracovávané uprostřed moderní lidské pospolitosti, musejí být také a především předkládány k posouzení pozemským periferiím. Mnohé a mimořádné zdroje, jež byly dány k dispozici lidské bytosti vědecko-technologickým bádáním, hrozí, že zatemní radost z bratrského sdílení i krásu společných počinů, ačkoli jedině v jejich službách dostávají autentický smysl. Musíme uznat, že bratrství zůstává nesplněným slibem modernosti. Všeobecný rozmach bratrství, rostoucí ze vzájemné důvěry uvnitř moderní pospolitosti, jakož i mezi národy, dnes velice slábne. Síla bratrství, které mezi lidmi rozněcuje uctívání Boha v duchu a v pravdě, je tedy novou hranicí křesťanství. Každý životní detail těla i duše, odkud vyzařuje láska a vykoupení nového stvoření, jež se utváří v nás, překvapuje jako pravý a skutečný zázrak vzkříšení, které už probíhá (srov. Kol 3-1-2). Kéž nám Pán umožní tyto zázraky rozmnožovat!“ píše Petrův nástupce v závěru svého listu adresovaného členům Papežské akademie pro život.



(mig)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
20.11.19 Mladí lidé jsou dneškem Boha, píše papež na pastorační setkání do Peru
18.11.19 Doceňme to, co nám matka Země skýtá, píše papež potravinové agentuře OSN
7.11.19 Papež: Svatý stolec morálně podporuje státy, které pečují o náš společný domov
21.10.19 Svatý otec k Mezinárodní křesťanské námořní asociaci
16.10.19  Plýtváme chlebem chudých, píše papež do FAO



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Magnifikat je skvostnou školou evangelní moudrosti – kázal o. Raniero Cantalamessa

Papež František slaví zlaté kněžské jubileum

Papež: Důvěryhodnost hlásání církve závisí na jejím svědectví o milosrdenství

Svět potřebuje krásu, aby nepropadl zoufalství

Petrův nástupce sloužil mši z liturgické památky Panny Marie Guadalupské

Papež: Svatost je pravým světlem církve

Dekrety o mučednictví z pronásledování ve Španělsku: 26 duchovních a jeden novinář

Svatý otec: Bratrství, smíření a ekologická konverze jako cesty k míru

Lidé zbohatli, ale ráno se nebudí šťastnější – říká profesor soudobých dějin Miroslav Vaněk na okraj římské konference o Sametové revoluci

Papež: Všechno chápat očima víry

Papež poděkoval ukrajinským katolíkům za výmluvné svědectví víry

Paliativní léčba v mezináboženském pojetí

 Nově na webu
Svatý otec: Maria je Matkou hierarchické svaté Matky církve

Publicistika: O ztracené a nalezené navigaci

Publicistika: Duchovní rozlišování je odvaha vidět v našich lidských tvářích božské rysy

Rozhovory: Křesťanské kořeny jsou jasná věc

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv prosinec 19
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Admirabile signum

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství