VaticanNews.va

   18. 2. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5408
Poslechem z webových stránek.3459
Četbou textů na webových stránkách.5400
Poslechem i četbou.3251


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Alžírský spisovatel: Neidealizujte si islám

Svatý stolec zbavil duchovenského stavu bývalého kardinála McCarricka

Úděsná norma a zrušení výhrady svědomí


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

26.1.2019 

Odložit úmornou sebelítost a setkat se s první, Kristovou láskou

Homilie papeže při eucharistii s panamským duchovenstvem, katedrála v Panama City

Česká sekce RV

»Ježíš unavený chůzí, se posadil – tak jak byl – u studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“« (Jan 4,6-7).

Evangelium, které jsme slyšeli, nám neváhá prezentovat Ježíše unaveného chůzí. V poledne, kdy slunce dává cítit veškerou svoji sílu a moc, Jej nacházíme u studny. Měl žízeň, kterou chtěl utišit, občerstvit se a nabrat sil, aby pokračoval ve svém poslání.

Učedníci osobně prožili, čím je oddanost a disponibilita u Pána, který zvěstuje radostnou zprávu, obvazuje ty, jimž puká srdce, oznamuje zajatým propuštění, svobodu  uvězněným a hlásá milostivé léto všem (srov. Iz 61,1-3). Všechny tyto situace ubírají život a energii, a nebyl jich v mnoha významných momentech „ušetřen“ k našemu prospěchu Mistrův život, ve kterém se také naše lidství může setkat se slovem Života.

Unaven chůzí

Ve svojí představivosti, křečovitě lpící na výkonnosti, poměrně snadno nazíráme a máme účast na Pánových činech, avšak ne vždy dokážeme nebo můžeme nahlédnout a sledovat „Pánovu únavu“, jako by to bylo něco, co nepatří k Bohu. Pán se unavil, a v této únavě má místo veškerá únava našich národů a našeho lidu, našich komunit a všech, kteří se lopotí a jsou obtíženi (srov. Mt 11,28).

Příčiny a motivy, jež mohou vyvolat únavu z cesty u nás kněží, zasvěcených osob a členů laických sdružení jsou rozmanité: od dlouhé práce, která nám ponechává málo času na jídlo, odpočinek a komunitní život až po „otravné“ pracovní a citové situace, jež vedou k vyčerpání a vyprazdňují srdce; od prosté všední oddanosti až k tíživé rutině, jež postrádá chuť, uznání či podporu ve vyrovnávání se s každodenními nároky; od zvykových i předvídatelně komplikovaných situací až ke stresujícím a skličujícím chvílím napětí. Je to celá škála břemen, které je třeba nést.

Nebylo by možné obsáhnout všechny situace, které rozmělňují život zasvěcených osob, ale ve všech cítíme naléhavou potřebu najít studnu, která by utišila a zahnala žízeň a únavu z cesty. Všechny tiše volají po zastávce u této studny.

Již nějaký čas - a nezřídka - se v našich komunitách objevuje subtilní druh únavy, která nemá co do činění s tou Pánovou. Jde o pokušení, které bychom mohli nazvat únavou z naděje. Únava zmíněná v evangeliu se rodí na sklonku dne a je neúnosná tak intenzivně, že znemožňuje pokračování či pohled vpřed. Jako by se všechno stalo nejasné. Nemám na mysli onu „zvláštní trýzeň srdce“ (Sv. Jan Pavel II., Redemptoris Mater, 17; srov. František, Evangelii gaudium, 287), které se na konci dne, zdrceno prací, ještě umí vděčně a zářivě usmát, nýbrž tu jinou únavu, která vzniká ve vztahu k budoucnosti, kdy realita „pohlavkuje“ a zpochybňuje síly, zdroje i uskutečnitelnost poslání v tak proměnlivém a kolísavém světě.

Je to ochromující únava. Rodí se z pohledu vpřed a z bezradnosti nad tím, jak reagovat na intenzitu a neurčitost změn, jimiž jako společnost procházíme. Zdálo by se, že tyto změny nejenom znejisťují způsoby našeho vyjadřování a nasazení, naše zvyky a postoje ke skutečnosti, ale v mnoha případech zpochybňují samu uskutečnitelnost řeholního života v dnešním světě. Rychlost těchto změn může navozovat také nepohyblivost v přijímání různých rozhodnutí a mínění; zdá se, že to, co bylo kdysi významné a důležité, není již namístě.

Únava z naděje se rodí z konstatování, že církev, raněná hříchem, častokrát neuměla slyšet křik, do něhož se halí Mistrovo zvolání: »Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?« (Mt 27,46).

Takto je možné si zvyknout na život s unavenou nadějí vzhledem k nejisté a neznámé budoucnosti, což způsobuje, že se v srdci našich komunit usazuje šedý pragmatismus. Zdá se, že všechno pokračuje normálně, ale ve skutečnosti je podrývána a boří se víra. Zklamáni realitou, které nerozumíme nebo o níž se domníváme, že už nedává prostor naší nabídce, poskytujeme útočiště jedné z nejhorších možných herezí naší doby, totiž myšlence, že v tomto vyvíjejícím se světě nemají už naše komunity co říct, ani co dát (Evangelii gaudium, 83). Pak se stane, že to, co se kdysi zrodilo, aby bylo solí a světlem světa, vyústí nabídkou nějaké vlastní, té nejhorší verze.

 

Dej mi napít

Únava z cesty přichází a je cítit. Ať už vhod či nevhod je dobré si troufnout a stejně jako Mistr říci: »Dej mi napít«.  Stejně jako v případě Samaritánky chce i každý z nás hasit žízeň vodou nikoli ledajakou, nýbrž »tryskající do života věčného« (Jan 4,14). Jako Samaritánka, která v sobě léta nosila děravé nádoby ztroskotané lásky, víme, že našemu poslání nedodá prorockou sílu jen tak ledajaké slovo. Ne jakákoli novinka, byť hodně lákavá, může utišit tuto žízeň. Jako Samaritánka víme, že ani náboženské znalosti, ani správnost určitých minulých či nynějších rozhodnutí a tradic z nás nečiní vždycky nadšené a plodné ctitele »v duchu a v pravdě« (Jan 4,23).

„Dej mi napít“ – tuto prosbu vyslovil Pán, který od nás chce, abychom ji vyslovili my. Jejím vyslovením otevíráme dveře naší unavené naději, abychom se bez obav vrátili ke studni, jež je základem první lásky, kdy Ježíš přešel přes naši cestu, milosrdně na nás pohlédl a požádal, abychom jej následovali; upamatovali se na onu chvíli, ve které se Jeho oči zkřížily s našima očima, chvíli, v níž nám dal pocítit, že nás má rád osobně, ale i jako komunitu (srov. Homilie na Velikonoční vigilii, 19. dubna 2014). Znamená to vrátit se po vlastních stopách a v kreativní věrnosti naslouchat, jak Duch jednotlivé dílo, pastorační plán či organizační strukturu nevytváří přímo, nýbrž prostřednictvím mnoha „svatých odvedle“ - mezi nimiž nacházíme otce i matky, zakladatele vašich institutů, biskupy a faráře, kteří svým komunitám položili solidní základy – obdařuje životem a kyslíkem určitý dějinný kontext, který působí dojmem, že udusí a zdrtí veškerou naději a důstojnost.

„Dej mi napít“ znamená mít odvahu nechat očistit a obnovit nejautentičtější část našich původních charismat, jež se netýkají jenom řeholního života, nýbrž jsou určena celé církvi, a nahlédnout, jakými způsoby by se mohla vyjádřit dnes. Nejde jenom o to pohlédnout s vděčností do minulosti, nýbrž vydat se ke kořenům naší inspirace a nechat je mezi námi znovu mocně zaznít (srov. Papa Francesco – Fernando Prado, La forza della vocazione, Bologna 2018, 42-43).

„Dej mi napít“ znamená uznat, že jsme v nouzi, aby nás Duch proměnil v muže a ženy pamatující na přejití, spásonosné přejití Boha. A naplněni důvěrou, že stejně jako včera, učiní tak i zítra: „Jít ke kořenům nám nepochybně pomůže žít způsobem odpovídajícím přítomnosti beze strachu. Je nezbytné žít beze strachu, odpovědět životu zaujetím, že jsme zapojeni do dějin, pohrouženi do věci. Je to nadchnutí zamilovaného“ (tamt. 44).

Unavená naděje se uzdraví a bude prožívat onu „zvláštní trýzeň srdce“, když nebude mít strach vrátit se k první lásce, a dokáže se na periferiích a ve výzvách, jež nám dnešek prezentuje, potkat s tímtéž zpěvem a tímtéž pohledem, který vzbudil zpěv a pohled u našich otců. Tak se vyhneme riziku, že budeme začínat od sebe, a odložíme úmornou sebelítost, abychom se setkali s očima, jimiž nás Kristus nadále hledá, volá a posílá, jako to učinil při onom prvním setkání, prvně potkané lásky.

-----

Nepovažuji za nevýznamný fakt, že se po dlouhé rekonstrukci znovu otevírá tato katedrála. Zakusila plynutí času jako věrný svědek dějin tohoto lidu a s pomocí a prací mnohých znovu obdarovává svojí krásou. Spíše než formální rekonstrukce, která se vždycky snaží hledat původní originál, hledala se krása otevřená veškeré novosti, kterou může poskytnout přítomnost. Španělská, indo a afroamerická katedrála se tak stává panamskou katedrálou včerejška, ale i dneška, který ji umožnil. Nepatří už jenom k minulosti, nýbrž je krásou přítomnou.

Dnes je opět lůnem podněcujícím k obnově a oživení naděje, aby vyšlo najevo, že včerejší krása je základem pro budování té zítřejší.

Tak jedná Pán. Žádná únava z naděje, nýbrž zvláštní trýzeň srdce, které dál po všechny dny nese to, co si vyžádal pohled první lásky.

Bratři a sestry, nenechme si ukrást naději, kterou jsme zdědili, krásu, kterou nám odkázali naši otcové! Ať je živým a plodným kořenem, který nám v těchto krajích nadále pomáhá činit dějiny spásy krásnými a prorockými.

 

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
8.2.19 Čtyři postavy hledají autora
7.2.19 Papež: Vzájemně se uzdravovat – to je křesťanské poslání
5.2.19 Blahoslavenství nejsou pro nadlidi
1.2.19 O vytrvalosti v bezútěšném čase
31.1.19 Papež kázal o donu Boskovi



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Idolatrie vysvětluje současné postoje lépe než sociologické analýzy

Zachovávání a předávání bohatství katolické tradice je pro církev podstatné

Svatý stolec zbavil duchovenského stavu bývalého kardinála McCarricka

F. Lombardi k případu McCarricka

Zastřelen španělský salesián a misionář o. Fernández

Církev ve Venezuele chce nové volby, říká otec Arturo Sosa SI

Strach z cizího je pochopitelný, jistotou je pouze Pán

Francouzští biskupové brání rodinu: matka a otec, nikoli rodič

Newmanova kanonizace už nevzbuzuje nevoli anglikánů

Ke změně kvality liturgie nepostačuje změna liturgických knih

Papež: Boj proti hladu nesmí být jenom slogan

Novým komořím Svaté církve římské je kardinál Kevin Farrell

 Nově na webu
Svatý otec: Zbořit světské idoly a otevřít se živému a pravému Bohu

Publicistika: Ochrana nezletilých. Před čím?

Publicistika: Spojené státy americké mění přístup k potratům

Rozhovory: Obviňují mne, že se nechávám používat od muslimů, ale i od novinářů

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv únor 19
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728   

Starší zprávy >

Náš tip

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru

O teologii manželství